Jak neupadnout do mocné emocionální pasti.
Viděl jsem zajímavý Kanadský dokument z r. 2011, ale stále aktuální – Konspirační teorie. Pár vět z tohoto dokumentu stojí za zmínku, protože se to dnešní doby týká.
Průzkum prokázal, že lidé přijímají konspirační teorie určitých událostí kvůli tomu, že lidé jsou předurčeni k důvěřování silným autoritám. Z evolučního hlediska jsme společenskými tvory. Jsme tedy předurčeni k tomu, abychom věnovali pozornost tomu, co lidé okolo nás říkají. Důvěřujeme ostatním členům naší společenské skupiny. Posloucháme jejich příběhy a přijímáme je s vysokou pravdivostní hodnotou. Jenže to bylo a v takovém světě už dávno nežijeme. Proto bychom se měli naučit, že nejde věřit ničemu, co není prokázáno.
Konspirační teorie jsou pro nás přitažlivé proto, že náš mozek je vytrénovaný hledat vzorce v informacích, které plynou kolem nás. A když dojdeme k určitému závěru, tak nás čeká odměna. Díky konspiračním teoriím zasáhne naše tělo příjemný pocit, že se nám podařilo odhalit utajovaný vzorec, že jsme přišli na to, co se stalo. Zásadní ale je, že náš mozek není nastaven na to, aby rozlišil, které vzorce pravdivé jsou a které nejsou. Jsme naprogramovaní na hledání a odhalování informací podporující teorie, kterým věříme. Říká se tomu sklon k potvrzování. Takže nejdříve věříme určité teorii a když potom odhalíme vhodné důkazy, tak máme pocit, že to musí být „pravda“. Další problém, který podporuje důvěru v konspirační teorie je to, že chceme, aby příčina byla stejně hodnotná, jako celá událost. Když má někdo pocit, že odhalil tajný vzorec, který nikdo nezná, tak má pocit, že jej to posiluje
V co věříme souvisí s tím, kdo jsme a odkud pocházíme.
Odborníci přišli na to, že pokud pochází lidí z etnických menšin, lidí, kteří mají pocit, že se o ně vláda moc nezajímá a chudí, jsou mnohem náchylnější na víru v konspirační teorie.
Malý test, jak odpovíte (ANO-NE)?
Pokud souhlasíte s většinou výše uvedeného, potom jste adeptem na podporovatele konspiračních teorií. Výzkum ukázal, že pokud lidé nevěří svému okolí a svým přátelům, spolupracovníkům, někteří dokonce kteří věří, že existují návštěvníci z jiných světů. Takoví lidé jsou náchylnější ke konspiračním teoriím. Je ale pravda, že omezení víry ke konspiračním teoriím může z člověka udělat většího skeptika. Propojení s konspiračními teoriemi ovlivňuje lidské myšlení. Většina lidí si ani neuvědomuje, že byl jejich názor změněn nějakou konspirační teorií.
Odborníci varují, že lidé, kteří věří konspiračním teoriím, tím spadli do emocionální pasti a jsou hrozbou pro demokracii.
Demokracie je závislá na informovaném hlasu lidu a informovaným hlasem myslíme celý soubor věcí. Informovaný znamená založený na faktech, ne na domněnkách nebo dohadech. A hlas lidu znamená, že lidé projdou někdy nepříjemným a vzrušeným procesem smlouváním a dohadováním se, který ale vede ke kompromisům.
Konspirační teoretici nechtějí dělat kompromisy, odmítají demokratický proces hlasování a kompromisu, dokáží nacházet nové a rafinované způsoby, jak adaptovat svoje myšlenkové systémy na všechny situace, mohou být paranoidní, nepřipustí, že se mohou mýlit a mohou být nebezpeční sobě i svému okolí, pokud se u nich spojí strach a víra. Ignorují důkazy a manipulují s fakty. Konspirační teoretici podporují nedůvěru k oficiálním stanoviskům. Věří spoustě věcem, které si někde přečtou, zaslechnou, a to do chvíle, kdy to souhlasí s jejich teorií. Může se stát, že terčem jejich útoku stanou lidé, kteří konspiračním teoriím nevěří.
Před rokem jsem řekl, že situaci okolo pandemie vidím na dva až tři roky. A už to tak vypadá, protože dokud nebude společnost ze 70 % proočkovaná, tak to nebude jiné. A myslím tím proočkovanost vakcínou 2. generace, protože podle odborníků mají současné vakcíny chránit pouze 3 až 6 měsíců a už odborníci říkají, že je třeba tří očkování, a to není konečné řešení. Takže si ještě budeme muset počkat, vidím lepší situaci opravdu až na příští rok. Mezi tím se musíme počítat s dalšími a horšími mutacemi, na které současné vakcíny stačit nebudou.
Jde o to, co dál, protože žijeme teď a tady.
Ale musíme „jít dál“ bez ohledu na to, co se děje. Proto je třeba se přizpůsobovat situacím a s tím má mnoho lidí problémy. Proto je třeba budovat vztahy s rodinou a přáteli. Na koho jiného spoléhat, když ne na rodinu a přátele. Ale vztahy se musí budovat a udržovat. Začal bych u naší budoucnosti – dětí. Každý ví, že naše děti mají nějaké geny a ty nezměníme, ale přístup k učení nebyla, není a nikdy nebude věcí státu, učitelů, ale zásadně je to na rodičích. A vždy platilo a bude platit, že jak se dětem věnujeme, co do nich „vložíme“, to v nich bude, jak je vychováme, tak budou vychovány. Koho tato problematika zajímá, může si dát test. Tento test si může dát každý z rodičů zvlášť a na každé dítě zvlášť. Jsem přesvědčen, že na děti, kterým se rodiče věnují, nebude mít nedobrá možnost učit se ve škole žádný negativní dopad. Děti, které se nemají zájem učit a rodiče je k tomu nevedou, na tom budou hůře a už nemusí učení důležité pro postup do střední školy dohnat.
Test 1: Jaké vás napadne písmeno z písmen A, B, C, když se ptám na vaše dítě?
Test 2: Jaké vás napadne písmeno, z písmen D, E, F, když se ptám na Vás? Test 3: Jaké vás napadne číslo z čísel 1 až 5, když se ptám na vás?
Na konci článku bude výsledek. Je nutné si uvědomit, že „státu, učitelům“, je a bude jedno, že z dětí, které se učení záměrně vyhýbají (což je vždy chyba rodičů), budou dělníci a nebudou mít možnost si vybírat, čím by je bavilo se seberealizovat. Budou muset makat rukama. A ze statistiky víme, že se tento problém týká 1/3 dětí. Protože na vyspělém západě jsou děti patrně lépe vedeni k učení, dělníky si najímají z méně vyspělých států. To by mělo lidi varovat, jestliže naše děti nenaučíme (my rodiče!) se učit, učit se nebudou a podle toho bude vzdělaná či nevzdělaná naše společnost jako celek.
Tvrdím, že ve správně pojmenovaném problému se nachází jeho řešení. Tato doba ukázala, jak jsou lidé schopni se dětem věnovat, komu to dělá potíže, kdo chce a kdo nechce se dětem (a rodině) věnovat. Stejně tak se ukázalo, kdo je, či není pracovitý. Už jsem psal, že není umění dělat, co člověka baví, ale v této době platí spíše to, že je umění najít zalíbení v tom, co děláme. A každý je strůjcem svého štěstí. Samo se neudělá nic, samo nebude nic. Dost lidí „vyhrabalo z minulosti“, že stát se staral o všechno, ale ta doba je 32 let pryč. Je logicky chaos, jde o novou, rok starou situaci, na kterou nikdo nebyl připraven a všichni se učí. Proto nemá smysl někomu něco vyčítat, hledat viníky, je to ztráta energie. Je to jen na nás, co a jak bude. V minulém článku jsem spočítal složení obyvatel a statistické údaje jsou dostupné veřejně, tak jen připomenu. V Česku je 2,2 milionu studentů a dětí a mezi nimi je podle statistiky pár procent nakažených. Je prokázáno, že je 1 milion dlužníků (lidi ve stresu) a cca 1 milion nemocných jak duševně, tak fyzicky, což je spolu s důchodci (3,2 milionu) riziková skupina = 5 milionů obyvatel. A potom zbývá skupina pracujících, což je cca 3,3 miliony a mezi nimi je rovněž prokázáno testy malé procento nemocných infekcí. A to dává ucelený obraz naší „nemocné společnosti“.
Obecně je známo, že jsme národem spíše negativním a historici to vysvětlují naší povahou (věčné nespokojenosti) a mnohaletou „porobou“ našeho národa. Další problém je, že mnoho lidí „neuneslo“ přechod ze socialismu do kapitalismu. Přispělo k tomu skutečnost, že od r. 90 mnoho lidí podnikalo, ale většina zjistila, že na to nemá a skončili v mnoha případech s dluhy na celý život. Dosti lidem se podnikání daří, ale ti, kteří na podnikání nemají, závidí podnikatelům, kterým se daří. Stojí za to připomenout, jak ČT dělala průzkum a zjistilo se, že 75 % Čechů někomu něco závidí. Už minule jsem se zmínil, že příčinou „blbé nálady“ je chaos, který šíří média tím, že denně mnohokrát opakují názory mnoha odborníků i neodborníků (což je náplň práce médií) a lidi neumí vyhodnotit z množství informací, co je a co není pravda. Ale to není chyba médií ale lidí, kteří nad z nudy, strachu, zvědavosti, poslouchají vše a pořád, a dokonce mnoho lidí informace zkreslí a „posílá dál“. A to je to nejhorší zlo, které u nás vidím. Každý sám si může rozhodnout, co bude poslouchat a čemu věřit.
Pro své štěstí je nutné dělat dobře svoji práci, kdo jí nemá, tak ji najít, je dokázáno, že kdo chce, tak ji najde a pozitivně naladění lidé najdou práci rychleji a lepší. Ve volném čase je ideální se více věnovat rodině, dětem, partnerovi, partnerce a pokud ještě zbyde čas, tak přátelům. Pokud nemůžeme dělat co nás baví jako zaměstnání či podnikání, můžeme dělat jako „koníčka“. Já třeba fotím, baví mě malovat a nikdy jsem na další koníčky neměl čas (koníčkem je mi moje práce). K tomu je dobré si najít čas 3x týdně 60 minut aktivního pohybu, užívat aspoň multivitaminy a nějaké byliny jako přírodní antibiotikum, např. Oregáno, pár bylin na zbavení se virů (rakytník+šalvěj+zlatobýl), abychom udrželi obranyschopnost našeho organismu a není co řešit dál.
Od 12.2.2021 začal rok Buvola, což je rokem dřiny, práce, tak je dobré toho využít. Příští rok bude rokem Tygra, nebude sklízet úrodu, kdo letos „nezaseje“.
Podobně je to s radostí ze života, humorem. Kdysi jsem napsal, že na jednoho negativního člověka musíme mít okolo sebe tři pozitivní, abychom negativní energii vykompenzovali, aby nás ta negativní energie nepohltila. A co vidíme okolo sebe? Podle mne – přesně tolik, kolik je závistivců (75 %) je i negativních lidí šířících negace. Když někdo nemá rád sebe, nemá rád druhé, z toho plyne neúcta, netolerance, zášť, zloba, je to vidět i z toho, že jaké velké množství lidí sdílí negativní konspirativní zprávy, pomluvy a negace. Konspirační teoretici šíří „svoji pravdu“, ignorují důkazy, hledají příčinu a někoho (člověka nebo skupinu), koho by mohli obvinit. Mnozí tvrdí, „že vedou válku za odhalení skutečné pravdy“ a nabízejí alternativní vysvětlení událostí. Podporují šokující vysvětlení, které v oficiálních médiích neuslyšíme. Konspirační teoretici milují nejistotu (na rozdíl od většiny „normálních“ lidí). Pro mnoho lidí jsou konspirační teorie velmi atraktivní. S konspiračními teoretiky ale nemá smysl debatovat, jde o nekonečný příběh, který nedává smysl.Konspirační teorie, obavy, skepticizmus, se díky anonymitě nejlépe šíří na internetu. Je to i díky tomu, že tam se cítí každý být odborníkem a každý šíří své, nebo převzaté názory jako pravdu, ať jsou či nejsou pravdivé. Odborníci tvrdí, že stále se opakující lživé názory, se časem jeví jako pravda. Přece každý zná české přísloví, že: „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou“. A změnit lidské názory není tak snadné. Asi už každý ví, jak funguje reklama.
Je v pořádku, když lidé chtějí kontrolovat instituce, dění okolo sebe, ale není dobré všechny obviňovat, hledat viníky. Obviňování, hlavně „všech kdo s námi nesouhlasí“ je klasická zbraň konspirativních teoretiků. S tím souvisí, že „hloupost“ je největší zbraní bláznů“. Je nutné myslet kriticky, když se nás druzí snaží přesvědčit o své pravdě a o svém pohledu na svět. Naší nadějí, jak neupadnout do mocné emocionální pasti, nestát dalším z následovatelů myšlenkových bludů konspiračních teoretiků, je přemýšlet kriticky nad všemi problémy a událostmi v okolním světe. Je dobré si uvědomit, že konspirační teorie nikdy nezmizí a budou mít stále emocionální vliv na mnoho lidí.
I proto přibývá rychlejším tempem než dříve duševních poruch, protože lidi se neumí vymanit ze „začarovaného kruhu negací, nejistoty. Nevěřím, že sebemrskačství a sdílení negací lidi baví. Jako bychom najednou nevěděli kudy dál, a přitom je to jednoduché, smířit se s tím, co nemůžeme změnit a u tak se radovat z toho, co máme. A dokud jsme zdraví, máme toho dost.
Asi nemáme být na co hrdí, jako národ. Ale začít musí každý sám u sebe, nikdo za nás nic neudělá.
Řešení existuje, radovat se, dělat co nás baví, nesdílet negativní konspirativní teorie, utužovat rodinné a přátelské vztahy, udržovat své zdraví, mít připravený „náhradní program“. Ten můj je jednoduchý, vyhlédl jsem si „ráj na zemi“ a pro mne je to např. Kambodža (kde lze žít za 4000 Kč měsíčně), Srí lanka (tam lze žít za 8.000 Kč měsíčně), Španělsko (tak lze žít za 15.000 Kč měsíčně) a jiné. Těch států, kde je „pohoda“, je mnoho, není jen střed Evropy.
Test 1. Na „nevědomé úrovni“ jsem se ptal, jak dobře vychováváte vaše dítě – výsledek A=špatně, B= Na polovinu, mezi ano a ne, C = Dobře.
Test 2. Jak umíte žít, výsledek: D= neumíte žít, E= Mezi ano a ne, F= Umíte žít.
Test 3. Jak umíte žít, známkování je jako ve škole. Kdo řekl 1, umí žít na maximum, kdo řekl 4-5, jste na propadnutí, důvod k zamyšlení.
Všem přeji hodně štěstí a ať se všem daří.
Stanley Bradley