Poslední vědecké výzkumy dokazují mojí teorii, že láska je „duševní porucha“

Testosteron je hormon sexuální touhy. Líbáním ho muž předává ženě. Testosteron vede muže k navazování kontaktů a k soupeření o ženy. Ovlivňuje chování mužů k ženám a ženy svým chováním ovlivňují u mužů hladinu testosteronu. Testosteron je látka, která dostane partnery do postele, ale pokud chcete v posteli zůstat, musíte mít v mozku jinou látku- odpovídající množství dopaminu. Dopamin přináší pocity radosti, euforii. Dopamin je látka radosti. Např. kokain také dokáže zaplavit mozek dopaminem, proto na drogy, i sex je možné získat závislost. Dopaminu chceme čím dál tím víc, protože si chceme radostný zážitek zopakovat to, co dávky dopaminu zaručí. Dopamin v mozku nám dává spoustu energie. Zvýšená hladina dopaminu uvolňuje sexuální touhu i v neromantických situacích. Velký přísun dopaminu zaručují i adrenalinové sporty.   

Dopamin se tvoří v části mozku zvané Ventral Tegmental Area. Tato část mozku se aktivovala při pokusech na pohled zamilované na fotografii svého milého.  Dále se zjistilo, že aktivní byla i zcela odlišná část mozku, zvaná Mucleus Candatus Právě tady se sbíhá řada faktorů – vzpomínky i aktuální stimuly. A ty v kombinaci  s dopaminem vyvolávají nějaký pocit. Tento systém se v mozku aktivuje , když chcete něco získat, když po něčem toužíte. Ale „pocit zamilovanosti“ – počáteční silná touha a vzrušení časem – do tří let vyprchá a odměněni jsou jen ti, kteří touží dál s  (dříve) milovaným partnerem zůstat.     
To je situace, kdy se ukáže, zda jsou partneři pro sebe vhodní. Pokud ne, dochází právě po uplynuté této doby, která může mít ještě nějakou setrvačnost (vlivem většinou narozeného dítěte, ze zvyku, z pohodlnosti, nechuti řešit problém, atd.), rok až dva. A nyní se dostáváme do statistik, kdy po čtyřech až pěti letech dochází nejvíce k rozchodům.     
Výzkum prováděla prof. Helen Fischer a prof. Lucy Brown  zjistily, že po čtyřech letech narůstá počet rozchodů a podle nich je příčinou evoluce a to, že v té době (když je dítěti dva ž čtyři roky) se už jeden z rodičů dokáže sám o dítě postarat. Chemie je začátkem, ale i koncem vztahu. Žena si podle výzkumu bere za stálého partnera muže, který vykazuje dobré otcovské rysy, to znamená, že bude schopen a ochoten zajistit ženu a „její potomky“. Ale za určitých podmínek se žena může zaplést s jinými muži, protože i ženy hledají sexuální rozmanitost. Hledají kvality, které mohou zajistit ty nejlepší geny pro její potomky. Takového partnera hledá, když stálý partner nedisponuje těmito kvalitami. Toto zvláštní období je vždy před ovulací. Byl učiněn pokus, že když se ženy odhalují, zvedá se u mužů hladina serotoninu. Pokusem se zjistilo, že ženy v době ovulace zkvalitňují techniku flirtu a bylo ověřeno, že nejvíce sexuálních signálů vysílají ženy, které mají doma stálého partnera. Láska může znamenat pro každého něco jiného. Vzpomínky jsou vzrušující, láska je vzrušující, sledovat děti jak rostou je vzrušující. Profesor Kenrick z Arizona State University tvrdí, že lidské rozmnožování není jen o sexu, výběr partnera je jen jednou z fází hry. Potom je nutné partnera udržet (což je podle mne nejtěžší), společně postavit hnízdo,  postarat se o děti, vychovat děti.     
90% severoamerických hrabošů prériových je monogamních. U nich byl v mozku objeven ve vysokém množství hormon Vasopressin, který u promiskuitních hrabošů výrazně nižší. Vědci tento hormon proto nazvali hormon monogamie. U mužů je důležitý pro funkci ledvin a také při zadržování vody. Profesorku Lucy Brown (z Albert Einstein College of Medicine) překvapilo, že tento hormon může hrát tak významnou roli při navazování sociálních a partnerských vztahů. Podobně jako u můžů Vassopressin je u žen podobný hormon Oxitocin. Obě zmíněné výzkumnice se zabývali zkoumáním zamilovaných 10 let a tvrdí, že se vyvinuly tři systémy pro lásku. Jeden souvisí se sexuální energií a s touhou po uspokojení (u obou pohlaví souvisí s testosteronem), druhý má co dělat s romantickou láskou, s euforií ve stádiu čerstvé zamilovanosti, a poslední souvisí s pocitem bezpečí vůči stálému partnerovi. Z toho vyplývá, že stálí dlouhodobí partneři znají (podvědomě) způsob, jak neustále aktivovat centrum touhy poháněné dopaminem. Zkoumáním takových lidí se zjistilo, že každé vybočení ze stereotypu zvyšuje hladinu dopaminu.