Příklady z praxe – rodinné konstelace

Vysvětloval jsem mnoho dopravních nehod, při kterých někdo zemřel. Pozůstalí se zajímali, proč jejich syn-dcera při nehodě zahynuli. Vždy se ukázalo totéž- někdy někým z předků způsobená smrt a jako druhý důvod- šlo o nechtěné děti. Vždy se ukázalo, že zemřelým (zejména v opilosti) nezáleželo na životě a podstatě šlo o sebevraždu. Už jsem psal mnohokrát, že stačí být nechtěným jedním z rodičů, či když si někdo z rodičů přeje jiné ohlaví, než se narodí. Takové lidé mají porušen pud sebezáchovy a mnohdy nemají „duši“ ve svém těle. Tím jsou nepozorní, jsou schopni přejít ulici a nerozhlédnout se, může je porazit auto. Pokud jsou těmi „bez duše“ řidiči, mohou někoho přejet, protože jej nevidí. Je to podobná situace, jako jsem popsal v případech podobných, což je situace, když jsme  „ zamyšleni“. Když se zamyslíme nad problémem, uvedeme se tím automaticky do nižší hladiny vědomí. Pokud nastane kritická situace, jsme schopni se rychle intuitivně opět dostat zpět do obvyklé hladiny vědomá a reagovat na situaci. Ale pokud vjedeme v onom zamyšlení do psychosomatické zóny, energie zemřelých která se na takových místech (např. po bojích, kde zemřelo mnoho vojáků či lidí obecně) drží, energie zemřelých nám nedovolí se vrátit do normální hladiny vědomí a tím dochází k většímu množství nehod na takových místech. Další podobná situace je, když je řidič „zamrzlý“ v dětství. Jak se ukazuje v rodinných konstelacích, když jsem vysvětloval příčiny nehod, zjistilo se, že  takový řidič vidí jen do výšky kapoty svého vozu.
Pokud se jedná o vraždy, tak podle mého názoru je problém podobný. Je to opět nerovnováha v rodinném systému kterou někdo někdy způsobil. Pokud si někdo neváží sebe, neváží si i druhých. Pokud se oba rodiče nevěnují dětem – každý aspoň hodinu denně, vzniká závislost, atd. Vždy tvrdím, že se musí sejít tři negativní aspekty, aby došlo k jakékoliv tragédii. U vražd je to stejné a mnohdy je nevyzpytatelné, kdy u takého jedince dojde „ke zkratu“ a tím k vraždě. Ne náhodou jsou vrazi většinou z rozvrácených rodin, či byli týráni buď psychicky,  fyzicky, nebyli chtěnými, rodiče se jim nevěnovali a i to sebou přináší výše popsané příčiny. Vražda je jen důsledkem. Tito lidé v sobě mají „udupán“ cit, protože nebyli vítanými. Podle mne většinou dochází k vraždám kvůli uspokojení pudu- sexuálního,  pudu zachování života (peníze), z nenávisti k rodičům-tím i sobě a tím i společnosti případně těm, kterým se daří-protože jim se nedaří. Většina vrahů je podle mne z výše uvedených důvodů „zamrzlých“ v dětství a proto neumí ovládat své pudy a z toho samého důvodu  si  nejsou schopni uvědomit důsledky svého konání.
Proto tvrdím, že by všechny děti z rozvrácených rodin, zejména z dětských domovů měly podstoupit skupinovou terapii Rodinné konstelace, aby se tak předešlo budoucím problémům. To by parně byla od společnosti ta největší pomoc. Jsem přesvědčen, že by  90% takto postižených dětí mělo po konstelacích dobrý život, zatím co takto čeká pohodový život jen 25% nechtěných či odložených dětí.
Neustále opakuji, že když lidé nemají jistotu, kdo je jejich jeden či oba rodiče, vzniká problém- nestabilita, nejistota, chybí „pevný bod“. Podle mé teorie stačí, když matka či otec na někoho jiného než partnera  myslí (či si někdo z nich přeje opačné pohlaví, než se narodí) a síla myšlenky pocit nejistoty a „vzduchoprázdna“  dokáže vyvolat
Klientka, která byla znásilněna (viz výše popsaný případ)  se rozhodla  až  rok po první konstelaci vyřešit svůj další problém. Bylo patrné, že matka svůj „problém“ držela v sobě do doby, kdy měla pocit, že dítě (20 let) není schopno jít svojí cestou. Na této nové cestě by oběma (jak matce, tak dítěti) bránil onen nevyřešený problém. Na výše popsaném příkladě je poučné, jak dokáží lidé svůj problém „vytěsnit“ na dlouhou dobu (mnohdy až do smrti). Kdyby svůj problém nevyřešila, hrozil ještě větší problém. Mnoho takových lidí „upadlo“ do duševní nemoci, či spáchalo sebevraždu, což hrozilo nejenom matce, ale i dítěti. Tři dny po té, co matka sdělila dítěti za jakých okolností bylo počato a kdo je jeho otcem došlo k téměř zázračnému uklidnění jak matky tak dítěte a u dítěte zmizela jeho agresivita. Ještě považuji za důležité, aby totéž sdělila i bývalému partnerovi, protože tím co se stalo způsobila nerovnováhu a každá nerovnováha se jednou někde  za nevyzpytatelných okolností projeví.
Jedna klientka která konstelací řešila svůj problém tvrdila, že ji i dítě partner asi  rád  neměl, protože pořád pracoval a byl často mino domov. V  konstelací se ukázalo, že partner měl rodinu rád, ale neuměl to dát najevo. Myšlenkami byl stále u partnerky i dítěte, i když fakticky stále pracoval. Tvrdá práce byla jediným způsobem, jak uměl dát najevo, že na rodině lpěl a měl ji rád.
     
Konstelací lze „postavit“ budoucnost. Rád dělám pokusy a „konstelací stavím“ pro své klienty zajímavé věci. Příhod je mnoho a nevešly by se do jedné samostatné knihy. Jednu ženu jsem „postavil“ do role hada, kterých se bála. Tím poznala, že není důvod se jich dále bát. V jedné konstelaci se mi podařilo zbavit ženu sebetýrání tím, že jsem ji do role oné vlastnosti „postavil“. Bylo až dojemné, jak to své zástupkyni (v podstatě sama sobě) vyčetla, že ji vlastně vytvořila proto, aby se sama ničila. Už mám i kladné výsledky s klientem, který po konstelaci přestal užívat drogy.
Jedna klientka tvrdila, že její děti na ní „visí“. S konstelace se ukázal opak a bohužel zájem dětí brala jako obtěžování. Toto „obtěžování“ pojmenovala jako závislost. Je jasné, že každé dítě je a musí být do své plnoletosti závislé na svých rodičích a mnoho rodičů této závislosti zneužije. Navíc se ukázala  důležitá skutečnost- že ona žena, její matka i její babička měly porušený „pud péče o dítě“. Matky v celém rodinném systému se nestaraly řádně o své děti a jejich péči nahrazovaly babičky. Babičky – tehdy matky se o své děti  nestaraly a jako kompenzaci či pocit viny se později staraly  o své vnuky. Takových případů není málo.
Zajímavá konstelace byla u ženy, která se presentovala jako lesbicky zaměřená. Z konstelace vyplynulo, že byla pohlavně zneužívaná v dětství svým o 11 let starším strýcem, který s ní žil v jedné domácnosti. Vychovávala jí babička, matka strýce. Dceru vychovávala proto, že její syn (ukázalo se z konstelace, že byl trochu psychicky mimo reálný svět, choval se jako nesvéprávný a nebyl schopen se o dítě postarat) měl dítě se šestnáctiletou dívkou patrně romského původu, která dítě po porodu nechala v dětském domově. Klientka když dospívala, zalíbila se dědovi, který ji s babičkou vychovával. Protože vím, že stejné důsledky má skutek i myšlenka, v tomto případě se to dokonale potvrdilo. Děda na akt sexu s vnučkou tak intensivně myslel, že z konstelace se ukázala zrůdnost těchto myšlenek. Když vnučka dospěla, našla si chlapce, ale myšlenka dědy vztah rozbila. Tak si našla děvče, ale rozpad vztahu na sebe nenechal dlouho čekat. Potom se opakovaly vztahy spíše s děvčaty ale žádný nevydržel, myšlenka dědy všechny vztahy úspěšně bourala. Důvod, proč si hledala partnerky stejného pohlaví byly tři. Jeden to, že byla pohlavně zneužívaná strýcem a dědou, dále to, že měla stejně jako matka porušený pud péče o dítě, takže podvědomě dítě nechtěla a třetí důvod, že sama skončila na rok v dětském domově. Chybějící cit, jistota a zázemí ji nedávaly dobrý předpoklad pro vytvoření dobré rodiny.
 
Vícekrát jsem postavil psa a jeho pána, kdy si s ním pes vyříkal to, co by jinak nešlo. Postavil jsem dům, zahradu, město, stát lidem, kteří se tak dozvěděli, jak tyto „mlčící subjekty“ onoho člověka vidí. V jedné konstelaci jsem postavil dům klientů, kteří se v domě necítili dobře. Když se postavily všechny negativní vlivy, tak se teprve ukázalo, co uživatelům domu škodí a na základě toho se  mohly udělat takové úpravy, aby dům neškodil zdraví. Stejně tak se lze rozloučit se zemřelými, což málo kdo stihne za života.

Už jsem se při rodinných konstelacích setkal i s lidmi, kteří chtěli této terapie zneužít. Jsem přesvědčen, že zneužitelné je všechno, ale proto se například nikdy nepřestaly vyrábět nože. Pro příklad jeden případ uvádím:
Jedna klientka přišla s tím, že manžel chce odejít od rodiny k milence. Z konstelace bylo patrné, že rodinný svazek je pevný, ale žena se chovala k manželovi dosti tvrdě a necitlivě. Příčinou bylo necitlivé chování babičky klientky k matce klientky a dále matky klientky k ní samotné. Při konstelaci došlo k vysvětlení chování ženy ke svému partnerovi a k jejich usmíření. Klientka za tři dny volala, že je to úžasné a že se manžel vrátil domů od milenky, že ani nečekala tak rychlý zvrat v jejich situaci. Za tři týdny na to přišla jedna účastnice minulé konstelace s tím, že její kamarádka by měla zájem „o postavení“ konstelace. Sdělila svůj příběh. Má milence, který se z nepochopitelných důvodů vrátil k rodině (ona byla vdaná, milenec ženatý).  Z konstelace bylo patrné, že vztah jejího ženatého milence k ní není tak silný a po nějaké době by se vztah rozpadl, protože nebyl založen na citu, ale na penězích. Po konstelacích klientka ihned odešla a já jsem skupině sdělil, že žena, která odešla nebyla upřímná a nesdělila mám celou pravdu. Večer mi telefonovala klientka z konstelace staré tři týdny s tím, že bývalá milenka jí právě sdělila, že ví, že dostala svého manžela zpět díky konstelacím  a nyní jej prý dostane zpět díky tomu, že právě absolvovala také konstelace. Uklidnil jsem ji a jen se divil, kdo porušil slib mlčenlivosti, který vyžaduji při každých konstelacích. Když jsem pátral po původci, došel jsem k jedné kamarádce, která se prvních konstelací zúčastnila. Omlouvala se, prý je kartářka a ona „kamarádka“, kterou přivedla na druhé konstelace  k ní náhodně přišla na radu, jak dostat zpět svého „odešlého“ milence. Kartářka poznala podle příběhu z konstelací o co jde a své klientce to prozradila. Ta chtěla děj díky novým konstelacím zvrátit, což se nepovedlo.

Nepravda a lež se v konstelacích pozná. Proto se mnoho lidí této terapie bojí.
    
Další klientka chtěla řešit problém ve vztazích. Bylo jí 25 let a nebylo schopna života, s rodiči truchlila 10 let od smrti svého bratra, který zahynul při autonehodě jako spolujezdec. Z konstelací vyplynulo, že opilý rodič nezvládl řízení proto, že do jejich vozu někdo zezadu narazil. Když bratr klientky vyletěl oknem při nárazu vozu na zem, přešel řidič zezadu jedoucího vozu k němu a zabil jej. Když jsem se ptal proč to udělal, odvětil: „dlužil mi peníze“! Zeptal jsem se klientky, zda to tak mohlo být a ona k mému překvapení odvětila, že ano. Po té jsem se zeptal představitele zemřelého, zda již může odejít svojí cestou dát šanci sestře, aby také šla svojí cestou, protože docílil svého a jeho smrt se vysvětlila. Na to odvětil, že ano, ale až si to vyřídí s tím, kdo jej zabil. Ptal jsem se jak to udělá a on odvětil: „Až pojede do zatáčky, dám mu ruce před oči“! To je zajímavé, protože s podobným názorem představitelů zemřelých jsem se setkal mnohokrát a když onu větu převedeme do reality znamená to „chvilkový výpadek pozornosti“.
 
Když jsem také dělal „rekonstrukci“ dopravní nehody, při které řidička  zabila na přechodu starou ženu vyšlo najevo, že starou ženu „ chtěl k sobě“ (ke smrti) její zemřelý manžel. Ten ji strčil před projíždějící auto. Ona stála na přechodu a zleva přijížděla řidička. Konstelace i vysvětlila nevysvětlenou záhadu, proč byla ona zemřelá zraněna na pravé straně, když auto jelo zleva. Když ji energie zemřelého manžela strčila před auto zjistila, že již nestačí přeběhnout a proto se otočila, že se vrátí zpět a v tom došlo k nárazu.
 
Konstelací se mi podařilo vysvětlit mnoho dopravních nehod, vražd, sebevražd. Velké množství problémů mají lidé, kteří byli nechtěnými dětmi. Stačí, když jeden z rodičů si přál jiné pohlaví, než se narodilo a důsledky jsou: Nesebedůvěra, nejistota, nerozhodnost, porušený pud sebezáchovy, neschopnost se radovat ze života, uzavřenost, sebetýrání, pocit marnosti a zbytečnosti, atd.

Jeden patnáctiletý chlapec přestal v devíti letech růst. Při konstelaci se zjistilo, že v devíti letech jej porazilo auto, od té doby se zastavil jeho růst. Konstelací se problém vyřešil a chlapec roste.
 
Majitel jedné restaurace chtěl znát vliv prostředí na zaměstnance a na jeho podnikání. „Postavil“ jsem jeho kamaráda do“role“ média“. Ten mu „v roli domu“  sdělil, že má chybu ve smlouvě, což druhý den ověřil. Zjistil, že ve smlouvě byla zásadní chyba v jeho neprospěch v nájemní smlouvě. Mimo jiné mu sdělil, který ze zaměstnanců jej okrádá, jak kdo je poctivý a loajální. Kdo to nezažil, nevěří, že je to možné.
Cílem terapeuta je najít problém a  řešení problému. Problém se musí hledat v konstelaci, nelze jej vymyslet, musí vyplynout. Terapeut se musí postavit za všechny, kteří byli z rodinného systému vyloučeni, pokořeni, nenáviděni, zavražděni, atd. Terapeut musí brát v potaz co říkají představitelé v konstelaci, ale přitom musí důvěřovat vlastním pocitům, i když jsou leckdy v rozporu s pocity představitelů. Proto je  nutné si vybrat terapeuta, kterému věříte a který nezneužije svého postavení. Je jasné, že konstelací lze i ovlivnit negativně. Je nutné terapeuta poznat nejdříve při práci, při konstelaci někoho jiného, než si jej zvolíte k tomu, aby řešil váš případ.
Při zakládání nového rodinného systému ( trvalého vztahu) by měli by mít oba partneři rovnováhu ve svém rodinném systému ze kterého vzešli. Pokud si jeden či oba „přinesou“ do nového vztahu nerovnováhu rodinného systému ze svým  rodin, je velká pravděpodobnost, že se to vymstí.

Proto jsem přesvědčen, že by konstelace měli absolvovat všichni od cca patnácti let, což je doba, kdy vstupují do života, začínají navazovat vztahy a začínají budovat svojí budoucnost. Tuto skupinovou  terapii bych dokonce považoval za nutnou součást školních osnov v posledním ročníku základní školy. Když se každý jedinec touto terapií „očistí“ od problémů předků“, má šanci žít od začátku vstupu do života bezproblémový život.
Jako příklad: když někdo z rodiny partnera někoho zabil, znásilnil, něco ukradl a nebyl potrestán, hrozí, že to „odnese“ kdokoli z rodinného systému, např. partner, děti, nebo vnuci. Z praxe nejenom rodinných konstelací jsem vypozoroval, že když jde matka na umělé přerušení těhotenství, je velká pravděpodobnost, že totéž potká její dceru. Pokud má syna, tak ten bude k potratu nutit svojí partnerku. „Program“ přerušeného těhotenství působí v mnoha případech i tak, že u dcer , jejichž matka byla na umělém přerušení těhotenství, může docházet ke spontánním potratům. V důsledku potratu může dojít k porušení pudu sebezáchovy a to jak u žen, u kterých k umělému přerušení těhotenství došlo, tak u jejich partnerů, kteří je k tomu naváděli, ale i u jejich dětí a vnuků. Ukazuje se, že velký problém na sebe přenáší i lékaři, kteří akt přerušení těhotenství provádí.

Mimo důsledků na energii zabitého plodu má potrat další důsledky v rodinných systémech všech zúčastněných., to je i toho, kdo potrat provádí. Nejčastějším důsledkem umělého přerušení těhotenství je konec manželství, duševní poruchy, zdravotní problémy. Pokud chtějí rodiče po potratu spolu zůstat, musí začít znova. Partneři, kteří nežijí v manželství, se po potratu většinou rozejdou. I když spolu žijí dál, vytratí se z takového vztahu radost ze života, cit.  Sexuální vztahy se mezi takovými partnery  stanou obtížnými nebo jsou úplně přerušeny. Snaží-li se partneři vyhnout důsledkům svého jednání  a svým pocitům viny, doplatí na to někde jinde nebo někdo jiný v rodinném systému. Vytěsněním se problémů nelze zbavit.
Bylo-li dítě počato s někým jiným než s manželem (či manželkou), úplně to změní vztah, protože to je začátek něčeho nového,  početím je založen nový rodinný systém! Proto manželství většinou končí. Při konstelaci jedné klientky se ukázalo, že byla pohlavně zneužívaná svým otcem. Ukázala se ale i zásadní skutečnost, že dceru měla se svým milencem a ne manželem. V konstelaci se ukázalo, že se na nevědomé úrovni mstil své ženě tím, že dceru (která ve skutečnosti nebyla jeho dcerou) pohlavně zneužívat. Nakonec se vztah stejně rozpadl a bývalý manžel se opět mstil své ženě tak, že neplatil výživné (pokud by nechal provést test DNA, tak by výživné stejně platit nemusel). Konstelací došlo k uklidnění klienty a teprve od konstelace začala žít plnohodnotný život. Bylo zvláštní, že tři měsíce po konstelaci klientky (je jí 52 let) se přišel „otec“ ve svých 75ti letech omluvit za pohlavní zneužívání. To je úžasná zpětná vazba dokazující dosah terapie i na ty, kteří se konstelace neúčastní. To  je pro mne inspirací pro další provádění konstelací.
Někteří lidé si myslí, že umělé přerušení těhotenství je něco neškodného, ale často to má mnohem vážnější důsledky, než se lidé domnívají. Přerušené těhotenství je extrémní případ dávání a přijímání, neboť dítě dává všechno a rodiče všechno berou. Otcové by měli vědět o přerušení těhotenství. Po umělém přerušení těhotenství se někteří lidé odsuzují k smrti. Buď vážně onemocní, nebo spáchají sebevraždu. Bohužel se z konstelací potvrzuje, že to (spravedlnost) platí v celém rodinném systému, takže nepotká-li  nepřirozená smrt jako odplata za smrt plodu otce či matku, může potkat jejich děti, vnuky, pravnuky, atd.
Mnohokrát se opakovalo, že umělý potrat doslova „vyrazil“ další plod z břicha matky a to ze žárlivosti. Dokonce se ukazuje, že není velký rozdíl v chování potratů umělých a spontánních. Energie „spontánních potratů“ tvrdí, že je to chyba rodičů, že k tomu došlo. Při konstelacích zástupci obou skupin tvrdili, že budou rodičům i žijícím sourozencům škodit až do smrti. Tak se vysvětlilo, proč jedna žena nemohla donosit další plod který si již přála. Když při konstelaci došlo k omluvě matky i otce potratu a k usmíření, došlo k rovnováze a matka přišla do půl roku do jiného stavu a plod již donosila.
Při konstelaci se potvrdila moje domněnka, že cca 30% dětí si vybírá své rodiče.
Tvrdí se, že proti ranám osudu jsme bezmocní. Pokud jsme udělali vědomě něco špatného, nedaří se dost dobře napravit důsledek. Je to proto, že na negativní čin jsme schopni vynaložit maximum energie, zatím co na nápravu chyby či pozitivní čin jsme schopni vydat jen polovinu energie.
Z mých zkušeností vyplývá, že většinou lze dělat  opatření i proti nepřízni osudu. Jde o to, co je to osud. Není to jednouché popsat, ale stručně je to tak, že OSUD je tvořen dvanácti aspekty. Podrobně jsem tuto záležitost popsal v knize O životě a smrti. Za naše problémy  obviňujeme osud. Většinou je to naše pohodlnost a nechuť čelit nepříjemnostem. Apatií, leností  si zakládáme na budoucí problémy. Jsem přesvědčen, že problémem je, když v našem „programu“  je neumět se radovat ze života,   stáří je nemoc, všichni musí umřít dříve, než ve sto letech, život je těžký a další negace. Rodiče, prarodiče a praprarodiče k radosti moc důvodů neměli (války, politické převraty…). V současné době není důvod k neradosti ze života, ale důsledky „programu“ a paměti buněk našich předků jsou stále v našem podvědomí.
Mám jeden příklad ze života. Můj dlouholetý kamarád, právník, zemřel na náhlou mozkovou příhodu. Věděl jsem, že se rozvádí a jeho žena mu chtěla upřít společný majetek a dokonce i majetek jeho dcery z prvního manželství, který dříve na novou ženu přepsal.  Radil jsem mu, aby se s ní nepřel a nechal jí to, byl jsem přesvědčen, že si nezaslouženého majetku neužije a že existuje možnost, jak přesvědčit jeho ženu (např. při Rodinných konstelacích, kde ani nemusí být osobně jeho žena), aby mu to,co mu patří, vrátila. On však „bojoval“ a nechtěl se vzdát. Bohužel psychicky tlak o 25 let mladší ženy neustál a jednoho dne náhle zemřel. Přemýšlel jsem, proč se to stalo a až po půl roce jsem na to  přišel. Asi před pěti lety přejel na Evropské třídě v Praze chodce. Protože chodec přecházel vozovku mimo přechod, byla vina jednoznačně přiřčena mrtvému chodci. On mi  později vyprávěl, že jel rychlostí 150 km a chodec neměl šanci stihnout přejít. Navíc přiznal, že našel způsob, jak vyšetřovatele ovlivnil. Z toho vyplývá, že byl vinen, nebyl potrestán, ani rodině se neomluvil a nijak ji neodškodnil. Jsem přesvědčen, že se mu to vrátilo výše popsaným způsobem. Podle mého názoru se díky vině začal chovat tak, že mu utekla žena, což si samozřejmě nepřiznal. Jsem přesvědčen, že kdyby můj kamarád nezemřel, nerovnováha v jeho rodinném systému (kterou zabitím chodce způsobil) by působila nejenom na něj, jeho partnerku, ale i na jeho děti a vnuky a nikdy není jasné, jak, kdy a kde by se to projevilo. Tak se bohužel podle mé teorie projevuje spravedlnost.
    
Když při konstelaci vyjde najevo, že např. otec není biologickým otcem, nemusí tomu tak být ve skutečnosti, protože stejně  negativní důsledek pro dítě má i to, když na předchozího milence (se kterým vztah nevyšel)  partnerka v novém vztahu myslí  (či je do někoho jiného než partnera partnerka platonicky zamilovaná). Stejně tak může vyjít při konstelaci najevo, že má někdo z partnerů milence. Nemusí to být ve skutečnosti opravdový milenec, ale může to být v přeneseném významu  potomek, který pomyslně „nahradil“ vysněného či „nefunkčního“ partnera. I v tomto případě je negativní důsledek pro vztah stejný, jako by partner skutečného milence měl. To je problém, který se při konstelaci řeší a vyřeší  bez ohledu na to, jak je to ve skutečnosti. Jde zjistit jak je to ve skutečnosti je, ale nepovažuji to za důležité. Důležitější je napravit nerovnováhu, která vznikla. Pokud „pravda“ někoho zajímá, místo jednoho člověka postavím dva až tři. Jeden představuje konkrétního člověka, druhý jeho duši, třetí jeho myšlenku. Potom se dá s velkou pravděpodobností rozpoznat, zda k milenci „jde“ jen myšlenka, duše či  fyzické tělo. Pokud rodič zatíží dítě svými problémy a případně „partnerstvím“, vzniká problém. Psychickou zátěž pro takové dítě jsem přirovnal k fyzické zátěži – od 30 kg do 60 kg, které má dítě na zádech. Tím jsem mnoha lidem vysvětlil bolesti páteře a zad. Většina takových dětí potom nemá  rodiče, který dítě „povýšil“ do role náhradního partnera“  rádo. Velké procento takových dětí ujíždí do zahraničí, pokud možno co nejdále od rodiče.
Jeden příklad: U jednoho čtyřicetiletého muže, který od patnácti let začal trpět svalovou atrofií vyšlo najevo, že jeho matka nechtěla, aby dospěl a odešel z domova. Viděla v něm stále malé dítě, o které se chtěla starat. Dosáhla toho tak, že v synovi „vybudila“ psychickou silou a schopností  onu nemoc, na kterou měl z rodinného systému dispozice. Podobný případ byl s třicetiletým mužem, který byl během pěti let (kdy byl naprosto zdráv) upoután na lůžko a  diagnózu nebylo možné určit ani lékařskými metodami.
   
Ne jinak tomu bylo  v konstelaci s duševně nemocným synem (17 let). Matka nenáviděla jeho otce, který odešel po početí syna ze vztahu. Negativní energie vysílaná matkou přes syna na otce zničila syna. Při konstelaci matka neprozřetelně řekla „pravdu“, že nechce, aby se syn uzdravil, aby otec trpěl! Ale že tím trpěl hlavně syn a ona (protože zůstala sama a žije jen představami na pomstu otci) si vůbec neuvědomovala. Proto tvrdím, že každá vážná nemoc má somatické příčiny v rodinném systému, dokud se nepojmenují, neodstraní, nedá se s trvalým efektem vyléčit nemoc.
 
Konstelace je užitečná i pro ty kdo děj v konstelaci sledují, více pro ty, kteří se aktivně účastní a  nejužitečnější je pro toho, komu se konstelace organizuje. Protože se modelové situace v životě a tím i  v rodinných systémech  opakují, je možné si vzít ponaučení  z konstelace někoho jiného. Když chtějí partneři vylepšovat svůj vztah je dobré, když se oba zúčastní konstelace, aby se lépe pochopili. Pokud „staví“ partneři konstelaci na svůj vztah, je zajímavé když představitele vybírá nejdříve jeden partner a potom na druhou konstelaci druhý partner. Tím se ukáží rozdílné pohledy obou partnerů na jeden problém.
Konstelace jsou psychicky náročné. Mnohdy si idealizujeme odešlé partnery, zemřelé a konstelace ukáží něco jiného než jsme chtěli slyšet a vidět. Konstelace nás zbaví iluzí a snů.  Proto je dobré být na tuto terapii odpočinutý a zdráv. Tvrdím, že v průměru máme rovnováhu v rodinném systému cca 30%, na dobré vztahy a život bez větších problémů je dobré docílit rovnováhy alespoň 50%. Po první konstelaci docílíme rovnováhy rodinného systému cca na 65-70%, po druhé konstelaci téměř na maximum. Někomu stačí jedna konstelace, někdo jich potřebuje více. Nebyla výjimkou žena, která měla dvanáct potratů. Ta by potřebovala konstelací alespoň pět, aby stačila dojít se všemi k usmíření. Druhou konstelaci doporučuji nejdříve po dvou až třech měsících, protože se dá posoudit rozdíl. Tvrdím, že největší změny se dějí právě do oněch dvou – tří měsíců po konstelaci. Jsem přesvědčen, že kdo se zúčastní alespoň šesti konstelací (to je u mne zatím zdarma), docílí rovnováhy v rodinném systému 50%, což je taková pomyslná startovní čára k dobrému životu a doporučuji konstelace už od patnácti let, nejpozději od osmnácti let. Mám neuvěřitelné zážitky z konstelací, kdy se řešil problém sebevražd, vražd, dopravních nehod,  objevily se případy, kdy byly děti v porodnici zaměněny. Stačí jen náznak zmatku, při kterém by mohlo k něčemu takovému dojít a pro ono dítě je to trauma, které zůstane v podvědomí. Asi nebyla náhoda, když vyšlo najevo, že se v ten den slavil svátek žen  či Silvestr. Některé případy se později potvrdily.
 
Nedávno jsem stavěl konstanci na dívku 19 let, která je dva roky v komatu po autonehodě. Něco se mi nezdálo a pozval jsem oba rodiče na tuto seanci. Když si vybrali oba rodiče za sebe a dceru zástupce do konstelace, ukázalo se, že matka nechtěla, aby se dcera probrala. To proto, aby jí „neskončil“ život, který spatřovala v péči o děti. Je jasné, že kdyby se dcera z komatu probudila, odešla by z domova. A matka se o ní chtěla starat a přebalovat jí a krmit, což by po jejím uzdravení skončilo.
Mnoho klientů se ptalo, zda je na ně prováděno vúdú (pozitivní náboženství, které má kořeny v Africe, ale u nás je chápáno jako zlo, protože je tak aplikováno), či zda nebyli uřknuti, uhranuti. U mnoha jsem ověřil při  konstelaci, že tomu tak bylo a zjistilo se i kým a proč to bylo. Ve většině případů to byla neúspěšná sestra, která tento akt provedla své úspěšnější sestře či bratrovi, v dalších případech to byla odmítnutá milenka (mnohdy i zemřelá, ale vúdú působilo dál!), atd. Arabové dávají na některou čelní stěnu domu ruku Fátimy (černě namalovaná ruka s roztaženými prsty na světlém podkladě). V dnešní době slouží docela dobře amulety či talismany. Problém je určit správný amulet, ale při konstelaci dělám i to a je to jednodušší, než jinou metodou. Např. meč, křišťál, se opakují nejčastěji jako dobrá ochrana proti voodoo. Není překvapující, že úspěšněji provedené voodoo či uřknutí je od lidí (samozřejmě s talentem tento akt provádět) s duševní poruchou. Obecně může úspěšně voodoo dělat jen člověk, který k tomu má talent a z praxe se ukázalo, že když někdo provedl akt voodoo  vědomě, nemělo to takový účinek, jako když někdo tento akt provedl v afektu, v emoci. U mnoha takových lidí jsem zaznamenal, že byli  trvale v neobvyklém emočním napětí, mnohdy v duševní poruše. U těchto osob se vytvořila dominující představa – problém, jak to, že jejich sourozenec (bývalý milenec) se mají dobře a oni ne. Tím že žili trvale s tímto problémem, vytvořila se ovládající představa. Takový člověk této představě obětuje mnohdy všechnu energii, všechny životní klady. Nežije, jen živoří.
V několika případech jsem zjistil nenápadnou formu negativního ovlivňování – vůdů. Žena nevěrného muže  (který chtěl odejít k milence) se stále každý den modlila, aby zůstal. On sice zůstal, takže jeho ženě se zatím daří myšlenku zhmotňovat a muže tak ovlivňovat, ale ani si neuvědomuje, že ztrácí svojí energii a tím sílu jej ovlivňovat. Až sílu ztratí, stejně odejde.
V  jednom podobném případě muž onemocněl a málem zemřel. Vypadalo to, že jeho žena snad i byla ráda, že by raději zemřel, než aby odešel. Jenže problém je v tom, že tím narůstá nerovnováha mezi nimi a jsem přesvědčen, že onen muž tento „tlak“ psychicky neunese a buď opravdu zemře (ale také může zemřít jeho žena vyčerpáním, protože stále musí dodávat své myšlence energii), nebo odejde, čímž  paradoxně zachrání sebe či jí.
V obou případech by mužů, pomohl  amulet-meč. Náprava problému je složitá, ale možná. Při rituálu je nutné otočit tok negativní energie zpět k tomu, kdo jí vysílá. Lépe je však negativní energii  odklonit od  toho, na koho je vysílána. I toho se dá zbavit při konstelaci. Je  možné použít věty v závěru na zbavení se problémů.
   
Konstelace nemusí vyřešit vše, ukáže nám cestu tím, že se pojmenuje problém a tím máme šanci problém vyřešit. Ve správně pojmenovaném problému se nachází jeho řešení. Je nutné chtít udělat změnu a dostat se z fáze snění, chtění do fáze činu. Jedině v této poslední fázi jsme schopni něco dělat. Je nutné  pracovat na zlepšení života sám/a, nikdo to za nás neudělá. Při zbavování se problémů (zhmotňování myšlenek) je dobré využít vět, které se opakují v nižší hladině vědomí v Rodinných konstelacích –viz ukázky v závěru. Základní problém je odpustit těm, co nám ublížili, požádat o odpuštění ty, kterým jsme ublížili. Je nutné odpustit i sobě.
   
Pokud je méně klientů na konstelacích, požaduji, aby ti první byli k dispozici těm posledním. Kdo nechce zůstat po své konstelaci dává najevo, že nechce pomoci druhým a přitom sám pomoci druhých využil. To nepovažuji za férové a ohleduplné, nehledě na to, že  je užitečné zůstat celý den kvůli zkušenosti. Ne náhodou se podobné problémy řeší vždy celý den.