Rodinné konstelace (ukázka z knihy OSUD 12/2014)

     Úvodem je třeba připomenout, že se jedná o náročný rituál a měl by jej provádět terapeut, který dané problematice rozumí, ideální je psycholog, případně psychiatr. Proto není moc lidí, kteří konstelace umí. Je možné touto terapií i klienty poškodit. Kdo neumí najít vhodného terapeuta např. na „Uzdravení rodinných kořenů!, může tento problém řešit tím, že nechá sloužit mši „za uzdravení rodinných kořenů“ dobrým farářem.
     Začal jsem v roce 2002 s Rodinnými konstelacemi (skupinová terapie, tzv. psychodrama), abych získal odpovědi na otázky, které nedostaneme klasickými metodami. Je to např. mnoho otázek okolo smrti, které jsem chtěl ověřit do knihy O životě a smrti. Stejně tak jsem se zabýval otázkami co je osud a jak jej můžeme změnit či ovlivnit, o čemž je tato kniha. I to jsou témata, která lze ověřovat při konstelacích, včetně předpokladů budoucnosti. Kapitolu o rodinných konstelacích jsem začal psát právě pro tuto knihu, protože je to téma, které je spíše filosofické a nejsou vědecké metody, kterými by se tato problematika dala vysvětlit a dokazovat. Téma rodinných konstelací patří do kategorie rituálů, kterými je jako jednou z mála možností osud ukázat a změnit.
     Po mnohaletém řešení problémů v rituálech rodinné konstelace jsem přesvědčen, že v rodinném systému existuje „kolektivní odpovědnost“. Z konstelací se ukazuje stále častěji, že neseme odpovědnost za naše předky (potomky), pokud způsobili nerovnováhu a nebyli za to potrestaní. 
     Další možnosti jsou změnou jména (příjmení či obojího), změnou bydliště- ale to musí být o tolik kilometrů, aby se změnil zásadně horoskop, tedy buď na sever, nebo jih nepomůže, musí to být na západ či východ, atd.). Protože vše souvisí se vším, i tato zdánlivě nepatrná změna jednoho aspektu z mnoha v součtu osudu může znamenat hodně. Chtěl jsem původně psát knihu o rodinných konstelacích, které umí odhalit nejvíce zatím s dostupných alternativních metod. 
     Při rodinných konstelacích jsem „postavil“ do jedné role, kde se řešilo početí a smrt, osud. Nedokázalo, že by osud hrál v těchto událostech významnou roli. Větší roli, jak se ukázalo v konstelacích má smrt. To bylo významné zjištění. Ještě větší roli hrál aspekt, který jsem obecně nazval problém. 
     Přišel na to, že v našem životě hrají roli určité faktory a těch se musí sejít určitý počet na určitou událost. Např. aby se na ulici začali bavit dva neznámí lidé, stačí 1 společný faktor, aby se sešli spolužáci ve škole, musí se sejít 2 společné faktory, aby se dva lidé stali spolupracovníky v práci, musí se sejít 3 faktory, na kamarádský vztah jsou třeba 4 faktory, na milenecký vztah 5 faktorů, na manželství 6 faktorů, aby vztah vydržel až do smrti, musí se sejít 7 společných faktorů, což znamená, že oba s partnerů musí mít každý sedm faktorů pro to, aby vztah vydržel až do smrti jednoho z nich. Aby se narodil kluk, musí se sejít 4 faktory, aby se narodila holka, musí se sejít 5 faktorů, atd. Když jsem zjišťoval, kolik faktorů můžeme např. při seznámení ovlivnit, vyšlo mi v odpovědi, že žádný. Tuto skutečnost budu dál ověřovat pomocí konstelací, a pokud se tato moje teorie potvrdí, znamená to, že všechny vztahy v životě by nám byly naprogramovány do podvědomí předem, což by pro někoho mohlo být hrozné.  

     Konstelace již provádí mnoho lidí a pro inspiraci popíši, jak jsem tuto problematiku řešil. Jedny konstelace se mi poštěstilo dělat v tělocvičně, která byla velká. Přišlo více než sto lidí a tak jsem toho využil k mému experimentu, co hraje roli při seznámení. Vybral jsem z publika dva lidi, muže a ženu. Navzájem se neznali. Postavil jsem je cca dva od sebe, ostatní jsem rozdělil na dvě skupiny a za každého se postavila řada. Takže stály dvě řady lidí naproti sobě a mezi nimi ty dvě osoby. Nyní jsem řekl, že kdo si myslí, že tvoří osud každého z těch lidí uprostřed, ať si k nim stoupne.  Byl zvláštní šum a hemžení, někdo přišel hned, jiný později, někdo přišel a odešel, ale nakonec se ustálil počet lidí u každého a to dvanáct. To přesně potvrdilo mojí teorii, že osud je dvanáct. Nyní jsem řekl, že si představuji, že vybraní jedinci jdou po ulici, co se musí stát, aby se při míjení se začali bavit. Opět nastal šum a ke každému z těch dvou přišel z davu jeden člověk. Zvláštní bylo, jak se u mnoha lidí stojících okolo jeden beze slov vybral a šel. Další pokyn byl, co se musí stát, aby se ti dva sešli jako spolužáci ve škole. K tomu, co už u vybraných zástupců „davu“ stál, přišel další. Potom jsem řekl, aby se stali spolupracovníky. Ke každému opět přišel další člověk z davu, který představoval další aspekt. Další pokyn byl, aby se ti dva stali kamarády. Přišel ke každému další člověk, představující nutný aspekt ke „kamarádství“. Jako další nápad logicky byl, aby se ti dva stali milenci. Nyní nastal docela zmatek. Několikrát přišli dva, za chvíli tři, potom čtyři, zase se zvraceli do davu. Nakonec přišli ke každému dva, ale jeden t těch dvou nově příchozích trval na tom, že jeden z původních čtyř musí odejít. Tak se ukázala zvláštní situace, že aby se stali dva lidé milenci, je třeba pět společných aspektů. Aby to ale bylo možné, musel jeden aspekt, a to ten „kamarádský“, odejít. Tím jsem pochopil, proč když se z bývalých kamarádů stanou milenci, už po případném rozchodu nemohou být kamarády, protože chybí onen aspekt tvořící kamarádství.
     Další pokračování bylo stále zajímavější. Chtěl jsem, aby ti dva spolu začali žít. Ke každému přišel další člověk, z čehož vyplynulo, že aby dva lidé spolu začali žít, musí se sejít šest společných aspektů. Pokud je u jednoho z nich méně aspektů nutných pro soužití, ten, u koho chybí aspekt „soužití“, ze vztahu odejde, nebo alespoň přestane chtít s tím druhým žít. Následoval poslední pokus. Chtěl jsem, aby ti dva spolu žili až do smrti jednoho z nich. Opět nastal šum, zmatek, lidé přicházeli, odcházeli, hledali se ti, kteří patří k vybrané dvojici. Nastala zvláštní situace, protože ke každému z vybrané dvojice přišel nakonec jeden, tedy sedmý aspekt, nutný k udržení trvalého vztahu až do smrti jednoho z těch dvou. Ale za ně se postavilo dalších pět lidí a tvrdili, že tam mohou, ale nemusí být. Z tohoto pokusu vyplynulo, že aby spolu žili dva lidé až do smrti, je pro udržení trvalého vztahu nutných sedm až dvanáct aspektů. Nyní jsem chtěl přijít na to, co znamená těch dalších pět lidí. Tak jsem říkal postupně každému z nich, aby přišel k vybrané dvojici a řekl, co cítí, co je jeho úkolem, případně co je úkolem oné dvojice, když přijde jako další, v pořadí osmý aspekt. Osmý řekl, že když přijde k oné dvojici, že tím jim začne společný úkol vůči sobě a rodině. Když přišel další, devátý aspekt, tvořící trvalý vztah, řekl, že ti dva mají plnit společný úkol vůči okolí. Když přišel desátý aspekt, řekl, že díky němu ti dva mají plnit společně větší úkol pro obec, kde žijí. Když přišel jedenáctý aspekt, sdělil nám, že ti dva dík jeho příchodu mají plnit úkol většího významu pro stát. A když přišel dvanáctý aspekt, poslední, tak řekl, že mají plnit významný úkol pro Svět. A pokud se sejde oněch dvanáct aspektů u obou, tak oba mají hrát významnou roli pro Svět. Z tohoto posledního pokusu mne hned napadli manželé – M. Curie-Sklodowské (Kyri) a P. Curie. 
Pokud se sedm aspektů tvořících trvalý vztah až do smrti sejde jen u jednoho z partnerů, a u druhého třeba jen šest, ten se šesti aspekty ze vztahu dříve či později odejde. Jeho „osudem“ je třeba jen počít dítě a tím jeho úkol skončí, může být ve vztahu i do doby, než dítě je starší, či dospělé.
     Tyto pokusy jsem opakoval v různých místech a s různými skupinami lidí a vždy to vyšlo podobně. 
      Nemůžeme být opravdu šťastní, pokud naši předkové v našem rodinném systému trpí, protože díky „programu“ v podvědomí (a paměti buněk), který nám předkové předávají, trpíme i my. Rozhodneme-li se vědomě, svobodně, že se tohoto programu zbavíme, děláme to pro všechny generace –  předchozí i budoucí. 
     Narovnáme tak nerovnováhu celého rodinného systému a dosáhneme rovnováhy v těle i duši, což je osudem většiny lidí, žít v harmonii a zemřít stářím. Věštil jsem, kolika lidem je dáno tak žít a zemřít, aniž by pro to něco museli dělat. A vyšlo číslo, že 30%! Ostatních životním úkolem je se k tomuto životnímu stylu dopracovat. A jak to udělat je mnoho návodů, některé nereálné, jiné bláznivé, některé mohou být poučné. 
     Snažil jsem se o to, aby tato kniha byla jedním z těch dobrých a reálných návodů, jak žít v harmonii, v rovnováze, pohodě, zdraví, štěstí, až do přirozené smrti nejdříve ve sto letech. 
    
     Kdo chce zkusit věštit, jak je na tom ve vztahu s partnerem, co se týká společných aspektů výše popsaných, může vzít karty ke knize, a věštit. 
 
     Pokud jste již kamarády, vyjměte z balíčku karty, které se vás již netýkají, tedy s čísly 1.,2., 3.  
     Otázka bude znít, jak se náš vztah bude vyvíjet dál z mé strany? Druhá otázka, jak se náš vztah bude vyvíjet ze strany partnera/partnerky?
     Pokud ve výkladu vyjde na vás karta 4., budete z vaší strany chtít být jen  kamarád/ka. Pokud vyjde na partnera či partnerku karta s čísly 4., bude chtít být kamarád/ka. Je třeba na každého věštit zvlášť.
 
     Pokud jste milenci, vyjměte karty s čísly 1., 2., 3., 4.
     Otázka na každého z vás bude, jak se náš vztah bude vyvíjet z mé strany? Druhá otázka, jak se náš vztah bude vyvíjet ze strany partnera/partnerky? 
     Pokud na vás vyjde karta s číslem 5, budete chtít být jen milenec, pokud vyjde karta vyšší, bude to znamenat vztah podle čísla karty.  Karta s číslem 6 znamená, že budete chtít žít s partnerem, pokud vyjde karta s číslem 7., budete chtít žít trvale s partnerem až do smrti, pokud vyšší čísla, budete mít úkol dle čísla na kartě. To samé se týká partnera. 
 
     Pokud již žijete spolu, tak vyjměte karty s čísly 1., 2.,3.,4.,5., 
     Zůstanou karty s čísly 0., která znamená vždy „jinou možnost, nejsem to nyní schopen zjistit, atd. Dále budou v balíčku karty s čísly 7., 8., 9.,10., 11.,12.
     Otázka na každého z vás bude, jak se náš vztah bude vyvíjet z mé strany? Druhá otázka, jak se náš vztah bude vyvíjet ze strany partnera/partnerky? 
     Karta s číslem 6. bude znamenat, že ten, na koho vyjde tato karta, bude chtít ze vztahu jednou odejít. Pokud vyjde karta s vyšším číslem, ten bude chtít trvalý vztah až do smrti. Pokud jednomu vyjde karta s číslem 8 a více a druhému ne, znamená to, že by měl partner s nižším číslem podpořit partnera „s vyšším číslem“, tedy úkolem něčeho zásadního dosáhnout, co má nějaký význam pro lidstvo, podpořit v jeho úsilí, aby mohl „splnit“ svůj úkol pro lidstvo.
     Práce s konstelacemi se zabývá našimi kořeny, naším přístupem k minulosti a tím i k budoucnosti, tedy k životu vůbec. Číňané tvrdí, že kdo chce znát budoucnost, má se ohlédnout do minulosti. Konstelace ovlivňují všechny oblasti života – společenské vztahy, vztah k našim dětem, partnerské vztahy, naši práci, zdraví, atd. Z tohoto důvodu jsem začal dělat konstelace jinak než ostatní a našel jsem svojí cestu. Jsem přesvědčen, že konstelace je nutné provádět od seznámení rodičů, protože tam začínají naše problémy. Když začínám konstelace, vždy „postavím“ do začátku konstelace oba rodiče v době, kdy se seznámili. Tak je hned vidět, zda ve vztahu byla láska, či jiný důvod seznámení, třeba zda si náhodou „nezbyli“, zda to nebyl „truc“ odešlému partnerovi/partnerce, zda to nebylo z donucení, atd. Dále hned „stavím“ do konstelace „problém“, osud, smrt, život, „vliv někoho jiného“, „energii zemřelých“, či jiné aspekty, které mohu vztah případně ovlivňovat. Jako další důležitý prvek konstelace je početí a jeho okolnosti, dále porod a vše okolo porodu. Takto jsem v mnoha případech zjistil, že dítě bylo vyměněno v porodnici a ukázalo se, jak tomu došlo. Další důležitý aspekt, na který by se nemělo zapomínat je týrání, zneužívání, sexuální úchylky, duševní nemoc, fyzická nemoc. V konstelacích nechám projít každého, komu se konstelace provádí, celým vývojem až po dospělost. Dále „stavím\ů do konstelace prostředí, ve kterém dotyčný žil či žije. 
     Proto tvrdím, že konstelace nejdou dobře provádět, když je méně než 12 až 15 lidí na konstelacích.
      Každý z nás pochází z určitého rodinného systému, který má svůj přirozený řád. Ten není možné vidět běžným způsobem, ale ovlivňuje všechny členy rodinného systému. V rodinném systému jsou skryté síly, jež sahají až ke kořenům života a silně nás ovlivňují výrazněji od  třetí či čtvrté generace zpět a někdy dokonce i více než desáté generace. Konstelací jsou ony skryté síly a problémy, vyneseny na povrch a uvolněny. To se děje bohužel bez našeho přičinění a možností děj ovlivňovat a řídit. Ale právě skupinové terapie – Rodinné konstelace umožní skryté energie a nerovnováhu odhalit, napravit. Proces správně a dobře vedených konstelací umožní zbavit se zátěže z  rodinného systému, problémů, které jsme neuměli pojmenovat. Bohužel, konstelace provádí i lidé, kteří umí „otevřít problém“ (což není tak těžké), ale neumí jej správně zpracovat a vyřešit. To je potom horší, než když se konstelace nedělá a většinou takového jedince, kde se „otevře“okno“ s problémem a neuzavře, může dost poškodit a většinou také poškodí. 
     S narovnáním případné nerovnováhy v rodinném systému také přestáváme na nevědomé úrovni opakovat chyby, přestáváme trpět za chyby našich předků a tím dostáváme šanci žít svůj nový život. Stále opakuji, že díky konstelacím jsem pochopil, proč máme problémy. Z konstelací se ukazovalo stále dokola, že ne všechno co se nám děje je vinou osudu, ale spíše „kolektivní vinou“ za špatné skutky našich předků. Když se v konstelacích řešily tragické příběhy klientů, vždy se došlo k příčině. Jak jinak vysvětlit smrt mladého člověka, který nikdy neprovedl nic špatného a zemřel nepřirozenou smrtí. Znám případ klienta, který byl napaden, zbit a málem zemřel. Když se přišel ptát, proč se mu to stalo, ukázalo se, že před třiceti lety napadl jednoho člověka. Sice jeho útok nebyl tak brutální, jako se mu stal, ale když jsem mu to „vyvěstil“, vzpomněl si na třicet let starou příhodu. 
     Z konstelací se stále ukazovala jedna zásadní skutečnost. Pokud někdo z předků způsobil například smrt (je jedno, zda ve válce, při sebeobraně, neopatrností) a nebyl za to potrestán, způsobil tím nerovnováhu v rodinném systému. A osudem rodinného systému toho nepřirozenou smrtí zemřelého je narovnat způsobenou nerovnováhu.  Kdybychom měli možnost sledovat takový případ jako neviditelní pozorovatelé, asi bychom se divili, jak energie zemřelých pracují a s jakým časovým odstupem. Konstelací se vysvětlilo mnoha lidem, co a proč se stalo. Vše zapadalo do mozaiky. Po patnácti letech konstelací jsem zjistil, že se opakuje cca třicet modelových situací. Současně jsem si ověřil v praxi, že konstelací se „otevře“ problém, což je jednoduché. Ale největší umění při konstelacích je objevený problém vyřešit. A to mnoho lidí neumí a tím může klienta poškodit. Dále se ukazovalo jako zkušenost, že když se konstelací vyřešil zásadní problém, tak v další konstelaci bylo nutné řešit další problém, který tehdy nebyl tak důležitý, ale po vyřešení prvního důležitého problému se důležitým stal. Tak by se dalo opakovat konstelace stále dokola, ale jsou lidé, kterým stačí jedna konstelace, jiným pět je málo. 
     Pokud nás potká něco špatného, snažíme se podvědomě špatný zážitek vytěsnit, což lze hlavně díky „pudu sebezáchovy“. Pokud má někdo pud sebezáchovy porušen, může stresem zemřít. A to se také stává. V konstelacích jsem si ověřil, že kdo např. není chtěným potomkem (stačí jedním z rodičů, nebo když si někdo z rodičů přeje jiné pohlaví, než se má narodit), má větší dispozice k porušenému pudu sebezáchovy. Protože vše souvisí se vším, tak tato skutečnost s sebou nese další problém, což je v mnoha případech „psychický blok“ na krční páteři mezi prvním a druhým krčním obratlem. Ten se projevuje tak, že při fyzické, či psychické zátěži způsobí zúžení míšního kanálku a to je příčinou mnoha zdravotních problémů, od menší dysfunkce mozku, jako problémy s psaním, počítáním, až po větší problém, jako mozková obrna a další nemoci mozku. Onen problém se může projevit až o mnoho let později, ve formě dalších nemocí mozku, jako nádory, roztroušení skleróza, nebo ve stáří jako Alzheimerova nemoc, či Parkinsonova nemoc. 
     Součástí terapie při rodinné konstelaci je dát patřičnou úctu tomu, komu bylo ublíženo. Je nutné najít bez manipulace a příkazů způsob, jak nastolit rovnováhu.  Jako školní případy jsou potraty. Mnoho žen přišlo řešit nemoc, rakovinu. Jako příčina se ukázalo to, že žena měla potrat. Tvrdím, že energii zemřelých členů rodinného systému máme v naší paměti buněk. To se ukazuje i při konstelacích. A ona energie za normálních okolností je slabší než my. Ale v určitých situacích (zejména když jsme oslabeni stresem či nemocí) se stává, že je energie zemřelých silnější než my a potom máme problém. Konkrétně energie potratů čeká na příležitost, až je matka (když o tom otec ví a nezasáhl, tak se to týká i jeho) oslabena nějakou událostí a udeří. Stane se to, že energie potratu nenápadně útočí na psychiku. Některá z žen to i pocítila, třeba tak, že nemůže dobře spát, špatné sny neumožní kvalitní spánek. Časem to způsobí stres, stres zase „zablokování organismu pro příjem energie a biologicky účinných látek“, když to trvá déle, objeví zdravotní problémy. Což je moje teorie o vzniku nemoci.
     Objevil jsem to, jak takový stresem „zablokovaný“ organismus opět „otevřít“ a to jsou „mé akupresury“ v příloze. Ale ty jsem objevil až po roce 1990, kdy jsem se začal tomuto tématu věnovat. Současně jsem si ověřil ve své praxi, že po „zablokování organismu „stresem“ tělo „pracuje“ v jakémsi „nouzovém provozu“, kdy jsme maximálně oslabení a proto snadno onemocníme, dostaneme infekci, atd. A pokud bychom byli v naprosté pohodě cca tři až pět let (což v dnešní době nehrozí), postupně bychom se opět „odblokovali“. 
     A výše popsaný stav využije energie zemřelého k tomu, aby nastolila rovnováhu. A sama energie zemřelého plodu si rozhoduje, jak a kdy to udělá. Každý má nějaké orgány oslabeny, což umí zjistit dobrý astrolog a mnoho aspektů je dáno i datem narození, takže je lze i vyčíst v mnoha pramenech. To jsou slabé stránky každého, na které dokáže energie zemřelého zaútočit. Z konstelací mám zajímavé zkušenosti, které ukazují, že když je matka „odolná fyzicky“, a neonemocní, energie potratu útočí na psychiku. A pokud je matka odolná i psychicky, potom energie potratů začne útočit na žijící sourozence, či další členy rodinného systému. 
      Konstelace jsou rituálem téměř šamanským. Je to rituál, při kterém se ukážou všechny vlivy a síly, které na nás a náš rodinný systém (ale i na firmu, město, stát, světadíl, planety) působí. Zároveň při konstelaci dáme lidem v rodinném systému místo v našem srdci, protože se o nich a jejich problémech dozvíme a napravíme chyby za ty, kteří jim ublížili. Jedině tak je možné docílit odpuštění, usmíření a rovnováhy. Důležitými tématy jsou přijetí svých rodičů, odkrytí rodinných tajemství a vrácení viny kam patří. Každý se po konstelacích zařadí na své správné místo v rodinném systému. Je třeba uznat nevydařené vztahy a omluvit se zemřelým, týraným a opuštěným, vysvětlit nevysvětlenou smrt. Z konstelací se ukazuje stále dokola, že pokud není smrt někoho vysvětlena, nebo není vysvětlena správně, energie zemřelých není schopna „odejít\ů kam má a nedá klidu žijícím, dokud to nenapraví. I to může být zdrojem nejdříve menších problémů, nespavosti, až po vnitřní neklid a stres. Z praxe se ukazuje, že ublížení či zavraždění nedopřejí klidu svým potomkům, dokud se jejich ublížení či nepřirozená smrt nevysvětlí. Vliv potratů v životě také není doceňován. Církev řešila problém, kdy vstoupí do plodu „duše“, aby mohla posoudit, kdy potrat není vražda. Konstelacemi se ukazovalo, že někdy „duše vstoupí“ do těla plodu hned, jindy do osmi dnů, někdy vůbec – pokud dojde k problému, nebo je budoucí potomek nežádoucí. Konstelace osvobozují nás i budoucí generace od negativních „programů“ v podvědomí. Podle mé teorie se tato břemena přenáší z generace na generaci jak geneticky v paměti buněk. V určitých situacích se mohou přenášet i problémy vzniklé mimo rodinný systém. Jde například o problém, kdy řidič zaviní při autonehodě smrt cizího člověka. V ten okamžik se spojí síly rodinného systému zabitého proti rodinnému systému toho, kdo smrt zavinil. Pokud dojde k potrestání viníka, dojde spravedlivým trestem k narovnání nerovnováhy. Problém ale je, co je pro „energie“ rodinného systému spravedlivý trest. Dříve se razilo heslo, že zub za zub, oko za oko, smrt za smrt. Určitě to také nebyl spravedlivý trest, protože odvetnou – smrtí došlo k další nerovnováze. Trest musí být spravedlivý, jinak nedojde k narovnání nerovnováhy. Ale neměl by být takový, ale byla způsobená další nerovnováha, protože potom by se roztočila spirála nekonečného vyrovnávání účtů. Takový problém můžeme v některých rodinách (ale i státech) pozorovat. A každému je jasné, že „boj“ v takových rodinách (ale i státech) nikdy nekončí. 
     V konstelacích jsem zkoušel, kde nejčastěji dochází ke spravedlivému trestání viníků. Ne náhodou to souvisí s vyspělostí národa. Je to USA. USA je podle mého věštění – „osudem odsouzeno“ být „policajtem světa“ a nastolovat rovnováhu ve světě proto, že Američané téměř vyhubili původní obyvatele. A pro narovnání nerovnováhy, kterou tím způsobily, musí po určitou dobu zajišťovat právo a pořádek v mnoha státech světa. 
     Otázka života a smrti mne zajímala vždy a proto jsem zkoumal v konstelacích i tato témata. A potrat je smrt živého organismu. Četl jsem diskuze křesťanů na toto téma a křesťany zajímala zejména otázka, kdy do plodu vstoupí duše. A když vstoupí do plodu duše, byl by potrat v takovém okamžiku křesťany považován za vraždu.    
     Protože v konstelacích se potvrdily skutečnosti, které jsem nemohl znát, zaujala mne tato metoda i ke zkoumání dějů a věcí jinak neověřitelných. Některá závažná témata jsem zkoušel minimálně se třemi skupinami lidí v různých místech, a pokud se potvrdily alespoň dvakrát, věřil jsem výsledkům na tolik, že mělo smysl se tím zabývat.  
     Účinnost konstelací předpovídám v etapách- 3 hodiny, tři dny, tři týdny, tři měsíce, až devět měsíců. Potom už působení sil konstelace není tak silné, ale jsem přesvědčen, že působí určitě rok, někdy až tři roky po terapii. Po konstelacích doporučuji dotvářet (každý sám) to, co nám konstelace naznačí a ukážou či pojmenují. Jedna osmnáctiletá klientka měla velké problémy ve všech oblastech života. Po konstelaci mi volala, že se jí ulevilo a žije úžasný život, potkala partnera, začala jít dobře škola, atd. Za dva roky volala, že je na tom stejně jako tehdy, kdy přišla na konstelace. Tak jsem zkusil věštit, kolik z toho, co se v konstelaci ukázalo, že má realizovat sama, provedla. A vyšlo, že nic. Tak jsem jí to řekl a přiznala se, že myslela, že „e to vše za ní udělalo v konstelaci a když vše potom bylo tak úžasné, že již nic dělat sama nemusí. Tak jsem jí řekl, a\´t jen znova zopakuje nejdůležitější rituální věty, (které vše dávám vytištěné) hlavně „dospělost“ a nebude problém.
      Naši rodiče a předkové jsou naší minulostí. Stojí-li rodiče, prarodiče za námi, posiluje nás to a dává sílu jít vlastní cestou. Je-li však vztah s rodiči a jejich předky v nepořádku, stěžuje nám to realizaci našich cílů, nedostává se nám energie ke zdravým vztahům a seberealizaci.
     Podle Berta Hellingera si rodinu a osudy k ní patřící si nemůžeme vybrat. Podle mých zkušeností z konstelací se ukazuje, že cca 25% budoucích plodů si vybírá rodinu, jako budoucího vychovatele, a když jsou schopni se o sebe postarat, odcházejí. Ale můžeme si zvolit jinou cestu životem s tím, že již budeme náš osud ovlivňovat sami, protože po konstelaci se všechna břemena a problémy z oblasti nevědomí dostanou do oblasti vědomí. Konstelací se problémy pojmenují, tím jsou řešitelné. Já tvrdím, že dokud neobjevíme příčinu problému (tím pojmenujeme problém), nemůžeme se zbavit důsledku s trvalým efektem. A ve správně pojmenovaném problému se nachází jeho řešení. To se týká jak nemocí, tak problémů v oblasti vztahů i práce. A právě o tom jsou rodinné konstelace: Nalézt sebe, své možnosti a poznat, že nejsme sami a že osud můžeme ovlivnit v náš prospěch. Při konstelacích jsme schopni si uvědomit, že neexistuje vztah, ve kterém by nebylo ublíženo. Kdo nechce, aby mu bylo ublíženo, musel by žít sám.  Není možné navázat vztah, když původní nemáme vyřešen, protože jsme schopni v novém vztahu jenom brát, ne dávat. V takovém případě hledáme léčitele naší zraněné duše, ne partnera, není rovnováha ve vztahu. Je třeba mít, ale i dát svobodu.
     Konstelace je možné považovat za „léčbu“ – psychodramatem. Základem je myšlenka, že svých problémů se můžeme zbavit tak, že je zahrajeme jako v divadle. Terapie spočívá v tom, že kdo řeší problém, sdělí skupině stručný příběh a, co chce řešit. Po té si vybere představitele „rolí“ v příběhu, tj. někoho za sebe, za partnera, za rodiče, za děti, za zemřelé, za potraty, atd. Všichni ve skupině se soustředí na děj, který se spontánně odvíjí, terapeut jen nepatrně koriguje situaci a snaží se najít příčinu problémů a nakonec řešení. Představitelé rodinného systému, kteří za dotyčného, který si je vybral, řeší jeho problém a nemohou si vymýšlet, sdělují jen to, co cítí. Je zvláštní jak lidé, kteří se navzájem většinou ani neznají, používají jazyk těch, které představují a sdělují podrobnosti ze života lidí, které nikdy neviděli. Dokonce prožívají za ty, které představují mnohdy silné emoce, lépe vyjádří pocity, které má druhý v podvědomí a nechce, nebo je nemůže sám projevit. Proto tvrdím, že ve skupině je menší procento chyby, než když se podobná terapie provádělo metodou kineziologie, nebo když věští jedinec. 
     Proto v dobrých testech odpovídáme na nevědomé úrovni, protože na vědomé úrovni bychom si plno věcí nepřiznali. Jeden zajímavý jsem dal na konec knihy. 
     Tvrdím, že něco jiného říkáme, něco jiného děláme a něco jiného chceme, protože nás ovládá naše podvědomí (které je silnější, než vědomí). 
     Hrát roli nám umožňuje zbavit se zábran. Ten, kdo děj sleduje, si lépe uvědomí své problémy a hlavně podstatu problému. To je základ řešení problému. Tvrdím, že ze 60% naše konání ovládá naše podvědomí, jen ze 40%  rozum.  Mnohdy máme zkreslené představy o realitě a konstelace ukáže holou a pravdivou realitu, kterou si málokdo chce a dokáže přiznat. Ale dokud se pravdu nedozvíme a nepřiznáme si jí, nemůžeme nic změnit. Kdo nechce slyšet pravdu, nechce problém řešit. I takoví jsou a žijí raději ve snu, než v realitě. 
     Na mé konstelace se přišli podívat již i někteří lékaři a psychologové. Jedna lékařka – psychiatr, se přišla na mé konstelace, protože jí k tomu přiměla „mými metodami“ vyléčena pacientka s maniodepresivní psychózou, druhá ze schizofrenie. To, se co ukázalo při konstelaci, se nedá vyčíst z žádné lékařské knihy. Zrovna v konstelaci, kde byla lékařka a psycholožka, se řešil problém usmrcení syna jedné klientky. Dala syna do psychiatrické léčebny, když byl vyléčen, měl jít v den svých osmnáctin domů. Večer, den před odchodem byl zavražděn. Smrt nebyla vysvětlena. Klientka si vybrala někoho z přítomných za svého syna, jiného za sebe, otce, atd. „Postavil jsem situaci v léčebně a jednoho z přítomných jsem “postavil do role zdravotní sestry, která u s\na byla. Potom jsem „postavil jednoho člověka do role „někoho“ o kom nevíme a byl se synem v místnosti, kde ležel na lůžku. Ptal jsem se jej, „Zda do děje patří“? Odpověděl, že ano. Tak jsem se ptal, kdo je a odpověděl, že je milenka toho na tom lůžku. Tak se rozehrál děj a kázalo se, že přišla nečekaně zdravotní sestra do pokoje syna. Jeho dívka si lehla pod postel, aby nebyla spatřena. V té situaci, kdy syn měl jít další den domů a měl narozeniny (které patrně s dívkou na pokoji tajně slavil), byl na sestru drzý, zřejmě posílen tajnou přítomností dívky. A sestra udělala neuvěřitelnou věc. Jak její představitelka stále vedle lůžka, kde seděl představitel syna klientky, mu vrazila loktem do ohryzku takovou silou, že jej zabila. Klientka, která konstelaci na vysvětlení smrti syna vykřikla, že takto byl syn zabit, což nám před tím neřekla a nikdo to tudíž nevěděl. Mimo jiné lékařka z psychiatrie, která děj sledovala, mi potichu řekla, že jsem za tu zdravotní sestru vybral „tu pravou osobu“, které by se mimochodem měla jít k nim léčit. Neuvěřitelná příhoda. Asi za půl roku mi klientka volala z Francie, že mi děkuje a díky konstelaci mohla znova začít žít a musela ale odejít z Česka a našla svoje místo právě ve Francii.
     Ne všechny problémy se mohou ukázat hned v první konstelaci. Pokud je problémů hodně, nebo není ta správná doba, je třeba na další vyřešení čekat až v další konstelaci. Nejdříve se vyřeší ten nejdůležitější problém k řešení, když je vyřešen, je možné řešit další problém. Jako příklad uvedu jednu příhodu. Jedna klientka řešila problém ve vztazích v rodině a to jak s muži, tak s dětmi i rodiči. V první konstelaci se ukázalo mnoho problémů a bylo jasné, že jedna konstelace na vyřešení všech problémů stačit nebude. Ukázala se nejasná situace okolo otců dětí. U prvního dítěte to vypadalo, jako by otcem byl děda. Při konstelaci se ukázalo, že myšlenka dědy na sex s dcerou byla tak silná, že byl problém „určit“ otcovství“ prvního dítěte. Sama později přiznala, že jí otec umýval ve vaně záda ještě v jejích šestnácti. Dalším důsledkem byly neurovnané vztahy klientky s muži a neuspořádaný život.  Klientka přišla po roce na druhou konstelaci, při které se ukázalo, že druhé dítě se narodilo po znásilnění. Dítě z tohoto znásilnění si matka nechala a manželovi tuto skutečnost nepřiznala. Následoval rozchod s manželem, opět známá „msta“, kdy manžel, protože podvědomě cítil, že není otcem dítěte, nechtěl platit výživné. Další negativní aspekt byl ten, že žena od okamžiku znásilnění „neměla duši v těle“ a dělala jednu chybu za druhou, „dopadla až na dno“. Přišla o vše a zůstala v podstatě na ulici i s dětmi.  Dítě narozené z aktu znásilnění se k ní chovalo špatně, protože „břemeno“ problému znásilnění na ono dítě matka přenášela a dítě tuto „tíhu“ nezvládalo. Matky obecně přenáší své problémy na děti a samo dítě mělo navíc problém s identitou. Takový problém se týká většiny dětí, které nejsou zplozeny jako vedlejší produkt dobrého vztahu z lásky, nebo když není jasné, kdo je otcem či matkou.  Po konstelaci se rozhodla to dítěti sdělit. Dítě počaté při znásilnění nemělo pocit jistoty, „svůj pevný bod a smysl života“, mělo porušený pud sebezáchovy. Z chování dítěte bylo čím dál tím víc patrné sebedestruktivní chování, které mohlo skončit buď duševní (později fyzickou) nemocí, či dokonce smrtí.  Když se řešil problém pohlavně zneužívaných, snadněji odpustili svým trýznitelům, když se při konstelaci zjistilo, že sami trýznitelé byli pohlavně zneužíváni. Asi není náhoda, že 80% z pohlavně zneužívaných žen, které byly v mé poradně, byly zrozeny ve znamení štíra nebo měly ascendent ve štíru. Další problém byl u většiny ze zneužívaných žen v dětství ten, že je matky nenáviděly (mnohdy se tak mstily bývalým partnerům) a některé dcery doslova „předhodily“do postele svým milencům či otčímům. Většina zneužívaných žen (a jejich matek) neměla uspořádaný život a nebyly schopny žít  dobrým partnerským životem. Matky těchto zneužívaných dcer žily se svou nenávistí a svým dcerám tento „program nenávisti“ dokonale „vložily“ do podvědomí. Většina zneužívaných žen se v dospělosti stává obětí „na celý život“, většina zneužívaných mužů v dospělosti zneužívá. Ne náhodou se z mnoha takových žen stávají prostitutky. Chodí za mnou hodně žen- prostitutek a u všech jsem zjistil, že měly problém s identitou, všechny měly a mají problémy s psychikou, většinou měly a mají duševní poruchu. 
     Když otcovství „svedou“ matky na jiného muže, vzniká tím velký problém pro dítě. Je to neodpustitelně sobecké, protože takto narozenému dítěti již předem berou jeho identitu, sebedůvěru, dítě má předem porušen pud sebezáchovy, protože v takových případech dítě není chtěným minimálně jedním rodičem. I když početí s jiným mužem podváděný manžel nemusí vědět, v podvědomí všech aktérů včetně plodu to hraje velkou roli. Další důsledek je, že se „nevlastní“ otec o dítě většinou nezajímá, necítí „hlas krve“.  Tato skutečnost hraje roli i ve vztahu, protože pokud má matka dítě s milencem, zakládá početím nový rodinný systém a vše nové má přednost před starým. Proto se většina takových partnerských vztahů stejně jednou rozpadne. Když se otec i matka nevěnují dítěti 1 hodinu denně, v rámci pudu se přesune u dítěte závislost z rodičů na náhradní subjekt. Každé dítě je samozřejmě závislé na rodičích, a má být jen do osmnácti let. „Náhradní závislost“ může být zpočátku nenápadná ve formě hraní her na počítači, ale končí kouřením cigaret, hráčstvím, alkoholismem, až po užívání drog. Jeden mladý úspěšný muž, vysokoškolsky vzdělaný přišel řešit problém se ženami. Ve svých 35 letech byl dvakrát rozvedený, stále potkával ženy, které mu lhaly, byly nevěrné, bylo okolo nich podivné tajemno. Přišel na to, že mu lžou, píší si SMS a e-maily s jinými muži a konec byl vždy stejný – rozchod ze strany ženy. Na jednu stranu mohl být rád, že se s ním pro něj nevhodné partnerky vždy rozešly, ale stejně jej to trápilo.  Nakonec se ukázala jako příčina to, že neznal svého otce, matka mu tajila vše okolo jeho biologického otce. Podle mé teorie potkával partnerky podle modelu matky, které mu lhaly (neřekly pravdu). Jestli si taková matka myslí, že když neřekne nic o skutečném otci, že nelže, tak se hluboce mýlí. Důsledek je stejný jako by lhala. Navíc jsem odhalil při rozhovoru jeho „porušený pud sebezáchovy“. U tohoto muže se projevoval tak, že riskantně jezdil na motorce. Mnoho mužů (ale i žen) zemřelo při autonehodách nejenom za volantem, ale i jako spolujezdci a není náhoda, že dost z nich bylo pod vlivem alkoholu. Když jsem mu sdělil, že je to důsledek výše popsaného, motorku měsíc po našem rozhovoru prodal.     
     Z konstelací se ukazuje, že většina matek si „své tajemství o početí (nejenom s jiným mužem než partnerem) „nechává do hrobu“. Že tím trpí jejich děti a následně další potomstvo je jim jedno, myslí si naivně, že je to jen jejich problém.
      Stejně tak může vést porušený pud sebezáchovy k vraždě, protože když si někdo neváží sebe, neváží si ani druhých.
     Sebevraždy i vraždy mají společného jmenovatele. Je to problém v rodinném systému. Pokud nejenom díky nerovnováze v rodinném systému způsobíme špatným skutkem další nerovnováhu, nabalujeme na sebe a naše potomky další problém. 
     Nejlepší je příklad. Film Tajemná řeka byl docela zajímavý a patrně si tvůrci filmu ani neuvědomili, že tam byl předveden „školní příklad“ jak funguje spravedlnost.
     V dalším filmu byla dvojice zlodějů na lupu a při jednom „zátahu“ policie byl chycen jen jeden z party, druhému se podařilo utéci. Ten ovšem svého „parťáka“ udal a díky tomu šel do vězení jen ten jeden. Když po odpykání trestu byl propuštěn, udavače zabil. Udavač měl tři syny a doma schovanou pistoli. Ten nejstarší se zamiloval do dcery tehdy vězněného parťáka svého otce. Protože otec dcery věděl o tom, jaký byl otec milence dcery, vztahu nepřál, protože byl přesvědčen, že syn je také takový. Proto s ním dcera chodila tajně. Mladší bratři našli schovanou pistoli svého zavražděného otce a šli ji vyzkoušet. Při střelbě nešťastnou náhodou trefili dceru parťáka jejich otce a zabili ji. To je klasický příklad, kdy otec tím, že zabil svého udavače, způsobil nerovnováhu a náhodou synové udavače (osudově) zabili jeho dceru. Sice tím narovnali podvědomě nerovnováhu, kterou otec zabité ženy způsobil, ale tím způsobili další nerovnováhu, za kterou bude opět někdo osudem potrestán. Proto by měli rovnováhu nastolovat nestranní lidé – soudci. Pokud je soudce úplatný a porušují rovnováhu špatným trestem nebo neoprávněným trestem, způsobí nerovnováhu a bude osudem potrestán. Navíc taková situace může nutit pozůstalé, aby spravedlnost vzali do svých rukou. 
     Říká se, že spravedlnost neexistuje. Hodně jsem nad tím přemýšlel a po zkušenostech nejenom z rodinných konstelací jsem přišel na to, že spravedlnost existuje. Jen bohužel, v rámci rodinného systému, kde jak už jsem v úvodu této kapitoly napsal, existuje kolektivní vina. Jak se z konstelací ukázalo, je opravdu nevyzpytatelné, kdy a koho si osud z rodinného systému vybere, aby nastolil rovnováhu. Pro zjištění nerovnováhy rodinného systému slouží právě rodinné konstelace, kdo tomu nevěří, může využít „rituálu při mši“, kterou lze nechat sloužit za „uzdravení rodinných kořenů“.
    Před čtyřiceti lety jsem jel autem a vzal jsem stopaře. Bavil jsem se s ním a ani jsem si nevšiml, že před auto přede mnou spadl opilý cyklista. Měl jsem co dělat, abych se vyhnul vozidlu přede mnou. Bohužel jsem byl předjížděn jiným vozidlem a to vyjelo v důsledku mého manévru ze silnice a havarovalo. Naštěstí se nic nestalo na zdraví posádky, ale auto bylo nepojízdné. Já si toho nevšiml, jel jsem předepsanou rychlostí v obci a auto za mnou jelo cca dvakrát rychleji, něž mělo. Proto to takto dopadlo. Kdyby nikdo další za námi nejel, nevěděl bych ani, co se stalo. Jel jsem dál a až po cca deseti kilometrech mne dohonil řidič, který viděl, co se stalo a jel mi to sdělit, abych se vrátil. Samozřejmě jsem se vrátil a vyřešilo se vše. Chci tím říci, že kdybych se nevrátil, nebyl bych potrestán (dostal jsem pokutu, že jsem nedodržel bezpečnou vzdálenost, řidič za mnou byl potrestán, že jel v obci rychle a  rovněž nedodržel bezpečnou vzdálenost. Trestem se narovnala nerovnováha, kterou jsme oba řidiči způsobili. Jen nebyl potrestán cyklista, který vše zavinil, protože utekl. Ale podle mne byl potrestán později a nám nepřísluší se zajímat jak, byla by to ztráta energie, protože udílet trest není naše poslání ani životní úkol. Přemýšlel jsem nad tím, jak jsou potrestáni ti, kdo nespravedlivé tresty udílí. A opět ze zkušeností jsem si ověřil, že jsou potrestáni, osud je dohonil. Mnoho úplatných a nespravedlivých soudců dostalo duševní poruchu, rozpadly se jim vztahy, přišli špatnou investicí o majetek, onemocněli, atd. 
     Vysvětloval jsem mnoho dopravních nehod, při kterých někdo zemřel. Pozůstalí se zajímali, proč jejich syn-dcera při nehodě zahynuli. Vždy se ukázalo totéž- někdy někým z předků způsobená smrt a jako druhý důvod – šlo o nechtěné děti. Většinou se ukázalo, že zemřelým (zejména v opilosti) nezáleželo na životě a podstatě šlo o sebevraždu. Už jsem psal mnohokrát, že stačí být nechtěným jedním z rodičů, či když si někdo z rodičů přeje jiné pohlaví, než se narodí. Takové lidé mají porušen pud sebezáchovy a mnohdy nemají „duši“ ve svém těle. Tím jsou nepozorní, jsou schopni přejít ulici a nerozhlédnout se, může je porazit auto, klidně vstoupí na kanál, kde chybí kryt atd. Pokud jsou „bez duše“ řidiči, mohou někoho přejet, protože jej nevidí. Je to podobná situace, jako jsem popsal v případech podobných, což je situace, když jsme „zamyšleni“. Když se zamyslíme nad problémem, uvedeme se tím automaticky do nižší hladiny vědomí. Pokud nastane kritická situace, jsme schopni se rychle intuitivně dostat zpět do obvyklé hladiny vědomá a reagovat na situaci. Ale pokud vjedeme v onom zamyšlení do psychosomatické zóny, energie zemřelých, která na takových místech je (např. po bojích, kde zemřelo mnoho vojáků, což je třeba 99 km u Humpolce), energie zemřelých nám nedovolí se vrátit do normální hladiny vědomí a tím dochází k většímu množství nehod na takových místech. Další podobná situace je, když je řidič „zamrzlý“ v dětství. Jak se ukazuje v rodinných konstelacích, když jsem vysvětloval příčiny nehod, zjistilo se, že takový řidič vidí jen do výšky kapoty svého vozu, tedy chodce jen do pasu. Jakmile přijede blíže k chodci, nevidí jej vůbec.
     Pokud se jedná o vraždy, tak podle mého názoru je problém podobný. Je to opět nerovnováha v rodinném systému, kterou někdo někdy způsobil. Pokud si někdo neváží sebe, neváží si i druhých. Pokud se oba rodiče nevěnují dětem – každý aspoň hodinu denně, vzniká problém. Z praxe se ukazuje, že se musí sejít tři negativní aspekty, aby došlo k nemoci, tragédii, rozchodu. U vražd je to stejné a mnohdy je nevyzpytatelné, kdy u takého jedince dojde „ke zkratu“ a tím k vraždě. Ne náhodou jsou vrazi většinou z rozvrácených rodin, či byli týráni buď psychicky, fyzicky, nebyli chtěnými, rodiče se jim nevěnovali a i to sebou přináší výše popsané příčiny. Vražda je jen důsledkem. Tito lidé v sobě mají „udupán“ cit, protože nebyli vítanými. Podle mne většinou dochází k vraždám kvůli uspokojení pudu- sexuálního, pudu zachování života (peníze), z nenávisti k rodičům-tím i sobě a tím i společnosti. Většina vrahů je podle mne z výše uvedených důvodů „zamrzlých“ v dětství a proto neumí ovládat své pudy a z toho samého důvodu  si  nejsou schopni uvědomit důsledky svého konání. 
     Proto tvrdím, že by všechny děti z rozvrácených rodin, zejména z dětských domovů měly podstoupit skupinovou terapii Rodinné konstelace, aby se tak předešlo budoucím problémům. To by parně byla od společnosti ta největší pomoc. Jsem přesvědčen, že by 90% emocionálně poškozených dětí mělo po konstelacích dobrý život. Bez pomoci je jen 25% šance na dobrý život.
     Neustále opakuji, že když lidé nemají jistotu, kdo je jejich jeden či oba rodiče, vzniká problém- nestabilita, nejistota, chybí „pevný bod“. Podle mé teorie stačí, když jeden z partnerů na někoho jiného než na svého partnera myslí (podle mé teorie jeto 25% populace, která žije ve snění s někým jiným) a síla myšlenky pocit nejistoty a „vzduchoprázdna“ dokáže vyvolat.    
     Klientka, která byla znásilněna, se rozhodla až rok po první konstelaci řešit svůj problém, držela jej v sobě do doby, než měla pocit, že její dítě (20 let) není schopno jít svojí cestou. Na této nové cestě oběma (jak matce, tak dítěti) bránil onen nevyřešený problém. Na výše popsaném příkladě je poučné, jak dokáží lidé svůj problém „vytěsnit“ na dlouhou dobu (mnohdy až do smrti). Kdyby svůj problém nevyřešila, hrozil ještě větší problém. Mnoho takových lidí „upadlo“ do duševní nemoci, či spáchalo sebevraždu, což hrozilo nejenom matce, ale i dítěti. Energie zemřelých sebevrahů nedá klidu pozůstalým, a proto doporučuji po sebevraždě osob blízkých vždy provést rodinnou konstelaci. Tři dny po té, co matka sdělila dítěti, za jakých okolností bylo počato a kdo je jeho otcem došlo k téměř zázračnému uklidnění jak matky, tak dítěte. U dítěte zmizela jeho agresivita. Ještě považuji za důležité, aby totéž sdělila i bývalému partnerovi (který nevěděl, že jeho žena byla znásilněna a přišla při znásilnění do jiného stavu), protože tím co se stalo, způsobila nerovnováhu a každá nerovnováha se jednou někde za nevyzpytatelných okolností projeví. U ní došlo k tomu, že se s ní partner rozvedl.
     Jedna klientka, která konstelací řešila svůj vztah s mužem tvrdila, že ji i dítě partner asi rád nemá, protože pořád pracuje a je často mino domov. V konstelaci se ukázalo, že partner měl rodinu rád, ale neuměl to dát najevo. Myšlenkami byl stále u partnerky i dítěte, i když fakticky stále pracoval. Tvrdá práce a za tuto práci finanční efekt, kterým dobře zabezpečoval rodinu, byla jediným způsobem, jak uměl dát najevo, že na rodině lpěl a měl ji rád. Navíc neuměl dát cit najevo a kompenzoval jej penězi. Jako třetí důvod byla jeho sexuální orientace. Je bisexuál. To jsem popsal v knize o vztazích, že je cca 50% heterosexuálů, 40% bisexuálů a 10% homosexuálů. Heterosexuálové mají na prvním místě rodinu, bisexuálové práci. Proto bisexuálům stačí ke štěstí, že na ně doma někdo čeká.
     Konstelací lze „postavit“ budoucnost. Rád dělám takové pokusy a „konstelací stavím“ pro své klienty zajímavé věci. Příhod je mnoho a nevešly by se do jedné samostatné knihy. Jednu ženu jsem „postavil“ do role hada, kterých se bála. Tím poznala, že není důvod se jich dále bát. V jedné konstelaci se mi podařilo zbavit ženu sebetýrání tím, že jsem ji do role oné vlastnosti „postavil“. Už mám i zpětnou vazbu a kladné výsledky s klienty, kteří po konstelaci přestali užívat drogy.
     Jedna klientka tvrdila, že její děti na ní „visí“. S konstelace se ukázal opak a bohužel zájem dětí brala jako obtěžování. Toto „obtěžování“ pojmenovala jako závislost. Je jasné, že každé dítě je a musí být do své plnoletosti závislé na svých rodičích a mnoho rodičů této závislosti zneužije. Navíc se ukázala důležitá skutečnost- že ona žena, její matka i její babička měly porušený „pud péče o dítě“. Matky v celém rodinném systému se nestaraly řádně o své děti a jejich péči nahrazovaly babičky. Babičky se tehdy, jako matky, také o své děti nestaraly a jako kompenzaci mateřského pudu (či pocit viny) se později staraly o své vnuky. Takových případů není málo. 
     Zajímavá konstelace byla u ženy, která se presentovala jako lesbicky zaměřená. Z konstelace vyplynulo, že byla pohlavně zneužívaná v dětství svým o 11 let starším strýcem, který s ní žil v jedné domácnosti. Vychovávala jí babička, matka strýce. Dceru vychovávala proto, že její syn (ukázalo se z konstelace, že byl trochu psychicky mimo reálný svět, choval se jako nesvéprávný a nebyl schopen se o dítě postarat) měl dítě se šestnáctiletou dívkou patrně romského původu, která dítě po porodu nechala v dětském domově. Klientka, když dospívala, zalíbila se dědovi, který ji s babičkou vychovával. Stejné důsledky, jako skutek má mnohdy i myšlenka, v tomto případě se to dokonale potvrdilo. Děda na akt sexu s vnučkou tak intensivně myslel, že z konstelace se ukázal dopad těchto myšlenek. Když vnučka dospěla, našla si chlapce, ale myšlenka dědy vztah rozbila. Tak si našla děvče, ale rozpad vztahu na sebe nenechal dlouho čekat. Potom se opakovaly vztahy spíše s děvčaty, ale žádný nevydržel, myšlenka dědy všechny vztahy úspěšně bourala, jak se z konstelace ukázalo. Důvod, proč si hledala partnery stejného pohlaví, byly tři. Jeden to, že byla pohlavně zneužívaná strýcem a v myšlenkách dědou, dále to, že měla stejně jako matka, porušený pud péče o dítě, takže podvědomě dítě nechtěla a třetí důvod, že sama skončila na rok v dětském domově. Chybějící cit, jistota a zázemí, jÍ nedávaly dobrý předpoklad pro vytvoření dobré rodiny. Ukazuje se, že i když v dospělosti říkáme, že nebudeme opakovat chyby rodičů, stejně je mnohdy opakujeme, protože jsme tak rodinným systémem „naprogramováni“.
     Vícekrát jsem postavil psa a jeho pána, kdy si s ním pes vyříkal to, co by jinak nešlo. Postavil jsem dům, zahradu, město, stát lidem, kteří se tak dozvěděli, jak tyto „mlčící subjekty“ onoho člověka vidí. V jedné konstelaci jsem postavil dům klientů, kteří se v domě necítili dobře. Když se postavily všechny negativní vlivy, tak se teprve ukázalo, co uživatelům domu škodí a na základě toho se mohly udělat takové úpravy, aby dům neškodil zdraví. Stejně tak se lze rozloučit se zemřelými, což málo kdo stihne za života.        
     Už jsem se při rodinných konstelacích setkal i s lidmi, kteří chtěli této terapie zneužít. Jsem přesvědčen, že zneužitelné je všechno, ale proto se například nikdy nepřestaly vyrábět nože. Pro příklad jeden případ uvádím:
      Jedna klientka přišla s tím, že manžel chce odejít od rodiny k milence. Z konstelace bylo patrné, že rodinný svazek je pevný, ale žena se chovala k manželovi dosti tvrdě a necitlivě. Příčinou bylo necitlivé chování žen v rodinném systému k sobě. Babička klientky se špatně a tvrdě chovala k matce klientky a matka klientky k ní samotné se chovala podobně. Při konstelaci došlo k vysvětlení chování žen v rodinném systému a došlo k usmíření všech v rodinném systému. Klientka za tři dny volala, že je to úžasné a že se manžel vrátil domů od milenky, že ani nečekala tak rychlý zvrat v jejich situaci. Za tři týdny na to přišla jedna účastnice minulé konstelace s tím, že její kamarádka by měla zájem „o postavení“ konstelace. Sdělila svůj příběh. Má milence, který se z nepochopitelných důvodů vrátil k rodině (ona byla vdaná, milenec ženatý).  Z konstelace bylo patrné, že vztah jejího ženatého milence k ní není tak silný a po nějaké době by se vztah rozpadl, protože nebyl založen na citu, ale na penězích. Po konstelacích klientka ihned odešla a já jsem skupině sdělil, že žena, která odešla nebyla upřímná a nesdělila mám celou pravdu. Večer mi telefonovala účastnice z konstelace staré tři týdny s tím, že bývalá milenka jí právě sdělila, že ví, že dostala svého manžela zpět – díky konstelacím a nyní jej prý dostane zpět díky tomu, že právě absolvovala také konstelace. Uklidnil jsem ji a jen se divil, kdo porušil slib mlčenlivosti, který vyžaduji při každých konstelacích. Když jsem pátral po původci, došel jsem k jedné kamarádce, která se prvních konstelací zúčastnila. Omlouvala se, prý je kartářka a ona „kamarádka“, kterou přivedla na druhé konstelace, k ní náhodně přišla na radu, jak dostat zpět svého „odešlého“ milence. Kartářka poznala podle příběhu z konstelací, o co jde a své klientce to prozradila. Ta chtěla děj díky novým konstelacím zvrátit, což se nepovedlo.
     Nepravda a lež se v konstelacích pozná. Proto se mnoho lidí této terapie bojí.
     
     Další klientka chtěla řešit problém ve vztazích. Bylo jí 25 let a nebylo schopna života, s rodiči truchlila 10 let od smrti svého bratra, který zahynul při autonehodě jako spolujezdec. Z konstelací vyplynulo, že opilý rodič nezvládl řízení proto, že do jejich vozu někdo zezadu narazil. Při konstelaci se ukázalo, že když bratr klientky vyletěl jako spolujezdec předním oknem při nárazu vozu na zem, přešel řidič zezadu jedoucího vozu k němu a zabil jej. Když jsem se jej ptal proč to udělal, odvětil: „dlužil mi peníze za drogy“! Zeptal jsem se klientky, zda to tak mohlo být a ona k mému překvapení odvětila, že ano. Po té jsem se zeptal představitele zemřelého, zda již může odejít svojí cestou ke smrti a dát šanci sestře, aby také šla svojí cestou – k životu (před tím nežila, ale živořila), protože docílil svého a jeho smrt se vysvětlila. Na to odvětil, že ano, ale až si to vyřídí s tím, kdo jej zabil. Zeptal jsem se, jak to udělá a on odvětil: „Až pojede ten, co mne zabil do zatáčky, dám mu ruce před oči“! To je zajímavé, protože s podobným názorem představitelů zemřelých jsem se setkal mnohokrát. Když onu větu převedeme do reality, znamená to nevysvětlitelné nehody, či„chvilkový výpadek pozornosti“. 
     Když jsem při jedné konstelaci dělal „rekonstrukci“ dopravní nehody, při které řidička zabila na přechodu starou ženu, vyšlo najevo, že starou ženu „ chtěl k sobě“ (ke smrti) její zemřelý manžel. Jeho energie ji v konstelaci doslova strčila před projíždějící auto. Ona stála na přechodu a zleva přijížděla řidička. Konstelace i vysvětlila nevysvětlenou záhadu, proč byla ona zemřelá zraněna na pravé straně, když auto jelo zleva. Když nebohou vdovu energie zemřelého manžela vystrčila před jedoucí auto, zjistila, že již nestačí přeběhnout a proto se otočila a chtěla se vrátit zpět a v tom došlo k nárazu.
     Na jedny konstelace přišla matka s patnáctiletým synem, který přestal cca ve dvanácti letech růst. Se synem absolvovala všechna vyšetření a všechny výsledky lékařských testů byly v pořádku. Tak se rozhodla řešit problém alternativním způsobem a volala mi. Řekl jsem jí, že by ideální byla skupinová terapie- rodinné konstelace.  Při konstelaci se zjistilo, že v jeho  jedenácti až dvanácti letech jej porazilo na chodníku auto, od té doby se zastavil jeho růst. V konstelaci se ukázala zvláštní věc. Tím nárazem auta do syna a jeho nárazem na zem (měl otřes mozku) jeho tělo „opustila duše“. A to bylo příčinou, proč se zastavil jeho růst. Za půl roku mi matka volala, že opravdu roste a že to je sice neuvěřitelné, ale musí potvrdit, že to problém vyřešilo. 
     To je také zvláštní, že při otřesu mozku „odešla duše z jeho těla“. Připomnělo mi to příhodu z vězení, kde mučený vězeň popsal, že bolest byla tak nesnesitelná, že když už mučení nemohl snést, najednou nastal pocit úlevy a pozoroval, jak se vznáší nad svým mučeným tělem a sledoval z výšky, jak jej věznitelé bijí. Je to asi reakce organismu v pudu sebezáchovy. Tělo „vypustí duši“ v kritickém okamžiku, jinak by došlo k poškození těla či spíše duše. 
     Majitel jedné restaurace chtěl znát vliv prostředí na zaměstnance a na jeho podnikání. „Postavil“ jsem jeho kamaráda do “role“ média“. Ten mu „v roli domu“ sdělil, že má chybu ve smlouvě, což druhý den ověřil. Zjistil, že ve smlouvě byla zásadní chyba v jeho neprospěch v nájemní smlouvě. Mimo jiné mu sdělil, který ze zaměstnanců jej okrádá, jak kdo je poctivý a loajální. Kdo to nezažil, nevěří, že je to možné.
    Už jsem psal v knize O životě a smrti, že tělo má tři až čtyři složky duše. Jak duše vypadá, jsem namaloval (viz příloha na konci knihy), jak jsem je viděl ve své vizi. Při velkém problému se stane, že jedna složka tělo opustí. To jsou případy, kdy říkáme, „Je jako tělo bez duše“. V tomto stavu jsou lidé nepozorní, nejsou schopni se dobře soustředit, učit se, atd. Pokud tělo opustí všechny složky duše, člověk umírá. 
     Zvláštní případ lidí bez duše jsou bezdomovci. Věštil jsem, že nejdříve došlo k problému, kdy např. člověk ztratí práci, potom domov, tedy základní jistoty. Pokud člověk tyto stresové situace neunese, nejdříve se „zablokuje jeho tělo“ (viz ukázka z knihy Jak se dožít 140 let v závěru knihy), potom „odejde i duše“ a problém je na světě. Většinou se po tom všem přidá poslední problém, takový člověk ztratí schopnost řešit problém, najít novou práci, nový domov a přijde i o bydlení. Příčinou toho, že se lidí stanou bezdomovci je z  90 % je „osud cizích lidí“. Většina takových lidí ztratí sílu bojovat proto, že při extrémním stresu „odejdou dvě základní složky duše“, což znamená, že člověk „psychicky ochrne“ a bez cizí pomoci se nedostane zpět k obvyklému životu.  Pokud „odejde jedna složka duše“, říkáme, že je člověk „jako bez duše“ a není takový problém si sám pomoci, pomoci. Ale když ve výjimečných případech „odejdou dvě složky duše“, nastane těžký problém, se kterým si jedinec sám neporadí. Zajímalo mne, jak to lze napravit a ukázalo se řešení. Mělo by se začít tam, kde začal problém. Jako první „odblokovat“ zablokovaný organismus pro příjem energie, vitamínů a minerálů (vit akupresury v návodu na uzdravení). Jako další postup je „dostat duši do těla“ a to obě složky. Ne náhodou jsem zrovna tuto část nazval „základnou“ a je ve tvaru šesticípé hvězdy. Další část složky duše je ve tvaru šesti-květ a tato složka zůstává na místech, kde člověk zemřel nepřirozenou smrtí. Poslední část je ve tvaru šestihranu. To je složka duše, která v případě smrti může „cestovat“ a je to část, která zůstává v paměti buněk pozůstalých.  
     Uvedu jeden případ z mého života. Žena mého kamaráda po hádce zavolala policii, že jí napadl. Přijeli dva těžkooděnci, zbili ho, utrhli mu uši, odtrhli oční víčka a v poutech jej odtáhli z druhého patra po zemi do jejich dodávky a odvezli do cely. To se stalo cca ve 20.00 hodin. Ráno sepsali formálně protokol a pustili jej. Protože to nebyla pravda a ona neměla žádná zranění, nic se dál nedělo. On na základě této příhody odešel z bytu (který jí nechal), šel si nechat přišít uši, oční víčka a šel podat žádost o rozvod. Asi za tři dny, když se vzpamatoval, za mnou přijel, co má dělat, že je „jako bez duše“. Vyprávěl mi, co se stalo, navíc zjistil, že druhý den- po jeho odchodu, se k jeho ženě nastěhoval její milenec a byl to velitel těch zasahujících policistů. Když jsem věštil, proč se mu to stalo, tak vyšla karta- odplata za něco, co provedl dříve. Tak si vzpomněl, že jednou na popud své tehdejší partnerky napadl jejího bývalého muže, který jí, podle jejích slov, obtěžoval. Ale můj kamarád ani neověřovat, zda jeho tehdejší milenka mluvila pravdu a konal. Po čtyřiceti letech se mu stala výše popsaná příhoda. Zavolal jsem kamarádku- psycholožku. Ta po vylíčení jeho příběhu jej „uvedla“ do nižší hladiny vědomí tak, jak se to provádí v kineziologii. A řekla mu: „Kde máš svojí duši, zkus jí najít“. On se na chvíli odmlčel a najednou zvolal: „Je v té cele, kde jsem byl zavřený přes noc“. Na to mu řekla, ať po ní opakuje: „Duše moje, je mi líto, že jsme se za neobvyklých okolností rozloučili, ale patříme k sobě, tak se ke mně vrať. Patříme k sobě a mám tě rád a vím, že spolu dokážeme všechno na světě. Na to řekl, že cítí, jak duše vychází z oné cely a kráčí k našemu domu. Když řekl, že duše je u domu, tak psycholožka řekla, že duši otevírá dveře a ať jí přijme. Když byla jeho duše v místnosti u nás, tak mu psycholožka řekla, ať opět opakuje po ní: „Duše moje, přijímám tě jako svojí součást, vezmu si tě a už se tě nikdy nepustím, protože bez tebe nejsem v realitě života ale ve snu a vím, že pro mne není pro mne dobré, abych na konci života zjistil, že jsem prosnil celý život. Kamarád měl najednou opět jiskru v oku a dal se rychle popořádku. Díky mé kamarádce jsem toto „divadlo“ viděl a zažil poprvé a na základě toho jsem šel na Rodinné konstelace k jednomu psychologovi, kterého mi kamarádka doporučila a od něj jsem se konstelace učil. Od té doby dodnes stejné metody používám v rodinných konstelacích.
     S onou kamarádkou – psycholožkou jsem zažil zajímavou příhodu. Ptala se mne, zda jsou její rodiče praví biologičtí rodiče. Otec, mi vyšlo, že ano, ale matka ne. Potom se ptala, zda to otec ví a pokud se zeptá, zda jí rodiče řeknou pravdu. Na to mi vyšlo, že někdy před vánoci by to mohla zkusit. Nějakou dobu jsme se neviděli a za čas při jednou setkání mi sdělila, že opravdu si potvrdila, že její matka není biologická matka. A řekla mi, co zjistila. Otec byl matce nevěrný se sestrou matky a ta (švagrová jejího muže) přišla do jiného stavu. Bylo to v padesátých letech minulého století a tehdy se matka s otcem usmířili, ona mu tuto nevěru prominula a se sestrou se dohodla, že až půjde rodit, dá svůj občanský průkaz. Tak se i stalo, a kdybych jí nevěštil, že její matka není biologickou matkou, asi by se to nikdy nedozvěděla. Mimochodem, její manžel je lékař a jednou, když jsme o tom, co mi vyšlo v kartách, mluvili u kávy, její manžel jí řekl: „Vždyť jsem ti říkal, že krevní skupina matky neodpovídá tomu, že by mohla být tvojí biologickou matkou“.
    Cílem terapeuta v rodinných konstelacích je najít problém a hlavně řešení problému. Problém nelze vymyslet, musí vyplynout při konstelaci. Terapeut se musí postavit za všechny, kteří byli z rodinného systému vyloučeni, pokořeni, nenáviděni, zavražděni, atd. Terapeut musí brát v potaz, co říkají představitelé v konstelaci, ale přitom musí důvěřovat vlastním pocitům, i když jsou leckdy v rozporu s pocity představitelů. Proto je nutné si vybrat terapeuta, kterému věříte a který nezneužije svého postavení. Je jasné, že konstelací lze i ovlivnit negativně, i když ne tak, jako v hypnóze. V hypnóze nemáte nic pod kontrolou a proto je konstelace podle mne lepší řešení. Je nutné terapeuta poznat nejdříve při práci, při konstelaci někoho jiného, než si jej zvolíte k tomu, aby řešil váš případ. Terapeut nesmí na nikoho „tlačit“, nesmí nikoho nutit k větám, které říct nechce, musí najít způsob, jak bez násilí a diktování narovnat situaci, najít řešení.
     Při zakládání nového rodinného systému (trvalého vztahu) by bylo ideální, kdyby oba partneři měli rovnováhu ve svém rodinném systému, ze kterého vzešli. Pokud si jeden či oba „přinesou“ do nového vztahu nerovnováhu rodinného systému, je velká pravděpodobnost, že se to vymstí tím, že se nerovnováha přenese na nově založený rodinný systém.
     Proto jsem přesvědčen, že by konstelace měli absolvovat všichni od cca patnácti let, což je doba, kdy vstupují do života, začínají navazovat společenské vztahy a začínají budovat svojí budoucnost. Tuto skupinovou terapii bych dokonce považoval za nutnou součást školních osnov v posledním ročníku základní školy. Když se každý jedinec touto terapií „očistí“ od problémů předků“, má šanci žít od začátku vstupu do života bezproblémový život. 
     Z praxe nejenom rodinných konstelací jsem vypozoroval, že když jde matka na umělé přerušení těhotenství, je velká pravděpodobnost, že totéž potká její dceru. Pokud má syna, tak ten bude k potratu nutit svojí partnerku. „Program“ přerušeného těhotenství působí v mnoha případech i tak, že u dcer, jejichž matka byla na umělém přerušení těhotenství, může docházet ke spontánním potratům. V důsledku potratu může dojít k porušení pudu sebezáchovy a to jak u žen, u kterých k umělému přerušení těhotenství došlo, tak u jejich partnerů, kteří je k tomu naváděli, ale i u jejich dětí a vnuků. Ukazuje se, že velký problém na sebe přenáší i lékaři, kteří „rituál“ přerušení těhotenství provádí.
     Když jsem kartami na osud věštil, co to pro potrat znamená, když dojde k jeho usmrcení, vyšla karta č. 4. Osud ze strany matky a rodinného systému ženského rodu. Je to logické, i kdyby kdokoliv matku nutil k potratu, je to ona, která ve finále rozhodne zda to udělá či ne a ona nese odpovědnost a později i důsledky. Když jsem věštil, co to je pro matku, tak vyšla karta č. 2. Strach, který ji většinou k tomu dohnal. Když jsem si dal otázku, co to znamená pro otce potratu, tak vyšla karta s číslem 6. Chyba.
     Mimo důsledků na energii zabitého plodu má potrat další důsledky v rodinných systémech všech zúčastněných., to je i toho, kdo potrat provádí. Nejčastějším důsledkem umělého přerušení těhotenství je konec manželství, duševní poruchy, zdravotní problémy. Pokud chtějí rodiče po potratu spolu zůstat, musí začít znova. Početím došlo k založení něčeho „nového“, co se potratem zmaří. Partneři, kteří nežijí v manželství, se po potratu většinou rozejdou. I když spolu žijí dál, vytratí se z takového vztahu radost ze života, cit.  Sexuální vztahy se mezi takovými partnery stanou obtížnými nebo jsou úplně přerušeny. Snaží-li se partneři vyhnout důsledkům svého jednání a svým pocitům viny, doplatí na to někde jinde nebo někdo jiný v rodinném systému. Vytěsněním se problému z potratu nelze zbavit. 
     Bylo-li dítě počato s někým jiným než s manželem (či manželkou), úplně to změní vztah, protože to je začátek něčeho nového, početím je založen nový rodinný systém! Proto manželství většinou končí. Při konstelaci jedné klientky se ukázalo, že byla pohlavně zneužívaná svým otcem. Ukázala se ale i zásadní skutečnost, že dceru měla její matka se svým milencem a ne manželem. V konstelaci se ukázalo, že se otec na nevědomé úrovni mstil své ženě tím, že dceru (která ve skutečnosti nebyla jeho dcerou) pohlavně zneužíval. Nakonec se vztah stejně rozpadl a bývalý manžel se opět mstil své ženě tak, že neplatil výživné. Pokud by nechal provést test DNA, tak by výživné stejně platit nemusel, pokud by soud test uznal. Dříve byla absurdní situace, že soudy dávaly rozhodnutí, „že není v zájmu dítěte“ znát pravdu. Bylo to i proto, že matka by nemusela otce prozradit a dítě by bylo bez výživného. Těmito zrůdnými rozhodnutími soudy podporovaly nerovnováhu v rodinných systémem a chaos v rodinách. Konstelací došlo k uklidnění klienty a teprve od konstelace začala žít plnohodnotný život. Bylo zvláštní, že tři měsíce po konstelaci klientky (je jí 52 let) se přišel „otec“ ve svých 75-ti letech omluvit za pohlavní zneužívání. To je úžasná zpětná vazba dokazující dosah terapie i na ty, kteří se konstelace neúčastní. To je pro mne inspirací pro další provádění konstelací.
. Přerušené těhotenství je extrémní případ dávání a přijímání, neboť dítě dává všechno a rodiče všechno berou. Otcové by měli vědět o přerušení těhotenství. Po umělém přerušení těhotenství se někteří lidé na nevědomé úrovni „odsuzují k smrti“. Buď vážně onemocní, nebo spáchají sebevraždu. Bohužel se z konstelací potvrzuje, že to spravedlnost, v tomto případě „osudová odplata“ platí v celém rodinném systému, takže nepotká-li nepřirozená smrt jako odplata za smrt plodu otce či matku, může potkat jejich děti, vnuky, pravnuky, atd.
     Mnohokrát se opakovalo, že umělý potrat doslova „vyrazil“ další plod z břicha matky a to ze žárlivosti. Dokonce se ukazuje, že není velký rozdíl v chování potratů umělých a spontánních. Energie „spontánních potratů“ tvrdí, že je to chyba rodičů, že k tomu došlo. Při konstelacích zástupci obou skupin potratů (jak spontánní, tak uměle přerušeného těhotenství) tvrdili, že budou rodičům i žijícím sourozencům škodit až do smrti. Tak se vysvětlilo, proč jedna žena nemohla donosit další plod, který si již přála. Když při konstelaci došlo k omluvě matky i otce potratu a k usmíření, došlo k rovnováze a matka přišla do půl roku do jiného stavu a plod již donosila.
     Při konstelaci se potvrdila moje domněnka, že cca 25% dětí si vybírá své rodiče. 
     Tvrdí se, že proti ranám osudu jsme bezmocní. Pokud jsme udělali vědomě něco špatného, nedaří se dost dobře napravit důsledek. Je to proto, že na negativní čin jsme schopni vynaložit maximum energie, zatím co na nápravu chyby či pozitivní čin jsme schopni vydat jen polovinu energie. 
     Jsem přesvědčen, že problémem je, když v našem „programu“ je neumět se radovat ze života, věřit neoprávněně, že stáří je nemoc, že všichni musí umřít dříve, než ve sto letech, že život je těžký a další negace. Rodiče, prarodiče a praprarodiče k radosti moc důvodů neměli (války, politické převraty, diktatury, atd.). V současné době není důvod k neradosti ze života, ale důsledky „programu“ a paměti buněk našich předků jsou stále v našem podvědomí. Dříve byl život asi opravdu „o přežití“, ale to už dávno, zejména ve vyspělejších státech, neplatí.
     Mám jeden příklad ze života. Můj dlouholetý kamarád, právník, podle jeho dcery náhle zemřel. Věděl jsem, že se rozvádí a jeho žena mu chtěla upřít společný majetek a dokonce i majetek jeho dcery z prvního manželství, který dříve na novou ženu přepsal.  Uvažoval o tom, že jí nechá zmrzačit.  Radil jsem mu, aby to nedělal, s ní se nepřel a nechal, byl jsem přesvědčen, že si nezaslouženého majetku neužije a že existuje možnost, jak přesvědčit jeho ženu (např. při Rodinných konstelacích, kde ani nemusí být osobně jeho žena), aby mu to, co mu patří, vrátila. On však „bojoval“ a nechtěl se vzdát. Bohužel psychicky tlak o 25 let mladší ženy neustál a jednoho dne zemřel. Přemýšlel jsem, proč se to stalo a až po půl roce jsem na to přišel. Asi před pěti lety přejel na Evropské třídě v Praze chodce. Protože chodec přecházel vozovku mimo přechod, byla vina jednoznačně přiřčena mrtvému chodci. Kamarád mi  později vyprávěl, že jel rychlostí 150 km a chodec neměl šanci stihnout přejít. Navíc přiznal, že našel způsob, jak vyšetřovatele ovlivnil. Z toho vyplývá, že byl vinen, nebyl potrestán, ani rodině se neomluvil a nijak ji neodškodnil. Jsem přesvědčen, že se mu to vrátilo výše popsaným způsobem. Podle mého názoru se díky vině začal chovat tak, že mu utekla žena, což si samozřejmě nepřiznal. Jsem přesvědčen, že kdyby můj kamarád nezemřel, nerovnováha v jeho rodinném systému (kterou zabitím chodce způsobil) by působila nejenom na něj, jeho partnerku, ale i na jeho děti a vnuky a nikdy není jasné, jak, kdy a kde by se to projevilo. Tak se bohužel podle mé teorie projevuje spravedlnost. Po letech jsem se dozvěděl od jiné osoby, že zemřel na vdechnutí svých zvratků. V té souvislosti jsem se dozvěděl, že podobným způsobem zemřel i nový přítel jeho bývalé ženy a hned mi došlo, že jim oběma dále něco do pití. Jeho bývalá žena byla zdravotní sestra a došlo mi, že mu patrně dala něco do alkoholu, který mu nabídla. On na základě toho mohl ztratit nad sebou kontrolu a napil se patrně více, než bylo zdrávo. Když jsem věštil, co bylo příčinou smrti, vyšlo mi, že to byla energie zemřelého chodce, jehož energie chtěla narovnat nerovnováhu, kterou můj kamarád jeho předčasnou smrtí způsobil.  Před lety jsem věštil, že podobným způsobem zemřel při autonehodě (v opilosti) jeden ultrapravicový rakouský politik. Někdo mu dal do pití látku, po které ztratil schopnost rozpoznat, kdy má alkoholu dost. Také se o něm vědělo, že nepil, když jel autem. Když jsem věštil na rakouského politika, co hrálo roli v jeho smrti, vyšlo mi, že člověk s duševní poruchou. Podle mne byl onen politik bisexuál s homosexuálními sklony a jeden jeho obdivovatel, který žárlil na svého soka, se politikovi pomstil za to, že jej nechtěl.
     Když při konstelaci vyjde najevo, že např. otec není biologickým otcem, nemusí tomu tak být ve skutečnosti, protože stejně negativní důsledek pro dítě má i to, když na předchozího milence (nebo někoho, s kým vztah nevyšel) partnerka v novém vztahu myslí (či je do někoho jiného než partnera partnerka platonicky zamilovaná). Stejně tak může vyjít při konstelaci najevo, že má někdo z partnerů milence. Nemusí to být ve skutečnosti opravdový milenec, ale může to být v přeneseném významu potomek, který pomyslně „nahradil“ vysněného či „nefunkčního“ partnera. I v tomto případě je negativní důsledek pro vztah stejný, jako by partner skutečného milence měl. To je problém, který se při konstelaci řeší a vyřeší bez ohledu na to, jak je to ve skutečnosti. Jde zjistit jak je to ve skutečnosti je, ale nepovažuji to za důležité. Důležitější je napravit důsledky či nerovnováhu, která vznikla. Pokud „pravda“ někoho zajímá, místo jednoho člověka postavím dva až tři. Jeden představuje konkrétního člověka, druhý jeho duši, třetí jeho myšlenku. Potom se dá s velkou pravděpodobností rozpoznat, zda k milenci „jde“ jen myšlenka, duše či fyzické tělo. Pokud rodič zatíží dítě svými problémy a případně povýší potomka „na partnera“, vzniká problém. Psychickou zátěž pro takové dítě jsem přirovnal k fyzické zátěži – od 30 kg do 60 kg, které má dítě na zádech. Tím jsem mnoha lidem vysvětlil bolesti páteře a zad. Většina takových dětí potom nemá rodiče, který dítě „povýšil“ do role náhradního partnera“ rádo. Velké procento takových dětí v dospělosti ujíždí do zahraničí, pokud možno co nejdále od rodiče. 
     Jeden příklad: U jednoho čtyřicetiletého muže, který od patnácti let začal trpět svalovou atrofií, vyšlo najevo, že jeho matka nechtěla, aby dospěl a odešel z domova. Viděla v něm stále malé dítě, o které se chtěla starat. Dosáhla toho tak, že v synovi „vybudila“ psychickou silou a schopností onu nemoc, na kterou měl z rodinného systému dispozice. Podobný případ byl s třicetiletým mužem, který byl během pěti let (kdy byl naprosto zdráv) upoután na lůžko a  diagnózu nebylo možné určit ani lékařskými metodami, podle vyšetření byl zdráv. 
     Ne jinak tomu bylo v konstelaci s duševně nemocným synem (17 let). Matka nenáviděla jeho otce, který odešel po početí syna ze vztahu. Negativní energie vysílaná matkou přes syna na otce zničila syna. Při konstelaci matka neprozřetelně řekla „pravdu“, že nechce, aby se syn uzdravil, aby otec trpěl! Ale že tím trpěl hlavně syn a ona (protože zůstala sama a žije jen představami na pomstu otci) si vůbec neuvědomovala. Proto tvrdím, že každá vážná nemoc má somatické příčiny v rodinném systému, dokud se nepojmenují, neodstraní se nemoc s trvalým efektem.  
     Z rodinných konstelací jsem vypozoroval další zajímavou skutečnost. Jsou určité situace v životě, které mohou partnery spojit proti jejich vůli, někdy až do smrti. Dám několik příkladů. V mé praxi bylo několik mužů, kteří své kamarádce, milence, partnerce svojí duchapřítomností, dobrou intuicí či náhodou zachránili život. Jejich vztah se stal nerozpojitelným. Není to tak jednoduché a musí se sejít tři aspekty, které tuto konstelaci podpoří, aby tomu tak bylo. Dalším aspektem nerozpojitelnosti vztahu je dítě, ale i potrat. Neznamená to, že se takoví lidé nemohou rozejít, ale zůstanou díky počatému dítěti spojeni na určité úrovni – jako rodiče, až do smrti. Dalším zajímavým aspektem může být akt svatby ve správný čas na správném místě. Jsem přesvědčen, že akt svatby třetině lidí vztah vylepší, třetině lidí urychlí rozpad vztahu a třetině lidí ani nepomůže, ani neuškodí. 
Jak je to u vás si můžete věštit.