Partnerské vztahy

Protože se zdravím souvisí vztahy, vložil jsem zde ukázku z knihy Jak poznat  toho pravého a jak řešit problémy ve vztazích
Protože vztahy obecně hrají v našem životě významnou roli, zmiňuji se o této kapitole z knihy Jak najít toho pravého a jak si jej udržet.
Jsem přesvědčen, že jsme všichni ROBOTY „naprogramovanými“ rodinou a společností, protože od početí do cca 15 let se všechny negativní projevy našeho okolí (i na nevědomé úrovni) „zakódují“ do našeho podvědomí a ovlivňují nás tak silně (vyjádřeno pro porovnání v procentech = 70%), že na vědomé úrovni (30%) nejsme schopni tento „program“ překonat. Hledáme si partnery podle toho, jací jsme my, ale i podle toho, jak společný máme v sobě „program“. Jsem přesvědčen, že z 90% hledá žena muže, a to geneticky odlišného jedince, ke zplození dokonalého dítěte. Takový partner vyvolá chemický proces v mozku, který se nazývá láska ( podle mne jde o duševní poruchu, při které se snadněji překonávají překážky, málo co zamilovaným vadí, problémy neexistují, chyby partnera nevidí, atd. ). Proto v mnoha případech k tomuto procesu stačí fotografie, či jej vidět např. ve filmu. To by mohlo vysvětlovat, proč se mnoho žen zamiluje platonicky do mnoha akčních hrdinů. Protože ne každá žena má možnost a schopnost najít pro zplození potomka toho dokonalého, ideálního partnera, stává se, že žije s někým jiným a dítě má také s někým jiným. Když už s ideálem nemůže žít, chce s ním aspoň to dokonalé dítě. Vzniká zvláštní situace, pokud má dítě s někým „dokonalejším“ než je vlastní partner, nebo pokud o někom takovém sní. Hrozí, že většinou  prvorozeným dítětem (ve kterém zhmotní své představy o dokonalém partnerovi) bez ohledu na pohlaví nahradí svého „nedokonalého“ partnera. To způsobí takovým dětem v dospělosti velké problémy. Partneři takových žen trpí, protože stejně jako děti jsou odsunuti do pozadí a takové ženy žijí ve svém uzavřeném světě se svým platonickým milencem v srdci a nic okolo je nezajímá.
 
Děti z takových vztahů se chovají od dětství jako čtyřicetiletí „otcové“, či střídavě jako děti, které neměly šanci dospět, protože jejich duševní vývoj se zastavil v okamžiku kdy je matka „pasovala“ do role svého partnera místo otce, který buď zemřel,  našel si jinou partnerku a odešel, byl „odejit“ matkou, která má ve svém srdci předchozího milence s nímž vztah nevyšel, nebo je podle matky psychicky slabý a neschopný. Další možností kdy je partner odejit je když je matka jinak sexuálně orientovaná a otec oplodněním svůj úkol splnil. Takové děti dost často (zvláště muži) neunáší tíhu odpovědnosti za vztah rodičů a jsou častěji nemocné, později se mohou projevit vážné zdravotní problémy, jako roztroušená skleróza, epilepsie, nádory na mozku, duševní poruchy, drogy, alkoholismus, atd. Další důsledek takového „partnerství“ je buď přehnaná odpovědnost, či protipól- neodpovědnost, nepřijetí rodičů, atd. . Když se např. syn snaží být „lepším partnerem“své matce než otec, je tím porušena hierarchie a pořadí v rodinném systému, což vede k sebedestruktivnímu chování syna, duševní poruše, případně k sebevraždě, zločinu, atd.
 
Je ověřeno, že okolo plodných dní se ženám líbí více právě ti dokonalí, mužnější, drsnější, zatím co v ostatním období  jim vyhovují  jiné typy mužů většinou hodnější, citlivější, pozornější, které mají doma, ale dítě s ním nechtějí.
Podle mého názoru jsme ovlivněni chováním a konáním až tří generací zpět a současně svým chováním ovlivníme až tři generace dopředu. Podle psychiatra Berta Hellingera je to až 8 generací, které nás ovlivňují. Jsem přesvědčen, že když dojde k nerovnováze v rodinném systému, nemusí tím trpět ten, kdo to zavinil, ale jeho děti či vnuci. Někdy se tvrdí, že spravedlnost neexistuje. Příkladů je mnoho, např. znásilnění, která nebyla potrestána, protože viník nebyl odhalen. Já si myslím, že spravedlnost existuje, ale je to někdy složitější než se zdá. Uvedu příklad. Byla znásilněna jedna dívka svým otcem. Při rodinné konstelaci se ukázalo, že její otec není jejím biologickým otcem o čemž otec nevěděl. Její matka měla milence a početí s milencem svedla na svého manžela. Dále se zjistilo, že nevlastní otec byl rovněž znásilněn svým otcem, který, jak se při konstelaci zjistilo, nebyl také biologickým otcem znásilněného. Další šok byl v tom, že praděda, který znásilňoval otce, když byl dítě, byl také znásilňován svým otcem.  KDE JE POTOM VINA? – V RODINNÉM SYSTÉMU! Proto pokud si někdo myslí, že když jeho příbuzný např. krade, podvádí, zabil, atd., že jeho se to netýká, je to mylný úsudek. Důsledek se může projevit dříve či později a to na dětech či vnoučatech! Totéž platí i v jiných příkladech a situacích. U znásilněných je důsledkem (mimo mnoha jiných problémů) problém ve vztazích. U několika pohlavně zneužívaných dívek jsem se setkal z rozpornými reakcemi. Jedna skupina muže vyhledává a  celý život se jim na nevědomé úrovni mstí, druhá se mužů bojí a straní se jich.
Jedná se  o nenápadně „zakódovaný“ partnerský model rodičů, který v dospělosti kopírujeme, a i když to tušíme, nejsme schopni se ubránit kopírování modelu rodičů. Případně psychicky silná dcera psychicky silné matky a psychicky slabšího otce si najde partnera také psychicky slabého, jako je otec. Psychicky slabý muž, navíc většinou  závislý na své silné matce, si najde také psychicky silnou partnerku, na které se (většinou po narození dítěte) stává rovněž závislý. Jsou to případy, kdy je partnerka na druhém místě za matkou. Navíc po krátké době začne být „pod pantoflem“ a projevy silnější partnerky začne brát jako útok na svoji osobu, což začne kompenzovat buď pitím alkoholických nápojů ve zvýšené míře, užíváním drog (aby utlumil psychický tlak partnerky), mstí se i tím, že je nevěrný, řve či silou (leckdy i fyzickou) kompenzuje projevy partnerky, nebo se „zablokuje“ (viz text), onemocní a zemře, většinou na infarkt či mozkovou příhodu.
Složitá situace nastává, když  matka (nebo otec) považuje své většinou prvorozené dítě za svého partnera a staví je na první místo před svého partnera. V takových případech je předpoklad, že  partnery dospělého dítěte bude považovat za své soky.
Při vzniku vztahu je důležité očekávání. Optimální je neočekávat nic, což je blízké Buddhistickému učení. Buddhisté jdou do vztahu s tím, že se těší jak do vztahu budou vkládat lásku, štěstí, radost, ale nic za to neočekávají. Většina lidí si své partnery idealizuje, nemá reálné představy, chtějí více brát než dávat a proto  je málokteré očekávání  naplněno a nejenom proto v Česku každé druhé manželství končí. Asi je na prvním místě rozpadů vztahů nevěra, i  když odborníci tvrdí, že nevěra není důvodem k rozpadu vztahu. Já tvrdím, že nevěra ze strany muže zaviní v cca v 30% zánik přitažlivosti k partnerce a nevěra žen v 60% zánik přitažlivosti k partnerovi, z čehož vyplývá, že ženy jsou tolerantnější, mužům častěji nevěru odpustí, ale na druhou stranu, když ony poruší slib věrnosti, ve větší míře než muži rozbijí vztah. To znamená, že vztah končí možná ne pro nevěru, ale pro zánik přitažlivosti (přitažlivost = závislost) může být duševní, fyzická-sexuální, která je podle mne jediným faktorem k udržení vztahu. Finanční závislost = otroctví,  u sexuální závislosti moc velký rozdíl od finanční není. Závislost existuje jen jedna, i když může být třeba na ženách, mužích, alkoholu, drogách, hráčství, sexu, penězích, dětech, na domovu, a pod. Závislost je škodlivá a v podstatě jde o jednu vlastnost, která se projeví podle dispozic jednotlivce. Pokud někdo jde do vztahu např. pro peníze (pud zachování života), málokdy se jich dočká. Pokud by to i vyšlo, jsou to peníze, které se nemohou vyplatit, protože vzhledem k tomu, že vždy je něco za něco aniž si to uvědomujeme, platíme svým životem (z takových lidí si málokdo uvědomuje, že je to cena nejvyšší, protože si neváží sama sebe). Proto je třeba si uvědomit, že mládí a náš život se zpět nevrací a život plyne strašně rychle. Proto je vztah DAR, ne povinnost, nebo služba. Stále opakuji, že každý má právo do vztahu dobrovolně vstoupit i z něj dobrovolně vystoupit. Kdo toto právo svému partnerovi nechce uznat, je sobec a chce partnera vlastnit.   
Podle mého názoru je vztah  založen z 95% na sexuální přitažlivosti. Nikdo neví jak a kdy vznikne, stejně tak nikdo neví, kdy, jak a z které strany skončí – zda ze strany partnera, či partnerky. Dokud je pro nás partner  sexuálně přitažlivý, jsme ochotni ustupovat, omezovat se, atd., ale když pro nás partner přestane být sexuálně přitažlivý (většinou jednostranně), nechceme ani dávat, ano brát. Už nám nestojí za to se omezovat a začínáme vidět na partnerovi jen chyby. Tím vztah končí, i když ne vždy partner, pro kterého jeho protějšek přestal být sexuálně přitažlivý, ze vztahu „fyzicky odejde. Z 80% v takovém případě odchází ženy, protože je pro ně těžší mít sex se sexuálně nepřitažlivým protějškem. Mužů většinou z pohodlnosti odchází jen 20%. Proto je podle mne nemožné slibovat lásku až do smrti – jde o rituál, který nás tak má „naprogramovat“. To se může u čtvrtiny lidí podařit, i když tomu tak nemusí být oboustranně.
Z tohoto důvodu je nesmysl se „obětovat“ pro děti, rodinu, manžela, manželku a žít v iluzi, že nám to jednou vrátí. Pokud  (ve většině případů žena) se partner vzdá své kariéry, neměl by to brát jako „oběť“, ale proto, že to chce a přináší mu to uspokojení. Potom nemůže odcházejícímu partnerovi po odchodu dospělých dětí vyčítat, že „to“ dělal pro něj, děti, atd. Nikdo nemůže předem vědět, jak dlouho bude trvat sexuální přitažlivost a tím i vztah. Je známo, že u zadaných partnerů  trvá vztah až do smrti přibližně u poloviny. To by mohlo být dostatečným varováním pro ty, kteří se chtějí „obětovat“. Je třeba si uvědomit, že každý dělá jen to, co mu za to stojí. Většinou jde o uspokojení pudů- u žen mateřského, u mužů pudu zachování rodu (pudu péče o dítě, atd.). Pokud se jeden z partnerů věnuje dětem a partnerovi, neměl by opomenout partnerovi připomenout, aby mu platil sociální pojištění atd. Znám mnoho žen, které byly doma s dětmi a věnovali se partnerovi, kterému většinou dělalo dobře, že na něm je partnerka závislá (což považuji za novodobé otroctví).  Ten je později opustil a ony nemají nárok ani na důchod.
Vypozoroval jsem zvláštní situaci ve vztazích – 75% mužům nedělá problém se dát do vztahu se ženou, která má děti. Ale jen 20ti% žen nedělá problém jít do vztahu s mužem, který má ve své péči děti. Proto se divím, že více žen nedá při rozchodu své dítě či děti svému partnerovi, který navíc má na děti stejné právo. Jsem přesvědčen, že by odešlo daleko méně mužů ze vztahů, protože „milenky“ by se o muže s dětmi nepřetahovaly.
 
Vztah není vězení ale je o dávání a braní. Vztah je dar. Každý by si měl uvědomit, že i v kompromisu a ustupování existuje hranice, které nelze překročit. Nejdůležitější pro každého jedince je jeho seberealizace,  nezávislost – ne sebeobětování  (i když i takoví jedinci se najdou) a být sám se sebou spokojen. Vypozoroval jsem souvislost v sexuální orientací a vztahy- čím je kdo více sexuálně orientován na opačné pohlaví, tím více je schopen se seberealizovat ve vztahu s partnerem opačného pohlaví a tím být spokojen (seberealizovat se) ve vztahu. Bisexuálové jsem na tom se seberealizací proto nejhůře (podle mé teorie je jich 30%, 10% je homosexuálů a jen 60% heterosexuálů). Nějaké hranice jsem určit pro posouzení musel, takže když  je někdo  sexuálně orientován cca na 30% (bisexuálové 30% až 70%) na opačné pohlaví, na 30% je pro něj důležitý vztah a práce je důležitější- na 70%.  Pokud je sexuálně orientován na 50%, je pro něj stejně důležitá práce jako vztah.
 
Sami si určitě vzpomeneme na to, že když někdo z nás, či našeho okolí, hodně moc něco chtěl, nevyšlo to, ať se jednalo o cokoli. Pokud jsme  očekávání již vzdali, najednou se „to očekávané“ objevilo, když jsme s tím již nepočítali. Myslím, že na tomto principu  vše funguje. Problém je jenom v tom, že asi i tato myšlenka je možná jen díky „programu“, stejně jako je program katolíků, komunistů a jiných. Ideální je mít svoji víru hlavně sám v sebe a věřit sám sobě.
      Podle mého názoru bude doba vyžadovat čím dále více vyšší duchovní úroveň k přežití. Nemyslím k přežití fyzickému, ale duševnímu, protože i vědecká obec hlásá, že lidé se budou mít lépe a budou se dožívat vyššího věku, ale hrozí více duševních poruch ve stáří, jehož výše se lidé v dřívějších dobách nedožívali. Dalším negativním faktorem, který donutí lidský faktor k obracení se častěji než dříve k duchovní oblasti, je vliv přírody a počasí, katastrofy. Je zvláštní doba a počasí bude podle mého názoru čím dále tím méně obvyklé, takže lidé budou častěji přicházet při katastrofách o život, o majetek. To se bude dít nejenom díky porušení rovnováhy v přírodě  zásahy člověka, ale také díky vlivům planet a mimo nečekaných zvratů v počasí to budou i útoky na psychiku lidí a zvířat. To už  podle mého názoru začalo konjunkcí všech planet  v roce 1998, zatměním Slunce v roce 2000, pokračuje to erupcemi na Slunci (v 11/ 2003).
 
Ne nadarmo se říká, že jak se chováme ke svým rodičům, tak se chováme i ke svým partnerům. Většina zdeptaných synů se později mstí za své matky svým partnerkám a většina poškozených dcer svým partnerům. Proto tvrdím, že sice platí staré známé přísloví – vrána k vráně sedá, každý sobě rovného si hledá, ale navíc platí podle mne ještě jedno- že si hledáme i stejně poškozeného nebo paradoxně obráceně poškozeného (případně zneužívané dítě si v dospělosti může najít partnera, kterého buď zneužívá či se nechá zneužívat!, nebo tak činí na dětech partnera, případně svých dětech).
 
Týraní v dětství sami týrají své děti, partnery, případně hledají partnery, kteří je týrají, většina pohlavně zneužívaných má tendenci pohlavně zneužívat nebo se nechají zneužívat atd. Děti z dětských domovů nebo děti, které nepoznaly dobrou rodinu, ale chaos, mají tento program v sobě a většina z nich v budoucích vztazích program chaosu uplatní v praxi a vztahy se rozpadají, i když si přejí opak. Tvrdím, že „program“ v nás je silnější (70%) než síla vědomí – chtění (30%).
 
Podle některých vědců má každé páté dítě jiného otce, než si samo myslí. Já tvrdím, že  skutečnost o pravosti rodičů nezná více lidí. Podle mé statistiky (a praxi v mé poradně) asi 7% dětí má oba náhradní rodiče, 15% matek neví, s kým dítě má a z toho 10% má skutečně jiného otce, než je uveden v rodném listě, 5% matek buď z trucu či naschvál nebo na pomstu partnerovi má dítě s někým jiným, než uvede do rodného listu, 5% matek z mnoha důvodů otce neuvede, cca 25% dětí je (stačí ze strany jednoho rodiče) nechtěnými (do nechtěných dětí patří i ty, které se narodí jiného pohlaví, než si i jeden z rodičů přeje). Tyto děti jako důsledek tohoto mají porušený pud sebezáchovy, jsou přecitlivělé, mají problémy v partnerských vztazích, nevědí, čemu mají věřit, protože hranice důvěry byla porušena, či neurčena správně, zejména když je biologickým otcem či matkou někdo jiný, než je představován dítěti jako rodič. Když neznáme své biologické rodiče (stačí, když neznáme jednoho), nevíme, čemu věřit, neznáme sami sebe a proto nejsme schopni poznat své partnery. Takové děti neznají hranice, kam až mohou a porušují tyto hranice i v dospělosti. Mezi takovými dětmi je mnoho těch, které porušují společenské normy a zákony. Většina takových dětí nežije v reálu a více se jim líbí žít ve snu. Je přímo tragédií na smrtelné posteli zjistit, že jsme prosnili celý život.Tím je dán základ na velkou nerovnováhu rodinného systému.
 
Tak je možné si vysvětlit, proč něco jiného říkáme (cca 30% vědomá úroveň) a něco jiného děláme (ze 70% nás a naše konání ovládá naše podvědomí), navíc mnohdy neumíme pojmenovat problém. Podle mého názoru se lze zbavit a řešit jenom takový problém, který umíme pojmenovat. Například mnoho dotazů zní : Zda bude něco ze vztahu se ženatým, vdanou, který udržuji  (třeba i 20 let)? Samozřejmě že většinou ne, protože kdo chce trvalý vztah, nemůže začít již dopředu neperspektivní vztah se zadaným partnerem (viz ukázka z knihy Jak najít toho pravého a jak si ho udržet.
Proč máme problémy se seznamováním či s udržením vztahu (ukázka z knihy Jak najít toho pravého a jak si ho udržet)
Napsal jsem zkušenosti se seznamováním, tak jak jsem je vypozoroval ze své psychotronické poradny a seznamovací agentury, protože si myslím, že by se dalo využít chyb a zkušeností druhých lidí ke zkvalitnění našeho života.
Nejenom mé klienty zajímají nejčastěji tři okruhy problémů:
    problémy partnerských vztahů
    zdravotní problémy
    práce či podnikání
    jak přijít snadno k penězům
Jsem přesvědčen, že všechno souvisí se vším a proto je ideální, když všechny tři oblasti výše uvedené jsou v souladu a všechny máme vyřešené dle našich představ. Pokud někdo neumí pojmenovat štěstí, tak podle mé teorie je to právě výše popsaný soulad tří oblastí našeho života.
Je nutné si uvědomit, že nejjednodušší řešení problémů je v oblasti pracovní, protože jsme schopni si pomoci sami. Proto při řešení partnerských vztahů doporučuji začít zde, i když se to může zdát nelogické.
Pokud máme vzdělání v té správné oblasti, ve které jsme schopni se seberealizovat, je vše v pořádku a je jednodušší hledat práci, ve které se budeme seberealizovat. Pokud máme vzdělání v jiné oblasti, nejsme tak dobře schopni najít práci, ve které bychom se seberealizovali, protože jiné než to správné vzdělání nám to neumožňuje. Pokud nemáme vzdělání v té správné oblasti nebo správně „vysoké“ vzdělání,  je jen jedna možnost – kompromis, hledat práci alespoň v oblasti podobné či v objektu našeho zájmu (např. člověk, u kterého rodiče neodhadli talent herecký a nutili dítě do ekonomické školy, tak ekonom s hereckým talentem může jít pracovat jako ekonom do divadla), seberealizovat se v mimopracovní činnosti jako ochotník, když ani to nejde, nezbývá než se řídit heslem : „Není umění dělat to, co nás baví, ale najít zalíbení v tom, co děláme“ a smířit se s tím. Kdo má obchodní talent, měl by podnikat. Kdo nemá ani malý obchodní talent nutný k nalezení pracovního místa, může se poradit.
Co se týká zdraví, zde je případný problém z větší části také na nás, protože většina lidí ví, jak správně žít, jak se stravovat, že součástí života je pohyb, jíst vitamíny a minerály, všichni vědí, že není dobré kouření, jak nás ovlivňuje prostředí, jak provádět protistresová opatření atd. Proto lze využít různých rad, kterých je hodně.
Nejobtížněji jsou řešitelné problémy v partnerských vztazích, protože tento problém jako jediný ve většině případů nevyřešíme sami a mnohdy ani s odborníky. Problémy partnerských vztahů mohou a také mají kořeny již v početí (ale jak jsem uvedl výše, i v rodinném systému až tří generací zpět), jsme ovlivněni v průběhu celého dětství. Mnohdy nejsme schopni rozlišit, zda děláme to, co chceme. V mnoha případech si myslíme, že děláme, co sami chceme, ale děláme to, co se od nás očekává! V partnerských vztazích je nejdůležitější umět pojmenovat příčinu problému. Partneři se mohou hádat např. kvůli tomu, že manžel (manželka) přijde později z práce, než je obvyklé, ale skutečnou příčinou je většinou něco jiného, co bylo mnohem dříve, protože buď se problémy „nahromadily“ nebo jsme minulou příhodu „drželi v sobě“ a pozdní příchod byl „spouštěčem“ nahromaděného vzteku. Důvodů k hádkám a sporům je mnoho, ale skutečných příčin tolik není, tou nejdůležitější je nedostatek (či nesoulad) sexu. Proto v začátku partnerství je hádek a sporů méně, protože jednak jsme ovlivněni zamilovaností či láskou ( podle mne je láska = přitažlivost = závislost), takže se lépe „přenášíme“ přes problémy, případně je nechceme vidět, a s novým neokoukaným partnerem máme dostatek sexu a správným jiskřivým způsobem vybíjíme sexuální energii. Z praxe vím, že komu vydrží silná přitažlivost a tím jiskřivý sex, ten „nezlobí“.
V odborné poradně jednoho časopisu tvrdila jedna psycholožka těm sexuálně neuspokojeným, aby provozovali autoerotiku a „neobtěžovali“ svého méně sexuálně chtivého partnera. Jsem přesvědčen, že to je špatná rada, protože podle mne je sex pud, který nejde uspokojit tím nesprávným, nebo náhradním způsobem. To je asi jako kdyby nám dal někdo radu, ať místo kvalitního stravování (také pud – zachování života) jíme suchý chléb. Nějakou dobu to vydržíme, ale za čas se vrhneme na to, co uvidíme a sníme vše co uvidíme. Sexuální neuspokojení je prvním důvodem k nevěře, což zakládá důvod k rozvodu (víme, že je to ze statistik na prvním místě), ale i k tomu, že u našeho partnera, který nám sex (ani náhradním způsobem) nedopřeje, mizí přitažlivost. Tvrdím, že vztah je založen na prvním místě na sexuální přitažlivosti. Pokud zůstane jenom duševní přitažlivost mezi partnery, zůstávají jen kamarády. Mnozí jsou dotčeni tím, že partner zmizí beze slova vysvětlení. Jsem přesvědčen, že pokud není přitažlivost, není závislost, není důvod se omezovat a tím mizí motivace  ke vztahu. Mnoho lidí tuto situaci ani neumí  pojmenovat, proto nejsou schopni vysvětlit, že jejich partner pro ně přestal být přitažlivý. Přitažlivost se nedá koupit, vyloudit, naprogramovat, vzniká a zaniká bez pravidel a varování a bohužel většinou jednostranně, ale mnohdy ke „zmizení“ přitažlivosti přispějeme svým chováním.
 
Vztahy ovlivňuje i sexuální orientace, tvrdím, že je cca 10% homosexuálů,  35% bisexuálů, zbytek heterosexuálů. Protože jsme z dětství „naprogramováni“, že k ženě patří muž a opačně, proto mnoho homosexuálů, zejména bisexuálů, sami v sobě nepřipustí opak. Proto nejsou schopni být spokojení, radovat se ze života a mnohdy lžou sami sobě, až do smrti jsou mnozí schopni se přetvařovat. Dost takto orientovaných lidí splní svůj  „rodičovský“ úkol a někdy po zplození dítěte, jindy po narození, mnohdy po vychování dětí, opouští svého partnera opačného pohlaví a nacházejí pro život partnera stejného pohlaví. Myslím, že obecně platí, že čím méně jsme sexuálně orientováni na opačné pohlaví, tím méně jsme schopni se seberealizovat ve vztahu a tím více se musíme seberealizovat v pracovní oblasti.
Důležitý poznatek je ten, že se neumíme radovat ze života, neumíme žít. Protože to neumíme, nevíme, jaké to je, když maximální radost ze života máme. Podle mé teorie je to proto, že dříve byl život jen o přežití a naši prapředci neměli důvod radovat se ze života, proto to nemohli naučit naše předky a ti to zase nemohli naučit nás, když to sami také neuměli. To je podle mé teorie onen PROGRAM v našem podvědomí.
Tímto problémem zabývá mnoho lidí a existují různé návody (jóga, meditace, modlení atd.), jak ke štěstí dojít. Jeden příklad, jak se zbavit „programu z dětství, partnerského modelu rodičů a nalezení vlastní identity“, popisuji níže. Jsem přesvědčen, že nejúčinnější metodou, jak se tohoto programu zbavit jsou tzv. rodinné konstelace. Jedná se o skupinovou terapii, které se může účastnit minimálně 6 lidí, optimální je cca 12 až 25 lidí. Ten, kdo chce řešit problém (pokud jej neumí pojmenovat, měl by na to přijít terapeut, který konstelace vede) jej vysloví, řekne svůj příběh, z přítomných si vybere ty, kteří budou „hrát“ tázajícího a ostatní. Nyní začne v podstatě „divadlo“, které všichni sledují. Děj se vyvíjí v podstatě sám, tak jak ti vybraní „hrající“, kteří se naladí na podvědomí tazatele, cítí. Je to úžasné, když člověk, který vás nikdy neviděl mluví, vaším slovníkem.
Myslím, že stojí za to tuto problematiku rozebrat podrobněji, protože nalezení vlastní identity považuji v životě za to nejdůležitější. Problém je najít si ten správný způsob z těch mnoha a hlavně chtít něco změnit k lepšímu. Asi by si nikdy člověk neměl myslet, že to, co je či co má, že je trvalé, stálé, napořád, že to nemůže být lepší, horší, jiné. U všeho živého existuje konečné řešení (na které se připravujeme celý život), což si zejména v mládí nechceme přiznat. Jsem přesvědčen, že „osud“ ovlivňuje náš život z poloviny (50%), že to z druhé poloviny záleží na nás, jak se svým životem naložíme, jak „osud“ ovlivníme.
Republikám je dán osud ze 70% – proto si myslím, že už se komunismus vrátit nemůže,  monarchiím  ze 60%, královstvím z 50% – proto je tento systém zranitelný.
Z praxe mám poznatky, že muži mají méně problémů v seznamování než ženy, důvody jsou jednoduché – muži jsou méně nároční, asi proto mají i reálnější představy o partnerce. Bohatý muž si klidně vezme chudou dívku, zatímco mám zkušenosti, že bohatá dívka chce bohatého (= schopného) muže. Podle mých zkušeností je 2/3 schopných žen, ale mužů jen 1/3. Když už se nějaký ten „pan dokonalý“ najde, je buď ženatý nebo homosexuál či chce ženu o 20 let mladší. Proto mají ženy méně reálné požadavky na partnery, protože schopná žena chce schopného muže, ale těch je méně než schopných žen, a proto si ty schopné muže ženy „přetahují“, nechtějí slevovat a čekají na toho správného tak dlouho, až hrozí, že zůstanou samy. Problém je v tom, že muži po čtyřicítce netouží tolik po trvalých vztazích, raději volí volné, nezávazné vztahy, (což je dáno menším zájmem o sex a říkají, že : „Nebudu živit ženskou!“). Ženy naopak do cca čtyřiceti jsou schopné čekat a hledat (protože je o ně zájem a mohou si vymýšlet), a když nenajdou partnera do této doby  (když už je situace pro seznámení horší), začínají slevovat. Jenže bohužel je to jako v onom vtipu, proč žena po čtyřicítce nemůže hrát na schovávanou? Protože by ji nikdo nehledal. Když jsem tuto pravdu zjistil, zrušil jsem svoji seznamku, protože jsem měl žen cca 30 na jednoho muže. Mnoho vdaných žen, které měly milence a považovaly jej za potenciálního schopného partnera si naivně myslelo, že když se rozvedou bude otevřená společná cesta životem s milencem. Jenže opak se stává pravdou a milenec když viděl, že se řítí pohroma v podobě trvalého vztahu, zmizel.
Ženy jsou v průměru psychicky silnější než muži, proto si mnozí muži netroufnou takovou ženu oslovit, což je jedním z důvodů, proč většinou ženy oslovují muže. Ženy jsou dokonalejší než muži, takže mnohým klientkám po zjištění jejich nereálných požadavků musím přiznat, že takový dokonalý muž, jakého si představují, je vlastně jen žena. To vše je důvodem, proč je (v Česku, na Slovensku) více žen než mužů se zájmem o trvalý vztah. Podle mé praxe nejenom v mé seznamovací agentuře je ve věkové kategorii 40 až 70 let cca 30 žen na jednoho muže! Různé projekty včetně seznamovacích dovolených jsme skončili, protože se přihlásilo 100 žen a  4 muži.
Podle amerických psychologů vycházejících z praxe, jak staré (mladé) ženy si  hledají muži, je ideální věk ženy k muži lehce spočítán takto : věk muže děleno 2 + 7, což se mnohým našim ženám nelíbí a tvrdí, že raději budou samy (a také dost žen samo je, ale nejenom z tohoto důvodu).
Dnešní mladé ženy a dívky vědí lépe než ty starší, co chtějí (60% jenom peníze, pohodlí a hned žít „naplno“, nechtějí jako jejich rodiče 10 let šetřit na byt a auto). Myslím, že je to dáno rychlou změnou systému socialistického (který podle mne  poškodil  3 generace) v socialisticko-kapitalistický. Už po tzv. revoluci jsem věštil, že bude přerod na kapitalistický systém trvat 30 let, polovinu máme za sebou.
Podle mé praxe nejenom  v  seznamovací agentuře platí to, že by každý partner měl být vyváženě milencem, kamarádem a otcem či matkou.. Pokud není role partnera vyvážená, partner utíká hledat to, co mu chybí, jinam. Např. když je žena jenom matkou (takové většinou hledají mladší muže), hrozí, že jí partner až dospěje-cca ve svých 40-50ti letech, uteče k typu ženy milenky, nebo si takovou najde jako milenku. Stejně tak když je žena jenom milenkou, hledá její partner ženu typu matky. Existuje hranice jedné generace. Je to logicky 18 let, což je věk dospělosti.
Kdo má (př.chce)  partnera mladšího o více než 18 let, je tento věkový rozdíl považován za  rozdíl jedné generace. Mladší ve vztahu hledá rodiče, starší mu rodiče chce nahrazovat. Takoví partneři se dávají dohromady, když  jejich rodič, zejména těch mladších, ve vztahu neplnil dobře svoji funkci. Na jedné  svatbě jsem zažil dojemnou scénu, kdy rozvedený otec vdávající se  dcery s partnerem o 30 let starším jí řekl: „Gratuluji ti k svatbě, asi jsem něco „pokazil“, že?“ Mimochodem matka dcery „pro jistotu“ na svatbu nepřišla. Vím, že  dceru po odchodu otce „povýšila“ na svého partnera. Ta tíhu odpovědnosti za vztah rodičů neunesla a v sedmnácti utekla z domova od matky. Vypozoroval jsem u dětí, které byly v roli partnera matky, že utíkají co možná nejdále od matky a není náhodou, že jich je hodně v Austrálii a v USA.
_____________________________________
    
Najít si v dnešní době ten správný protějšek není vůbec jednoduché. Bohužel existuje celá řada věcí, jež nám to znemožňuje. Patří mezi ně i hormonální antikoncepce. Podle sexuologa Petra Weisse pokud ženy užívají antikoncepci již při seznamování s partnerem, začnou s ním obvykle chodit, aniž by je skutečně přitahoval.
Ženy užívající hormonální antikoncepci a těhotné totiž nedokáží správně rozeznat mužské odoranty – přirozené vůně, které člověk vylučuje.
„Jakmile tedy ženy přestanou antikoncepci užívat, najednou zjistí, že je jejich protějšek vlastně vůbec nepřitahuje. Některé pak může doslova odpuzovat. Musím tedy všem ženám doporučit, aby při hledání perspektivního partnera na celý život antikoncepci vysadily,“ vysvětluje a radí Petr Weiss.
Proto spolu tolik párů dlouho nevydrží, což potvrzuje i poslední průzkum společností STEM/MARK, z něhož vyplynulo, že do deseti let se rozešlo až 48,7 procenta párů, ve kterých partnerka v době seznámení užívala hormonální antikoncepci. V opačném případě to bylo 33,3 procenta párů.
 
Odlišnosti imunitních systémů
Vzájemná přitažlivost je totiž závislá na odlišném imunitním systému jedinců a tzv. MHC geny (major histocompatibility complex). Tyto geny kódují proteiny, které pomáhají imunitnímu systému rozpoznat patogeny, mimo jiné z množství vůní a pachů najít ten správný.
„Partneři si voní, pokud mají odlišné imunitní systémy, protože jejich případní potomci mají šanci mít širší spektrum imunity. Je pak i větší pravděpodobnost, že přežijí různé epidemie. Zajímavé je i to, že sourozenci a blízcí příbuzní si obvykle vzájemně nevoní a tedy se ani sexuálně nepřitahují,“ dodává Weiss.
Vnímání vůně partnera je tak jakýmsi skrytým faktorem, který vysvětluje ono „jiskření“, „chemii“, které partneři vzájemně vnímají a ovlivňuje tak zejména jejich sexuální chování.
Zdroj: Internet in novinky.cz   11.4.2011
 Rovnováha ve vztazích, pořadí v rodinném systému
    
Musí být  rovnováha v braní a dávání, jinak dojde k zániku přitažlivosti a tím končí vztah. Rovnováha musí být všude. Pokud není rovnováha v přírodě, dochází ke katastrofám, není-li v organismu, onemocní či zahyne, není-li rovnováha v základě domu, zřítí se, atd.
Většina lidí dozrává kolem 28 let. Muži, které matka „nepustila“ do života, dozrávají do trvalého vztahu později, dokonce až ve 40-50ti letech, někteří nedozrají nikdy.
Pořadí priorit je takové, že  na prvním místě musí být partner, na druhém dítě, na třetím rodiče, na čtvrtém prarodiče. Z praxe se potvrdilo, že  děti které neunesly tíhu odpovědnosti za vztah rodičů, kterou na ně matka „naložila“, jsou častěji nemocné, slabší jedinci dokonce  onemocněli těžkými nemocemi např. roztroušenou sklerózou.
 
Stejně tak musí být zachováno pořadí systémů- nový systém má prioritu před starým systémem. Hierarchie postupuje shora dolů a z minulosti do budoucnosti, jinak vztahy nefungují. Bert Hellinger ve své knize Skrytá symetrie lásky píše, že časová priorita se týká i sourozenců. Nejstarší dítě víc dává, nejmladší nejvíc bere. Tato nerovnováha se vyrovná tím, že nejmladší pečuje později o staré rodiče. Já tvrdím, že všude musí být rovnováha. Ve vztahu, když někdo méně dává než bere, vztah se rozpadne. Z mé praxe z konstelací vyplývá, že když např. partnerka má dítě s milencem a svede to na manžela, manžel se chová neobvykle, př. může dítě pohlavně zneužívat. Z mé praxe není tak častý výskyt sex. úchylky incest, jako pedofile, což by mohlo vysvětlovat pohlavní zneužívání vlastních dětí, protože de facto nejsou vlastními dětmi pedofila, nebo takto podvedení muži pijí alkohol ve větší míře, než je obvyklé, atd. Další poznatek z mé praxe je ten, že když matka svede otcovství na jiného muže, dítě takto zrozené to udělá také. Je-li to žena, svede otcovství na někoho jiného, je-li z takového vztahu zrozen muž, najde si ženu, která jej podvede s milencem a milencovo dítě svede na něj. V mnoha případech jsem si ověřil, že (patrně v rámci vyrovnání nerovnováhy) děti zrozené z takového vztahu mají  tendenci páchat sebevraždu, či páchat zločin.
Mladí lidé se seznamují snáze z těchto důvodů:
Jednají více pudově (sexuální pud je stejný pud jako jíst, spát, žít). Můžeme si vymýšlet mnoho různých důvodů k seznámení, ale ty nejhlavnější jsou pudy – sexuální, mateřský, (který může souviset s pudem „být zabezpečena“), zachování rodu, (což ty, kteří již potomky mají, neláká), zachování života, (jíst, pít, spát, nepoškozovat se, mít se rád, bát se, neriskovat atd.).
Jsou méně nároční, méně se ostýchají, mají méně zkušeností – hlavně negativních, takže se méně bojí odmítnutí, mají více možností k seznámení, jsou obecně kompatibilnější, využívají všech možností seznámení včetně inzerátů, (které berou jako velké dobrodružství a legraci) , a to podstatné – jsou na tom lépe psychicky. Psychika hraje větší roli, než jsme schopni si přiznat a čím jsou lidé starší, tím se u dost velkého množství populace (50%!) objevují psychické problémy, které způsobují nekompatibilitu s okolím, takže pro mnohé je problém se domluvit, natož potom se seznámit.
Když nejsme „pohodoví“, nejsme schopni „vysílat signál“, že se chceme seznámit a ani nejsme schopni „signály o seznámení přijímat“, nevidíme je, takže plno možností seznámení propásneme. Navíc, když jsme naštvaní a ve špatné náladě či máme psychické problémy, nikdo se s námi nechce ani kamarádit, natož intimně stýkat. Ale jsme-li na tom psychicky dobře a záříme radostí (tím i radost rozdáváme), chce s námi tuto radost (štěstí) každý sdílet.
 
Další důležitou podmínkou k seznámené je mít vyřešený předchozí vztah, jinak těžko navazujeme nový a když se to povede, je nový partner většinou jen dočasným „léčitelem“ naší zraněné duše nebo jenom „náhradou“. Po „vyléčení“ vztah většinou končí a zvláště ženy pak říkají : „Dala jsem ho „dohromady“ a pak se na mne vykašlal!“.
Z výše uvedených důvodů by stálo za to vyzkoušet toto:
 
Začít se radovat více ze života (nejdříve vyřešit problémy pracovní a zdravotní, protože k tomu nikoho nepotřebujeme, např. kdo neumí odpustit, má břemeno! Neznamená, že když odpustíme, že musíme zapomenout), být veselý, začít sportovat, rozdávat radost, změnit případně image. Většina lidí s námi bude chtít radost sdílet, zatímco problémy ne. Jedině když jsme v psychické pohodě, jsme schopni „vysílat“ signál (určitý kmitočet), že se chceme seznámit a také jsme tento signál schopni „vidět“ u těch, kteří se seznámit chtějí.
 
Najít způsob seberealizace v pracovní oblasti i pomocí odborníků či AKTU (vymazání nevhodného programu v dětství v nižší hladině vědomí).
„Vymazat z podvědomí partnerský model rodičů“, který máme zakódován v podvědomí, který nás při výběru partnerů omezuje, tím se zbavíme nereálných představ – viz AKT. Jinak si hledáme stále stejné a většinou nevhodné partnery, jenom se časem  „obrušuje ostří“ konfliktů. Ujasnit si, zda chceme trvalý nebo nezávazný vztah, proč chceme vztah. U koho se „probudí“ mateřský pud či pud zachování rodu, fakticky nehledá partnera, ale otce či matku svého dítěte a partner jej po ukojení pudu přestane zajímat!  Jsme společností „naprogramováni“, že se máme vdát, oženit, mít děti, což pro téměř polovinu populace není pravda. Když se někdo seznámí a má vztah se ženatým partnerem (či vdanou partnerkou), je jasné, že nechce trvalý vztah, jinak by do takového vztahu nešel. Většinou si ale namlouvají, že se třeba někdy kvůli nim rozvede nebo že to dobře dopadne. Jenom bisexuálně (homosexuálně) zaměřená žena může mít dítě se ženatým partnerem, protože jí více záleží na dítěti než na partnerovi a mnohdy ani trvalý vztah nechce, i když nahlas říká něco jiného.
 
Vyřešit předchozí vztah – nevyřešený vztah je břemeno a nemůžeme se „otevřít“ novým vztahům, maximálně hledáme léčitele a ne partnera. To se týká i závislosti na rodičích či rodiči (případně na alkoholu, drogách, kamarádech atd.). Pokud je např. muž závislý na matce, je jeho případná partnerka až na druhém místě, což vztah ničí.
Zbavit se závislosti obecně (na komkoli a čemkoli), neboť závislost je  břemeno, které brání seznámení či rozvinutí vztahu.
Nezatracovat předem žádnou možnost a místo seznámení.
Vyřešit případnou nerovnováhu v rodinném systému.
Možnosti seznámení, které se opakují :
Dnes už není vhodné říci : „Na ulici bych se nechtěla seznámit!“. Jde se seznamovat všude a podle neuspokojené hlavně ženské klientely vím, že by dnes při nedostatku času a možností většině klientely nebránila žádná dříve neobvyklá možnost k seznámení, která nezapadala do socialistické morálky.
Zásadní je pouze to, zda máte potkat životního partnera doma či v zahraničí. Možnost seznámení s partnerem se zahraničí nevylučuje neznalost cizích jazyků.
Kde se můžeme seznámit, kde se seznámíme
Kdo si chce zkusit vyložit kartami, kde se může seznámit, může to vyzkoušet.
Další otázky v této sekci mohou znít: Kde, případně odkud nám hrozí problém, nepříjemnosti, ale i kde potkáme štěstí ? Kde seženeme práci.  Podobné otázky – kde hrozí nebezpečí jsou v sekci 29, 34 ( př. lze najít odpovědi i v jiných sekcích).
Základní otázka by měla být, zda chceme (trvalý) vztah, protože si to můžeme i namlouvat, zatímco v podvědomí máme něco jiného a většinou nás v našem konání ovlivňuje  podvědomí.
1.  Dát si inzerát v ženském časopise
2.  Dát si inzerát v časopise pro muže
3.  Dát si inzerát na teletextu v TV
4   Dát si inzerát v časopise pro seznamování
5.  Na internetu
6.  Seznamovací agentura
7.  Odepsat na inzerát v ženském časopise
8.  Odepsat na inzerát v časopise pro muže
9.  Odepsat na inzerát z teletextu TV
10. Odepsat na inzerát z časopisu na seznamování
11. Ve společnosti – kino, divadlo, výstavy
12. Ve společnosti – párty, diskotéka
13.     Ve společnosti – vinárna, restaurace
14.     Na plovárně, na pouti, na vesnických zábavách
15.     V  obchodech, na ulici
16.     V sauně   
17.     Na cestách doma
18.     Na cestách v zahraničí
19.     Na služební či pracovní cestě
20.     V dopravních prostředcích
21.     Na procházce
22.     V zaměstnání, při pracovním procesu
23.     Na úřadech
24.     Pomocí kamarádů
25.     Pomocí známých
26.     Na návštěvě
27.     Díky náhodě
28.     Omylem (např. se dovoláte jinam, než chcete)
29.     Při nějaké havárii, nehodě atd.
30.     Dovést si poslušného či exotického partnera z rozvojové či exotické země
31.     Nejste schopni partnera najít, nechceme žádného partnera, jen si to namlouváme atd.
32.     Jiná možnost
Pokud nejsme v psychické pohodě, nejsme schopni signál o seznámení vysílat, ale ani jej přijímat. Jak jsem se již zmínil, pro vznik dobrého vztahu je nutné být vyrovnaný s případně rozpadlým vztahem, jinak hledáme léčitele a ne partnera, pokud náhodou léčitel není tím vhodným partnerem, po „vyléčení se“ z minulého vztahu nový vztah končí. Proto je nutné se vyrovnat nejdříve s minulostí a teprve potom začít budoucnost. Není na škodu se naučit být sám (zbavit se závislosti na partnerovi), což mnoho zejména mužů po skončení minulého vztahu neumí. Proto hned vplouvají do nových vztahů, ale bohužel pro závislost na ženách. Pro vznik dobrého vztahu je nutné jít do vztahu jako „nezávislý“, jinak vztah nedopadne dobře. Únik do vztahu od jiné nevyřešené reality může být únikem k závislosti. Dopustit závislost ve vztahu je rovněž začátek konce vztahu.                 
 
Ujistit se, zda a proč chceme vztah a zda volný či trvalý, k čemu chceme partnera a zda jsme schopni s někým žít a obecně, zda víme, co chceme a proč to chceme. Mnozí lžou sami sobě.
Proč chceme partnera (k čemu chceme partnera využít, proč chceme udržet vztah).Kdo  chce vědět, proč jej chce partner, či proč vy chcete partnera, může to zkusit  kartami podle níže popsaných možností. Protože mnoho lidí neví, zda akt svatby ano či ne, připsal jsem i možnosti odpovědí na tuto otázku.
         K čemu chceme partnera využít, proč chceme udržet vztah, proč chce partner nás, proč nás chce kamarád, kamarádka, přítel, nadřízený atd.. Můžeme se i ptát, proč nás nechce. Předem je dobré vyložit kartu, která odpoví na otázku, kolik otázek máme dát, pro kolik důvodů nás partner chce atd.Výkladem lze  zjistit, zda nás chce konkrétní člověk do trvalého či volného, nebo jen kamarádského vztahu.Obvykle je důvodů více, 3 až 5 těch nejdůležitějších., proto vyložíme 3 až 5 karet.
  1.           Pro uspokojování sexuálních potřeb (sexuálního pudu)
  2            Pro materiální zabezpečení
  3.           Pro uspokojení mateřského pudu, pro uspokojení pudu zachování rodu
  4.           Pro výchovu dětí, vytváření rodiny
  5.           Pro fyzickou přitažlivost
  6.           Jako náhradu za rodiče
  7.           Protože partnera miluji
  8.           Protože mám partnera rád(a), pro přátelství, pro duševní přitažlivost
  9.           K získání sebedůvěry, pro realizaci cílů, na které nestačíme sami
10.          Protože jsem závislý (á) na partnerovi – citově,  sexuálně, materiálně
11.          K získání závislosti
12.          Ze zvyku, z lítosti
13.          Pro pocit bezpečí
14.          K duchovnímu rozvoji
15.          Abychom pomáhali partnerovi
16.          Abychom si nechali pomáhat, k pracovnímu využití
17.          Abychom partnera učili
18.          Abychom se nechali učit od partnera
19.          Prosadit se s partnerem
20.          Prosadit partnera
21.          Prosadit se sám, k seberealizaci
22.          K realizaci cílů,  na něž nestačíme sami
23.          K posílení pocitu vlastní hodnoty, potřeba vlastnit partnera
24.          Pro zvýšení společenské prestiže
25.          Chuť být s tím určitým partnerem
26.          Strach být sám
27.          Nechuť být sám
28.          Jako léčitele naší zraněné duše po opuštění předchozím partnerem
29.          Jako pomstu současnému či bývalému partnerovi
30.          Jako změnu
31.          Útěk od nějaké reality
32.          Jiná možnost
________________________________________
Sex je neodmyslitelnou součástí života člověka. Stále více lidí ale trápí snížené libido (chuť na sex). Mezi hlavními aspekty tohoto problému bývají některé vnější vlivy, ve většině případů si ale za takový stav můžeme sami.
    
Pokud už se u někoho takový problém projeví, není v dnešní době problém nechat si předepsat léky, které vám zase onu chuť dodají. Je ale toto řešení vždy to nejvhodnější? Takovou otázku si položili i odborníci, kteří se zaměřili na hlavní problémy, které vedou ke snížení chuti na sex.
 
Ze zajímavých výsledků zjistili, že řešení by mohlo být i mnohem jednodušší. Jak citoval server Daily Mail, stačí zaměřit se na každodenní návyky, tzn. co jíme, jaké léky běžně užíváme atd. Řada z těchto pro nás „běžných věcí“ může totiž být právě oním spouštěčem, který vede i v mladším věku ke snížení libida.
Bílý chleba
Odborníci na zdravou výživu všeobecně tvrdí, že bílé pečivo není pro zdraví našeho organismu vhodné. Pokud patříte mezi milovníky světlého chleba, počítejte s tím, že jeho nadměrná konzumace (v souvislosti s dalšími aspekty) může stát za snížením vašeho sexuálního apetitu v budoucnu.
Navíc cukr obsažený v bílém chlebu se uvolňuje mnohem rychleji, než je tomu u celozrnného pečiva. Příliš velké množství cukru v těle pak souvisí i s energetickou únavou, kdy jednoduše nebudete mít dost energie na sex, dodává Helen Bondová z British Dietetic Association.
Nedostatek železa
Vědci jsou přesvědčeni, že nedostatek železa obsaženého v naší stravě vede ke snížení kvality průtoku krve a tím i k celkovému úbytku energie. Pokud jste tak stále unavení a vyčerpaní, poslední, na co myslíte, je sex.
Jednoduchým příjmem energie je podle Bondové šťavnatý steak. „Červené maso pomáhá uvolnit potřebné aminokyseliny v mozku, které jsou u člověka důležité pro navození dobré nálady.“
 
Tonik
Někdo tonik miluje, jiný naopak naprosto nesnáší. Není se čemu divit, jeho specifická, výrazně hořká chuť, kterou nápoji dodává chinin, není pro každého to pravé. Jestli tonik máte rádi, pozor na jeho přílišnou konzumaci. Chinin totiž může být oním malým záškodníkem, jenž může nenápadně snižovat váš sexuální apetit.
 
Rychlé hubnutí
Diety jsou nedílnou součástí života mnohých žen. Být atraktivní není zločin, jde jen o to, jakým způsobem toho chtějí dosáhnout. Bohužel ženy nebývají v této situaci příliš trpělivé, proto častěji volí rychlé a drastické diety. Nejen že to z hlediska zdraví není vhodné a často dochází k jojo efektu, při rychlém hubnutí dochází i k rozhození hormonů, což pak může mít vliv nejen na celkovou energii, ale také na plodnost, uvedla lékařka Sarah Brewerová.
 
Léky na chřipku či nachlazení
Prostředky na léčbu chřipky či nachlazení patří všeobecně mezi „tlumiče“ libida, uvedl John Tomlinson, odborník přes mužské sexuální zdraví.
Navíc ty léky, které obsahují difenhydramin nebo pseudoefedrin navíc ještě negativně ovlivňují erektilní funkci.
 
Romantické večeře
Zdroj: Internet in novinky.cz   11.4.2011
Jak je  dobrý akt svatby, př. co svatba přinese.
Je dobré vytáhnout tři karty, které objasní dostatečně situaci.Co akt svatby přinese je možné se ptát v další kapitole: „Co ve mne vyvolá můj partner“, případně v kapitole: „Co mne čeká“. Pokud někdo bude chtít vědět, co se stane, když to udělá jinak, odpověď lze hledat v kapitole: „Co mne čeká“, př. „Co mi hrozí“. Jiná by byla otázka: Proč chci-chce svatbu. Odpovědi na tuto otázku dostaneme v předchozí sekci-Proč chceme partnera, proč nás partner chce.
1.     Akt svatby není vhodný, hrozí že se vztah rozpadne
2.    Akt svatby je nutný pro utužení vztahu
3.    Akt svatby je dobrý, ale musí být ve správný rok
4.    Akt svatby je dobrý, ale musí být ve správný měsíc
5.    Akt svatby je dobrý, ale musí být ve správný den
6.    Akt svatby je dobrý, ale musí být ve správnou hodinu
7.    Akt svatby je dobrý, ale musí být ve správný rok, měsíc, den
8.    Akt svatby je dobrý, ale musí být ve správný rok, měsíc, den, hodinu
9.    Akt svatby je důležitý pro partnera, pro partnerku ne
10.    Akt svatby je důležitý pro partnerku, pro partnera ne
11.    Pro vztah je jedno, jestli svatba bude či ne
12.    Svatba je důležitá pro rodiče (prarodiče)  partnera
13.    Svatba je důležitá pro rodiče (prarodiče) partnerky
14.    Akt svatby umožní početí
15.    Svatba musí být v kostele
16.    Svatba nesmí být v kostele
17.    Svatba musí být v určitém městě (vesnici) –v  jiném než žijeme
18.    Svatba musí být v určitém státě (v jiném než žijeme)
19.    Svatba musí být jen se svědky, nikdo jiný u tohoto aktu být nemůže
20.    Akt svatby přinese ochranu proti všem v nově založeném rodinném systému
21.    Svatba je dobrá a není nutné splnění žádných podmínek
22.    Partner přistoupil na tento akt  jen kvůli partnerce
23.    Partnerka přistoupila na tento akt jen kvůli partnerovi
24.    Akt svatby realizujete jen kvůli okolí
25.    Akt svatby realizuje partner jen jako změnu
26.    Akt svatby realizuje partnerka jen jako změnu
27.    Akt svatby je ze strany partnera jen truc (rodičům, bývalému partnerovi, atd.)
28.    Akt svatby je ze strany partnerky jen truc (rodičům, bývalému partnerovi, atd.)
29.    Akt svatby je ze strany partnera kvůli penězům, dědictví, atd.
30.    Akt svatby je ze strany partnerky kvůli penězům, dědictví, atd.
31.    Akt svatby přinese štěstí, peníze, majetek
32.    Jiná možnost
Vztahy nepochybně ovlivňuje sexuální orientace. Vypozoroval jsem souvislost mezi sexuální orientací a seberealizací ve vztahu. Heterosexuálové jsou jednoznačně orientováni na opačné pohlaví a také jsou schopni být ve vztahu s opačným pohlavím spokojeni a jsou schopni se ve vztahu seberealizovat. Ženy heterosexuálně zaměřené jsou schopny se seberealizovat jenom výchovou dětí a vztahem. Bisexuálové se méně dokáží seberealizovat ve vztahu, proto nedokáží být v partnerském vztahu naplno spokojeni. Čím méně jsme schopni se seberealizovat ve vztahu, tím více se musíme seberealizovat v pracovním procesu. Proto je pro bisexuály důležitější práce než vztah, případně stejně důležitá jako vztah, což může být důvodem, proč se tato skupina lidí (35%) vdává či žení později (až když se „ozve“ pud mateřský nebo pud zachování rodu) než heterosexuálové, dávají přednost volnosti, a to většinou i v práci. Také u této skupiny lidí práce vztahy ovlivňuje, když nemají tu správnou práci, nemají dobré vztahy, protože seberealizaci, kterou nemají v pracovní oblasti, chtějí „dostat“ ze vztahu, čímž vztahy ničí. Mnoho lesbicky či homosexuálně založených lidí si najdou partnera jen za účelem uspokojení pudu zachování rodu či mateřského pudu, ze vztahu odcházejí, mnohdy pro okolí a partnery z nevysvětlitelných důvodů.
Vzhledem k tomu, že jsme mlčící většinou naprogramováni, že homosexualita (bisexualita) je úchylka, je někdy obtížné poznat, kdo je jak sexuálně orientován, protože mnohdy hrajeme divadlo i sami před sebou. Kdo nejvíce křičí, že homosexualita je odporná úchylka, je většinou právě homosexuál a křičením odpoutává pozornost stejně, jako když zloděj křičí – chyťte zloděje!
Z výše uvedených důvodů máme heterosexualitu  „vloženou do programu“ našeho podvědomí. Podle mých zkušeností heterosexuála nenapadne např. jít do divadla, natož jet na dovolenou se stejným pohlavím (a když, tak ne na jeho popud). Bisexuálům, homosexuálům, (pedofilům) se líbí méně nalíčené či nenalíčené ženy, bisexuálně zaměření muži mnohdy nosí náušnici, homosexuálové dvě, ženy bisexuálně zaměřené se také méně malují, častěji nosí kratší vlasy a kalhoty (obecně oblečení typické pro muže) než heterosexuálně orientované ženy atd. (čím více sexuálně orientované na stejné pohlaví, tím více mužských prvků je patrných na jejich zevnějšku). Bisexuálové chtějí trvalý vztah až tehdy, když touží po dítěti, pokud nejsou rodiči „naprogramováni“ (nebo pokud je neovlivní jejich heterosexuálně orientovaný partner), že by se měli honem vdát či oženit a mít potomka (mnoho matek přímo nutí své potomky do mateřství či otcovství, protože se např. nudí a chtějí se seberealizovat na vnoučatech). Mnoho bisexuálů z výše uvedených důvodů může hledat spíše otce či matku svého budoucího potomka než partnera, což nemusí být totéž. Proto u žen bisexuálně zaměřených platí, že po mateřské dovolené co nejdříve utíkají do práce a leckdy již nemají o partnera takový zájem jako před narozením dítěte. Ženy bisexuálně zaměřené touží po trvalém vztahu většinou po 40. – 55. roku života, kdy přestávají být sexuálně přitažlivé. Bisexuálové jsou většinou eroticky přitažlivější než heterosexuálové a jsou přitažliví pro obě pohlaví a mají společné ještě to, že čím jsou méně sexuálně orientováni na opačné pohlaví, tím jim i v trvalém vztahu stačí s partnerem trávit méně společného času (raději se věnují svým zálibám či práci). Tím si vysvětluji, proč se zvolená miss nelíbí všem, je nutné si uvědomit, kdo ji volí a kdo hodnotí výsledek. Z praxe vím, že heterosexuálně zaměřená žena nepozná, jak se která její kamarádka líbí mužům, stejně tak heterosexuálně zaměřený muž nepozná, jak se jeho kamarádi líbí ženám. Homosexuálové a lesbičky to samozřejmě poznají a proto jsou lepšími vizážisty (vizážistkami), kadeřníky (kadeřnicemi) atd. Sexuální orientace se dědí po předcích či prapředcích, takže když za mnou přišli rodiče homosexuála s tím, „co že se s tím dá u syna (dcery) dělat“, přesně jsem jim určil, po kom tuto orientaci zdědil a dokazoval na určitých projevech matky (či otce nebo prapředka), že např. matka je rovněž tak sexuálně orientována, jen si to nechtěla přiznat. Bisexuálně zaměření partneři se vyznačují i tím, že nemusí svého partnera vidět denně, proto si hledají zaměstnání, při kterém jsou často a dlouho z domova, jako námořníci, řidiči kamionů, zahraniční reportéři, zahraniční novináři, cestovatelé atd.
Je jasné, že existují výjimky, protože kdo je z domova „naprogramován“, že se jeho matka nelíčila, má tento „program“ v podvědomí, někteří muži (heterosexuálně zaměření) nosí náušnici proto, že se to líbí jejich bisexuálně zaměřené partnerce atd. Je zajímavé, že dlouhé vlasy u mužů podle mé teorie nemají souvislost se sexuální orientací, v těchto případech jsem vypozoroval, že jde o zženštilost. Obecně je to (bohužel pro nás muže) tak, že 75% žen má mužské vlastnosti, 75% mužů ženské vlastnosti. Říkalo se, že ženy jsou takové křehké květinky, ale ve své poradně začínám mít více mužů „křehkých květinek“. Za celou moji praxi byl jenom jeden muž, který chtěl, abych provedl vúdú na jeho bývalou partnerku, aby znova chtěla vztah s ním, který sama ukončila, ale žen mnoho, které chtěly docílit dokonce i nových vztahů s muži, kteří o ně nejevili zájem. Ženy jsou v průměru psychicky silnější, dokonalejší, více vydrží, dokáží jít tvrdě za svým cílem. Je to asi z dob, kdy se muži o ženy nedokázali postarat a ony se musely samy postarat o sebe a o děti. Tím se zocelily a teď nám to „dávají“, jsou z nich „chlapáci“. Nejdříve nás ničí matky, které nás „načnou“, potom si podle „modelu“ matky najdeme stejně silné partnerky, které nás „dorazí“. Dost z nich toho dokáží využít ve prospěch muže, kterého „vytáhnou“ k velkému úspěchu (až na presidenty) a leckdy si to ti muži ani neuvědomují. Dost mužů to má při seznamování jednodušší, protože je si vždycky nějaká žena najde a mnoha mužům stačí, když jsou v teple, dobře se nají a když je nikdo nebije.
Aby vztah byl dobrý, je nutné splnění jedné podmínky, ale lepší je splnění i dalších několika dalších podmínek:
    Partneři musí (jediná podmínka musí, ostatní podmínky mohou) být pro sebe oboustranně sexuálně přitažliví.
    Měli by být  duševně  přitažliví.
    Měli by mít stejné sexuální úchylky, resp. do sebe zapadající (sadista + masochistka).
    Partneři by měli být kompatibilní, měli by mít schopnost se domluvit.                                                               
    Měli by pro sebe být vhodnými partnery.
    Mít schopnost být ve vztahu spokojení.
    Být tolerantní.
Všichni máme partnera jako náhradu za rodiče (jsme tak naprogramováni), ale poměr milenec/rodič by měl být 70%/30%. Kdo má tento poměr obrácený, tj. partnera má ze 70% (někdy i více) jako náhradu za rodiče a jen z 30% jako milence, jde většinou o vztahy, kdy je mladší muž a starší žena nebo muž o hodně starší než žena. Pokud to tak vyhovuje oběma, je vztah dobrý a díky velké rozvodovosti, kdy chybí dětem rodič, takových vztahů přibývá. Pro starší ženy (než jejich partneři) zde hrozí nebezpečí, že tito  muži dospívají později (ve 40 až 60 letech) a potom tyto „matky“ opouštějí a nacházejí si přiměřené – mladší partnerky. Totéž se stává starším mužům, kteří mají výrazně mladší partnerky, i když ne v takové míře, protože se ženy stávají více materiálně závislé než muži.
8. Neměl by být velký rozdíl v psychické síle, protože je-li tomu tak, pak je slabší ve vztahu podřízen (pod pantoflem), silnější, je-li to žena, necítí ve slabším oporu.
9. Partneři by měli být na stejné úrovni, co se týká empatie, vcítění do druhého, protože méně citlivý partner se cítí nepochopen.
10. Správným způsobem vybíjet sexuální energii – podle mne to jde jen sexem nebo pohybem (zloba, závist, nenávist, sprejeři, fyzické i duševní týrání druhých, udávání, ničení majetku druhých, žárlivost atd. = nesebedůvěra, nevážení si sama sebe – je špatným způsobem vybitá sexuální energie).
11. Měli by oba mít schopnost lásku, cit, radost ze života přijímat, ale i rozdávat.
12. Partneři by měli mít schopnost vytvořit a udržet teplo domova.
13.Oba partneři by měli mít rovnováhu v rodinném systému, ze kterého vzešli,  protože pokud si jeden, či oba „přinesou“ do nového vztahu nerovnováhu rodinného systému ze svým bývalých rodin, je velká pravděpodobnost, že se to vymstí. Jako příklad: když někdo z rodiny partnera někoho zabil, znásilnil, něco ukradl a nebyl potrestán, hrozí, že to odnese partnerka, či děti nové rodiny, nebo vnuci.
Kdo si chce ověřit výkladem, ve které oblasti „to nehraje“ mezi vámi a partnerem, může vyjmout 14 karet s čísly 1 až 14 (Jiná možnost) a vyložit tři karty. Odpovědi ukáží na tři největší problémy ve vašem vztahu.
Neexistuje vztah, ve kterém by nebylo ublíženo. Kdo nechce, aby mu bylo ublíženo, musí být sám. Myslím, že nejvíce je ubližováno v tzv. vektorovém vztahu, který popisuji dále. V tomto vztahu je asi největší nerovnováha, která je dána předem.
Jsem přesvědčen, že ve všem musí existovat rovnováha a jakékoli výchylky se projeví dříve či později. To platí jak v přírodě, tak mezi lidmi. Jak v sexu, tak v obchodě.
Bert Hellinger ve své knize Skrytá symetrie lásky uvádí mnoho příkladů, např.: Mezi účastníky jeho semináře byli manželé, kteří měli tři děti. Nejmladší byla tříletá dcera. Otec dceru miloval tak hluboce, že to bylo až dojemné, ale jejich důvěrnost byla přehnaná. Na vztahu bylo něco v nepořádku a při rodinných konstelacích vyšlo najevo, že mužův otec, dědeček dítěte, měl sestru, která zemřela velice mladá. Mužovy city k dceři byly odrazem dědečkových citů k sestře. Došlo tu k přesunu citů. Asi měsíc po skončení semináře napsal onen muž dopis, ve kterém psal, že jsou všichni šťastní, že se situace narovnala tím, že došlo díky konstelacím k rovnováze rodinného systému a že již přestal dceru jmenovat Deedee (jak se jmenovala jeho teta!), ale jejím jménem Claudia, že si vše uvědomil.
Další velmi působivý příklad: Jeden čtyřicetiletý muž přišel do ordinace  na psychoterapii, protože se bál, že někoho uškrtí, či že bude uškrcen. Analýza jeho povahy nic nevysvětlila. Proto se jej terapeut zeptal, zda mají v rodině nějakého vraha. Z dalšího zkoumání vyšlo najevo, že jeho strýc, bratr jeho matky, byl vrah.Tento strýc měl zaměstnankyni, která byla zároveň jeho milenkou a kterou zabil. Byl odhalen a je ve vězení. Terapeut žádal další informace týkající se strýcovi rodiny a snažil se zjistit, odkud se vzala touha spáchat takový čin. Při dalším šetření se zjistilo, že babička, velmi pobožná žena, s pomocí svého bratra obvinila svého manžela, že je homosexuál.Ten byl uvězněn v koncentráku, kde byl zavražděn. Pobožná babička byla skutečnou vražedkyní a sklony k násilí pocházely od ní. Klientův strýc byl „pověřen“ svědomím rodinného systému, aby jednal za svého mrtvého otce. Strýc ušetřil svoji matku a zavraždil svoji milenku, aby napravil křivdu, která se stala jeho otci. Opakoval to, co udělali jeho rodiče a tak s nimi projevil svou solidárnost: s matkou tím, že se dopustil vraždy, s otcem tím, že byl uvězněn. Klient prožíval systémovou neuspořádanost tohoto řetězu nespravedlností jako strach z možnosti, že spáchá nějaký násilný čin.
Partneři by měli vztah pěstovat – jakmile skončí přitažlivost z  jedné strany, končí vztah jednostranně. Přitažlivost může klesat a stoupat a záleží na nás, jak vztah pěstujeme či jak jej ničíme. Klesne-li přitažlivost, hrozí, že potkáme přitažlivějšího partnera. Skončí-li přitažlivost, nemusí se vztah rozpadnout, ale žijeme „jako bratr se sestrou“, nechce se nám do sexu s partnerem, neodpouštíme partnerovi chyby, které jsme před skončením přitažlivosti tolerovali atd. Někdy si lidé pletou konec lásky se skončením přitažlivosti. Láska = vždy současně i přitažlivost, zatímco přitažlivost může být i bez lásky. Když skončí láska a přitažlivost trvá, trvá vztah, ale projeví se všechny ostatní faktory, které jsme zaslepeni láskou neviděli, jako je kompatibilita, zda jsme pro sebe vhodnými partnery atd. Proto je pro nezasvěcené okolí nepochopitelné, že jsou spolu i lidé, kteří se „perou“, nejsou schopni se domluvit atd., ale pokud trvá přitažlivost, nejsou schopni od sebe odejít, protože je-li mezi partnery přitažlivost = závislost. „Volní“ jsou ve vztahu jen ti, kterým přitažlivost skončí, ale tím skončí i hlavní motivace ke vztahu, pokud není ve vztahu jiná závislost (nejčastěji – materiální, na dětech, na majetku).
Většina lidí může mít jen jeden citový vztah, výjimečné jsou dva (či více) citové vztahy. Většina lidí však může mít více sexuálních vztahů. Klesne-li přitažlivost k současnému partnerovi, máme šanci potkat přitažlivějšího partnera. V případě, že je nám dáno mít jenom jeden citový vztah, nový partner může způsobit zánik přitažlivosti k původnímu partnerovi v případě, že je blízko konec přitažlivosti k původnímu partnerovi. Pokud ale přitažlivost k původnímu partnerovi je daná osudem a nezanikne, je rychlý konec  přitažlivosti k novému partnerovi, protože nejsme schopni se novému vztahu díky závislosti na původním partnerovi otevřít a rozvinout jej. Takových případů mám ve své poradně nejvíce a zejména ženy, které jsou rozhodnější učinit změnu a skončit vztah, se stále dokola ptají, zda se ten jejich milenec rozvede. Mnoho žen doplatilo na svoji rychlost ukončení vztahu, protože dřívější dohodu se ženatým milencem, že to oba doma řeknou a rozvedou se, dodržela jen žena. Milenec se maximálně odhodlal k tomu, že to doma řekl, ale byl bit a další kroky již nepodnikl.
 Kdo může mít dva či více citových vztahů, nemusí nezaniknout přitažlivost ani k jednomu z partnerů a může trvat více vztahů současně.
 Proto tvrdím, že neplatí to, co občas slyším od některých klientů, že nevěra utužuje vztah. Vztah podle mne utužuje společná aktivita partnerů a oboustranné pěstování vztahu, vážení si sebe a druhého atd.
Věřit si.
Vážit si sám sebe a tím i druhých.
Nevážení si sama sebe + nesebedůvěra = žárlivost.
Existují vztahy, ve kterých partneři nemohou žít ani spolu, ani bez sebe. Je několik příčin, proč tomu tak je. Jednou z nich je např. to, že tito partneři se navzájem provokují k akci, nedokáží jeden druhého  zklidnit, ale naopak provokovat a víc a víc si ubližovat. Zde hraje roli  mnoho faktorů, např. nevyzrálost partnerů, či nevážení si sebe a tím i druhých. Bohužel protipólem lásky je nenávist a už jsem psal v knize O magii,lásce a sexu v kapitole o Magii, že pokud chceme uskutečnit špatný skutek, někdy stačí i myšlenka, abychom byli schopni vyvinout maximum té špatné negativní energie. Pokud chceme udělat dobrý skutek, či špatný skutek napravit, jsme schopni vydat oproti té negativní energii pouze polovinu pozitivní energie. Proto nejdou napravovat špatné skutky.  Po Rodinných konstelacích jsem se mnohokrát setkal s problémem, kdy muž či žena nemohla najít vhodného partnera. Nebyly výjimkou příklady, kdy ženám zemřeli dva i více manželů, dalšího milence si ze strachu, že také zemře, nevzali za muže. Jenže zemřel i milenec.  U většiny takových katastrofických příkladů vyšlo najevo, že  uhranula (či provedla woodoo- česky vúdú) sestra na svoji úspěšnější sestru, aby se nedařilo jí či jejím dětem. Asi není náhodou, že zatím jsem se nesetkal s případem, kdy takové vúdú provedl muž.  Dokud jsem nezažil na Rodinných konstelacích takové příklady, nevěřil jsem na uhranutí v tolika případech mezi sourozenci. Že se mnoho lidí pokouší dělat vúdú na své kamarády, cizí lidi vím, ale taková nenávist mezi sourozenci mi nějak nejde strávit.
 
Při řešení problému, kdy nikdo v rodinném systému neměl dobré partnerské vztahy se většinou ukazuje, že je příčina v rodinném systému cca 1-10 generací zpět. Když se „postavil“ v konstelaci  rodinný systém konkrétní mladé ženy došlo se ke zjištění, že problém vznikl  u pradědečka. V době kdy si praděda našel partnerku, milovala ho jiná žena o jejíž citech neměl ani tušení. Tato „milenka“ si vysnila život s ním a negativně začala „vysílat“. V okamžiku narození prvního potomka si „milenka“, která to psychicky neunesla, vzala život. Její negativní myšlenky, kterými nepřála štěstí svému „milenci“ v partnerském vztahu, stále působily. A začaly ovlivňovat potomky praděda. Od tohoto rodinného systému přecházely postupně na ostatní. Proto se nikomu nedařilo ve vztazích a nikdo nevěděl z jakého důvodu. Až tato mladá žena – pravnučka, která se chystala založit svou vlastní rodinu a měla obavy z opakovaní předchozích krachů ve vztazích, chtěla tento nevysvětlený fakt změnit.
Muselo dojít k usmíření a odpuštění mezi pradědem a „milenkou. To vše se podařilo a tak měl tento příběh šťastný konec.
Výklad karet na partnerství:
Kdo chce vědět, co pro vás znamená váš partner, co ve vás vyvolává, atd., může vyložit tři karty a dozví se odpověď v následující tabulce.
Co ve mne vyvolá (inspiruje, potlačuje, atd.) můj partner (kamarád, přítel, rodiče, sourozenci,  ale i byt, dům, město, stát, roční období, určitý časový úsek, přestěhování, atd.)
1.    Deprese
2.    Pozitivní a přínosné nápady
3.    Bere mi energii životní
4.    Dává mi energii životní
5.    Ubíjí mne psychicky vysíláním negativní energie
6.    Harmonizuje mne
7.    Odvádí pozornost
8.    Díky tomu rozvinu podnikání
9.    Díky tomu zkrachuji
10.    Díky tomu se uzdravím
11.    Onemocním fyzicky
12.    Rodina stmelí
13.    Rodina rozdělí
14.    Získám majetek
15.    O majetek přijdu
16.    Potkám lásku, nebo životního partnera
17.    Čeká mne peklo
18.    Čeká mne ráj na zemi
19.    Uzavřu se do sebe
20.    Získám peníze
21.    Přijdu o peníze
22.    Přestěhuji se na lepší místo
23.    Přestěhuji se na horší místo
24.    Budu mít dítě (děti)
25.    Nebudu mít dítě (děti)
26.    Začnu podnikat, vydělávat peníze
27.    Bude mne to stát peníze, finanční ztráty
28.    Všechny problémy se vyřeší
29.    Začnou problémy, soudní spory
30.    Onemocním psychicky
31.    Přijdu o život
32.    Jiná možnost
Výkladem karet  lze zjistit,  zda je nám partner věrný
 
Na tuto otázku může být jednoduchá odpověď na tři (případně čtyři, pět) karty, vyjde-li více vyložených karet se znaménky plus je odpověď  ANO.
Nejsme-li sexuálně přitažliví pro partnera (partnerku), může to být důvodem k nevěře, protože když není sexuální přitažlivost, není motivace ke vztahu, končí vztah. Neznamená to, že se partneři musí rozejít, ale 80% žen z  takových vztahů odchází , protože zejména ženy nemohou mít sexuální vztah s partnerem, který není sexuálně přitažlivý. Mužů odchází z takových vztahů jen 20%. Proto tvrdím, že nevěra není příčina, ale důsledek.
Přesnější odpovědi
1.  Tak, jak se chováte vy, chová se váš partner
2.  Je až puritánsky věrný(á) a nikdy by na nevěru ani nepomyslel(a)
3.  Nechce být věrný(á), patrně má nějaký problém z dětství
4.  Na nevěru občas pomyslí, ale není ji schopen (schopna)  zrealizovat
5.  Nedokáže mít jenom jednoho partnera, má strach z opuštění
6.  Stojí jenom o vás
7.  Není věrný(á) proto, že má nedostatek sexu ve stávajícím vztahu
8.  Není schopen sexu bez citu, dokud s vámi bude (nebo vás bude milovat), bude vám   
     věrný(á)
9.  Není věrný(á), protože jste pro partnera málo sexuálně přitažlivý (á) nebo nepřitažlivý(á)
10. O volné vztahy nemá zájem, stačí mu (jí) vztah s vámi
11. Není věrný(á), protože současný partner není ochoten ke všem (k určitým) sexuálním
      praktikám
12. Příležitostí má hodně, ale nechce a nebude je chtít využít
13. Byl(a) věrný(á), ale nemusí to tak zůstat, záleží na tom, jak se bude vztah dále vyvíjet
14. Může mít jenom jeden sexuální vztah a ten má s vámi
15. Nemá vůli odolat změně, potřebuje změnu
16. Byl(a) vždy věrný(á) a zůstane to tak i nadále
17. Když se zeptáte, neřekne vám pravdu
18. Když se zeptáte, řekne vám pravdu
19. Není věrný(á) , protože má sexuální úchylku
20. Fyzicky věrný(á) je, duševně ne
21. Duševně věrný(á) je, fyzicky ne
22. Nebyl(a) věrný(á), ale již bude věrný(á)
23. Není odpovědný(á) ve vztahu, je nevypočitatelný(á)
24. Je to spíše váš problém, on (ona) to má vyřešené
25. Dokud se nezměníte, nebude vám věrný(á), nevěrou se mstí nebo něco kompenzuje
26. Je vám věrný(á), děláte si zbytečné starosti
27. Jste zbytečně podezřívavý(á) a žárlivý(á) a tím jste jej (jí) k nevěře dohnal, možná to tak
      chcete
28. Je vám věrný(á), ale jestli nepřestanete žárlit, uteče vám
29. Je zbytečné se ptát, ve vztahu nic nefunguje, tak proč být věrný(á)
30. Je věrný(á) ze zásady
31. Nechce přicházet o příležitosti, má pocit, že by o něco přišel (přišla), pořád je hledající
32. Jiná možnost
ENERGIE A MAGIE – ukázka z knihy Jak se dožít 140 let
Mnoho lidí se rádo bojí. To dává prostor mnoha subjektům k ovlivňování lidí. Strach je dobrý nástroj k udržení poslušnosti. Sám jsem se nikdy nebál, nebojím a doufám bát nebudu. Proto bych rád pootevřel dosud mnou nezveřejněné poznatky, které by mohly mnohé nevysvětlené vysvětlit. Obecně tvrdím, že „tajemno“ je také „něco zatím nevysvětleného“. A tvrdím, že vše jde vysvětlit pojmenovat, i když třeba ne hned a ne třeba vědeckými metodami. Přesvědčil jsem se, že nevysvětlených záhad zase tolik není a na základě toho píši i knihy o nevysvětlených záhadách v minulosti. Např. v r. 1977 jsem napsal knihu Tak to nebylo, kde jsem mimo jiné vysvětlil smrt poválečného českého politika Jana Masaryka. Tehdy jsem napsal, že ve své vizi jsem viděl, jak pana Masaryka vyhodil z okna ruský generál, protože odmítl dále (po válce) spolupracovat s KGB. To se v r. 2005 po otevření archivů dokázalo.
Dost záležitostí jsem vysvětlil a „dokázal“ v tzv. Rodinné konstelaci, což je metoda, kterou dokážu pojmenovat problém a částečně jej i vyřešit a napravit. Věštěním lze vysvětlit totéž, ale už ne přesvědčivě dokázat, natož napravit. Pro mnohé to nemusí být dostačující důkaz, ale já šel dál a zkoušel jsem určité události v různých městech s různými skupinami lidí. A pokud se 3x ukázal stejný výsledek, stačilo mi to jako důkaz, že „na tom něco je“.
Pro mnoho lidí, kteří byli v nesnázích a problémech, bylo řešením odjet. Když se odjede z prostředí, ve kterém žijete, docílíte tím změny aspektů, které na vás působí. To je známé z astrologie, na kterou moc nevěřím. Jednak základy astrologie jsou postaveny na mylných aspektech, což se již vědeckými metodami dokázalo. Dále základní problém- nikdo nedokáže, jaký je rok, den, měsíc. Jediné, co je snad přesné je čas. A proto tvrdím, že čas hraje největší roli ve všech událostech. Důvody, proč není jisté, zda je správný „astrologický“ rok, měsíc, den, je dávno v minulosti. Tehdejší vládci si mohli změnu udělat podle a jak chtěli. Nikdo neví, kdy se narodil Stalin, i on byl jedním z těch, kteří kdyby mohli, změnili by rok, měsíc, den (a snad i čas) podle svého. Ale to už nešlo. Ale v dobách dávno minulých šlo vše. Dále k tomu mohu uvést i to, že když jsem dal astrologovi nepravdivé údaje o mém narození a dal otázku, odpověděl dobře, to proto, že byl dobrý vizionář. Další pokus dělali nedávno (2010) v USA, provedl se „univerzální horoskop“ jako na konkrétní osoby. To ho posuzovali a většina tento horoskop posoudilo „jako dobrý“.
V r. 2009 jsem měl problém ve vztahu s partnerkou  a vyzkoušel jsem to, co jsem mnoha lidem s problémy doporučil- odjel do Indie. Tam jsem se setkal s jedním mnichem a on mi řekl, že nemohu mít Češku (Evropanku) za partnerku, že neunese sílu mé energie.  Že je pro mne vhodná jen Indka. Tato informace mne zneklidněla, protože jsem podobnou už v minulosti mnohokrát zaznamenal.  Asi 3 měsíce po návratu z Indie jsem se účastnil seance, kde se pil čaj  Ayahuasca. Šel jsem na tuto seanci ze zvědavosti a pln očekávání, ale hlavně s přáním, aby se mi vysvětlily mé problémy ve vztahu, na kterém mi záleželo. Ví se, že nelze taková očekávání mít, protože nemůžeme ovlivnit, zda budeme mít vize a už vůbec ne jaké. Ale člověk, který mne pozval mi řekl, že se mi vše vysvětlí, co vysvětlit potřebuji.  Známé přísloví praví, „že nikdo nemůže být sám sobě prorokem“ a proto jsem pozvání přijal.
Výsledem předčil mé očekávání. Po cca hodině jsem měl pocit, že moje duše opustila moje tělo. Najednou bylo naprosté ticho, přestože v místnosti probíhal poměrně hlasitý rituál a hrála hlasitě hudba. Nic z toho jsem neslyšel. Začal jsem „létat“ v prostoru. Najednou jsem začal mít vize, tak jak je znám z mého věštění. Jako by se promítal do mého podvědomí barevný film. Náhle mi vize „odskočila“ a viděl jsem, jak byl zabit John Lennon. Najednou jsem uviděl mojí dnes pětiletou dceru Julii a viděl jí jako dospělou, asi dvaadvacetiletou, jak je korunována při nějaké zvláštní události, mimochodem jsem byl upozorněn, že bude ovlivňovat svět a bude potřebovat umět 4 jazyky. Náhle jsem viděl dceru jako energii daleko před narozením, jak si mne vybrala 20-30 let předem jako budoucího otce s tím, že až se bude chtít narodit, mám jí najít nejdokonalejší matku. Tento „úkol“ jsem splnil a to nebylo vše. V té vizi mi dcera řekla, že si přeje, abychom já a její matka dceři byli k dispozici 75 let. A bych se toho věku dožil, byl jsem dcerou „naprogramován“, abych napsal tuto knihu – Jak se dožít 140 let a nejenom tu, ale abych přišel na to, jak léčit dnešní i budoucí nemoci. To proto, kdybych náhodou onemocněl, abych se mohl vyléčit a „plnit tak úkol“ být dceři do jejích 75-80ti let k dispozici.   Další část vize byla, že mám vymyslet amulety na ochranu. A matka od dcery dostala úkol mi vybrat ten nejlepší a já matce ten pro matku nejlepší, aby se nám nikdy nic nestalo a mohli jsme „plnit úkoly“ dané dcerou. Dále se mi ukázal můj základní problém. Abych to vše vymyslel a napsal, byl mi „zakryt“ prostor kde mám cit (v oblasti soláru) jakýmsi talířem, abych neměl cit, protože ten by mi překážel v bádáních. Ale protože jsem patrně to základní vynalezl, bylo mi umožněno vidět, jak mám pracovat a odpočívat, jak „prostor s citem“ mohu po práci odkrýt, abych jej mohl dávat a přijímat a neničil absencí citu dál svojí partnerku. Bylo mi řečeno, že musím umět rozlišit práci a odpočinek. To jsem dosud neuměl a nedělal. Dále se mi ukázala moje energie. To byl pro mne otřesný zážitek, vůbec nikdy jsem netušil, že něco takového existuje. Všude píši, že každá živá bytost je malá elektrárna a chemická továrna. Psal jsem mnohokrát, že průměrný člověk má energie cca 100 W. Ale já mám 1000 až 1200 W. Silnější nikdy necítí, že svojí silou (jak psychickou, tak jsem nyní objevil i tuto) dusí všechny slabší jedince. Začal jsem zkoumat jak to je a vše mi zapadlo „do mozaiky“ zatím nevysvětleného. Mnoho z toho co píši se ukázalo v konstelacích, ale přišlo mi to tak fantastické, že až nereálné. O to více jsem byl tímto objevem ohromen. Moje žena má cca 350W, když si vezme amulet ode mne, tak 450 W. Naše dcera měla ve čtyřech letech 350W, ale nyní, po problému mezi mnou a její matkou se posílila na 450 W a ukázalo se mi ve vizi, že cca v patnácti bude mít 1000 W a v dospělosti maximum- to je 1500 W. Např. prezidenti mají okolo 1000 W, špičkoví zpěváci 800 W, špičkoví sportovci 800 W, šamani 1000 W, atd. Úspěšní proto mohou být jen lidé silní a to více než cca 500 W. To mi vysvětli mnohé, např., proč dcera neposlouchá svojí matku- protože dcera je silnější a nemá z matky respekt!! Nikdo silnější nemá respekt ze slabšího! Ani nikdo silnější netuší, že po slabším „šlape jako slon v porcelánu“. Proto já nerespektoval svojí slabší ženu. Ochraňoval jsem jí, miloval, ale nerespektovat a nedal jí prostor. Už nezbylo místo na její prostor, protože celý náš prostor byl zavalen mojí velkou energií. To mi vysvětlilo, proč mi nikdo nemohl nic předpovědět. To by dokázal jen silnější člověk, než jsem já. Najednou jsem si musel uvědomit svůj věk (63 let), který jsem si nikdy nepřipouštěl. Potěšili mne maséři v Indii, kterých jsem se ptal, jak si myslí, že mám staré tělo. Jejich odpověď byla, že cca 40 let.
Dále jsem viděl, jak moje žena si tuto situaci (že byla „vybrána“ bez citu na to, aby porodila dceru) uvědomila při početí. Také od tehdy se datují problémy v našem vztahu. Proto cítila moje partnerka můj projev jako útok na svojí osobu. Tuto situaci jsem matce naší dceři popsal a omluvil se, pokud to tak cítila. Potvrdila, že ano. Problém je, že to tehdy neuměla popsat. Silnější nikdy necítí, že „psychicky“ i „energeticky“ silnější lidé dusí svým projevem (a někdy i jen svojí přítomností) ty slabší jedince.
Najednou mi obraz zase „přelétl“ do místa bydliště věhlasného skladatele Karla Svobody a viděl jsem, proč se zastřelil. Uvědomil si svůj věk (71 let) a nechtěl zestárnout!  Musím říct, že cca týden po této seanci (pod vlivem této drogy) jsem o sebevraždě zastřelením uvažoval také a dokonce ze stejného důvodu!
Nebudu popisovat další podrobnosti, kterých v mé vizi bylo mnoho.
Podobného účinku jako po vypití čaje Ayahuasca lze dosáhnout pomocí holotropního dýchání, jednodušeji a nejbezpečněji díky meditaci. Tu je třeba provádět v sedě, ve vzpřímené pozici tělo, buď meditační hudbu, nebo ticho, tělo směrem východ (může být v individuelních případech jinak). Soustředěním je třeba se uvést do nižší hladiny vědomí, uvolnit se a nic si nepředstavovat, nechat téct energii tělem.  A vize by se měly dostavit cca za dvacet minut. Ideální čas je 12.00, nebo v 0.00, zimního času.
O woodo jsem psal, ale i tuto praktiku může úspěšně provést jen silnější člověk a takový, který woodoo udělá správně, což je zlomek lidí. Woodoo se bojí proto zbytečně mnoho lidí a chodí za mnou klienti, že je někdo „uhranul“, udělal woodoo, a podobně.  Při mých bádáních jsem přišel na to, že více než woodoo a podobnými praktikami jsme poškozeni nerovnováhou rodinného systému a emocionálně poškozeni z dětství.
Jak se chránit proti podobných energiím jsem popsal a může si každý sám  v testech které v knize jsou, najít způsob ochrany. Jak narovnat nerovnováhu v rodinném systému a jak se zbavit emocionálního poškození v dětství je popsáno v kapitole Rodinné konstelace.
Kdo chce vědět, jak je psychicky silný (průměr u mužů je 70%, u žen 90%), může si připravit 7 karet, každá bude znamenat 100%, jedna bude znamenat „Jinou možnost“ – že nejsme schopni to zjistit. Zamícháme a vyložíme jedu kartu a před mícháním musíme myslet na to, že chceme vědět, jak jsme psychicky silní. Maximum je 100%, minimum cca 50%.
karty budou označeny čísly: 1. Jiná možnost, další 2. 50, 3. 60, 4. 70, 5. 80, 6. 90, 7. 100%.
Kdo má vykládací karty s čísly, může pro tento účel využít karty s čísly 5 (bude znamenat 50%, atd.) až 11, kdy č. 11 bude znamenat „Jinou možnost“.
Pokud chceme vědět, jak jsme energeticky silní, tak maximum je 1500 W, minimum je 100 W, maximum 1500 W. Vezmeme 16 karet, jedna bude znamenat „Jinou možnost (jako vždy a ve všech výkladech, které doporučuji), a další karty budou označeny čísly: 100, 200, 300, 400, 500, 600, 700, 800, 900, 1000, 1100, 1200, 1300, 1400, 1500 W. Kdo má očíslovány vykládací karty, může využít pro tento účel karty s čísly  1 až 16, kdy č. 16) bude znamenat –„Jinou možnost“, č. 1.-100 W, č. 15 – 1500W, atd.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.