+420606119600 (O2)
+420777119600 (T-Mobile)

Veškeré zboží můžete objednat pohodlně i po telefonu:

(+420) 724719732 nebo po e-mailu: info@stanleybradley.eu

STANLEY BRADLEY

věštec a spisovatel

Denně se setkávám se závislostí. Podle mého názoru je závislost jen jedna- a má různé formy, které se projeví podle dispozic jednotlivce. Je jasné, že dítě je závislé na svých rodicích, protože není schopno samo zabezpečit pud zachování života.- jídlo, bydlení. Tady začíná závislost a je na nás- rodičích, jak umíme „osvobodit“ své potomky od závislosti tím, že jim umožníme péčí a vzděláním zbavit se závislosti na nás. Z mých zkušeností vzniká další závislost pro nedostatek citu a to buď ze strany matky, ale i otce. Je třeba si uvědomit, že jsme lidé, kteří mají cit a proto jsme závislí citově na svých rodičích. To se začíná projevovat nenápadně, např. tím, že si dítě cucá palec, či vyžaduje dudlíka a může to končit citovou závislostí na partnerovi, pokud nedostaneme dostatek citu od rodičů. Vypozoroval jsem co se může v takovém případě stát. Buď hledáme partnera, od kterého vyžadujeme neúměrně mnoho citu, protože náš citový život nebyl v dětství naplněn. Nebo naopak - nestojíme o cit a chováme se citově chladně. V tomto případě hrozí závislost na sexu. Tady je nutné rozlišovat zda jde o závislost na sexu, či sex je nahrazuje proti – stresové opatření.
 
Pokud dítěti neposkytneme péči a neumožníme mu vzdělání, zůstává závislé na nás a potom se může závislost (neschopnost se o sebe postarat) projevit závislostí na hráčství, alkoholu, cigaretách, grogách, sexu, utrácení, majetku, partnerovi, atd.
Je-li závislost kombinovaná s porušeným pudem sebezáchovy, jde o další problém, zejména psychický. Ten vzniká podle mé teorie nechtěným těhotenstvím, případně stačí z jedné strany rodičů a dokonce stačí, když si jeden z rodičů přeje opačné pohlaví, než se má narodit. V tomto případě se jedná o závislost na drogách, alkoholu, kouření. V těchto případech je jasné, že lidé s touto závislostí chtějí zemřít na nevědomé úrovni, která je podle mne silnější než vědomá a touto úrovní jsme „ovládáni“. Je jen rozlišena „tvrdost“ našeho rozhodnutí, jakým způsobem (zda na ztvrdnutí jater u alkoholiků, či rakovinu u kuřáků, nebo rozklad celého organismu od drog) a zda dříve či později.
Závislost může mít kořeny v rodinném systému a proto je obtížné se jí zbavit. Hlavním úkolem rodičů je umožnit potomkům vzdělání, při kterém by se dokázali seberealizovat a zbavit je závislosti. To se ví, ale dalším důležitým úkolem je umožnit dětem dospět a přijmout odpovědnost za svůj život. Pokud rodiče své již dospělé děti vidí stále jako malé a také se tak k nim chovají, neumožní jim dospět. Mnohdy proto, že sami jsou nedospělí – viz otázky v úvodu knihy. Další důvod je stále rychlejší „tep doby“ s „přetechnizací“, který mnoho jedinců nezvládá. Mnoho vlivů má počasí a atmosférické vlivy. Už po roce 1990 jsem tvrdil, že mnoho lidí nezvládne tak rychlý přechod od socialismu do ranného kapitalismu, většina lidí se přizpůsobí až do třiceti let. Proto tvrdím, že je nutné nejdříve pojmenovat problém - najít prapůvodní příčinu, potom se dá odstranit důsledek. Závislost může být větší, či menší. Je závislost, od které si můžeme pomoci sami a je závislost, které se již zbavit nelze. Kde je hranice je obtížné určit.
Podle mé teorie je závislost součástí duševní poruchy. To vysvětluje, proč si lidé závislí, zejména s porušeným pudem sebezáchovy zkracují život a proč většina z nich nechce pomoci. Vysvětluje to i bezohlednost kuřáků vůči nekuřákům, je jim divné, proč nekuřáci nechtějí zemřít dříve, protože každá skupina žije „v jiném světě“. Tím se ukazuje, že jsou hned k řešení tři problémy najednou a ne jedna - závislost.
Jsem přesvědčen, že jednou z metod léčby je skupinová terapie – Rodinné konstelace v kombinaci s odbornou léčbou. Konstelací je možné odhalit příčinu a tím „donutit“ závislého člověka, aby si svůj problém uvědomil, uviděl i příčinu a možný důsledek. To si nikdo ze závislých neuvědomuje pro duševní poruchu. Proto jsem přesvědčen, že by účinnost těchto terapií např. u problémových dětí v diagnostických ústavech, či u potrestaných ve věznicích byla vysoká. Předpokládám, že 70 % delikventů by se mohlo „napravit“.