+420606119600 (O2)
+420777119600 (T-Mobile)

Skype: bradley.st

WhatsApp

email: stanley.bradley@email.cz





STANLEY BRADLEY

věštec a spisovatel

Ukázka z knihy Jak se dožít 140 let- 4. Doplněné vydání


Hledáním receptu na dlouhověkost se zabývá mnoho lidí a institucí. I já. Při svých bádáních jsem přišel na zajímavou teorii. Před 14ti lety jsem přišel na „lék“ na rakovinu. Když se „můj lék na rakovinu (až v roce 2010 ! !) testoval v laboratoři, zjistil se zajímavý účinek. Lék samotný rakovinu nezabije, ale vybudí v organismu člověka k vytvoření látky, která rakovinu zabije (podle testů na CT se nádory zmenšovaly v průměru o 3 mm každých 14 dní.  Ale aby lék byl účinný, je třeba (jako u léčby všech nemocí) nejdříve uvést organismus „do chodu“, tj. odblokovat „mými akupresurami“ (u nemocných 24 minut, u ostatních 15 minut všechny tři akupresury), masáží páteře, doplněním vitamínů a minerálů (po úplném odblokování je třeba užívat všechny vitamíny a minerály 3 měsíce denně, aby se nasytil), zbavením se infekcí, virů, cizorodých látek. Tím jsem dostal za úkol vymyslet směs bylin, která by organismus „odblokovala“ bez akupresur. To je ve skutečnosti „Elixír mládí“ (který dodáváme v našem Eshopu), protože jsem na onu směs bylin přišel. Ale není to jednoduché a bylin jsou dvě sady po třech bylinách. Jeden den se užívá jedna sada bylin, druhý den druhá sada bylin. A teď to zásadní, na co jsem přišel. Věděl jsem, že stres organismus „zablokuje“, ale nyní jsem přišel na to, jak. Asi u poloviny lidí stres zablokuje činnost ledvin (to poznají všichni podle toho, že mají kolísavý tlak, většinou je při stresu u mužů vysoký, u žen nízký). U druhé poloviny lidí stres „zablokuje“ činnost jater (poznají všichni podle změn na kůži - alergie, ekzémy, lupenka, problémy s psychikou, očima, trávením, atd.). Mnohdy nejde o dysfunkci jen jednoho orgánu, ale v různém poměru jde při stresu o dysfunkci obou orgánů v různém poměru. K tomu jsme schopni dodávat vitamíny a minerály v přírodní formě a vybral jsem ty nejlepší na trhu. A to je vše v kombinaci s bylinami na zbavení se virů (rakytník + šalvěj + Zlatobýl), směsí bylin n vyčištění trávicí soustavy (Kopřiva + Heřmánek + Třezalka), s přírodním extraktem na zbavení se Chlamydií (infekce) jde o komplex, který jsem nazval Elixír mládí. Dalšími a posledními nezbytnými doplňky je želatina na klouby, omega 3 masné kyseliny a antioxidanty. Tím se vyřeší vše najednou, co se týká trvalé obranyschopnosti organismu a tím dožití se vysokého věku ve zdraví a soběstačnosti. Pak již stačí pohyb a dechová cvičení, seberealizace a učení se novým věcem kvůli regeneraci mozkových buněk, jíst méně a častěji.
Obecně se doporučuje stálá aktivita, která organismus udržuje ve formě. Aktivita se doporučuje nejen duševní, ale i fyzická. Tak jako ochabuje svalová hmota, ochabuje i nezatěžovaný mozek. K výrazným faktorům ovlivňujícím zdraví, a tím i délku života, se podle vědecké obce řadí vzdělání, se kterým je prý spojena vyšší kreativita, a tedy i trénink mozku. Statistiky dokládají, že delšího věku se dožívají lidé žijící v partnerském vztahu. V roce 1997 bylo oznámeno, že vědecký tým Thomase Cecha objevil gen, který řídí vytváření enzymu zvaného telomeráza, jenž ovlivňuje četnost buněčných dělení a tak i délku života buněk. Telomeráza se ale nepodílí na stárnutí mozkových buněk. V r. 2000 se podařilo italským vědcům vyřadit z činnosti gen ovlivňující stárnutí u myší, které se potom dožívaly vyššího věku, než je běžné.
Texaským vědcům se podařilo docílit toho, že lidská buňka žije v laboratorních podmínkách více než rok, zatímco lidská buňka pěstovaná ve tkáňové kultuře žije max. 6 měsíců.
Na jiném vědeckém pracovišti se podařilo docílit toho, že k dělení lidských buněk docházelo neomezeně. To jiný vědec považoval za nebezpečné, protože by se tím docílilo i nekonečného dělení rakovinových buněk.
Nejvyššího věku se dožívají Japonci zejména v jižní oblasti v Okinawě. Asi není náhoda, že většina dlouhověkých lidí na Okinawě stále pracuje. Vědci je pravidelně navštěvují a zkoumají, proč se zrovna tito lidé dožívají vyššího věku. Za dvacet let výzkumu se zjistilo, že geny těchto dlouhověkých lidí mají určité společné charakteristiky.
Každá buňka lidského těla obsahuje 23 párů chromozomů (složených do 46 knih), které jsme zdědili. Páry jsou očíslovány podle velikosti. U starých lidí byly zjištěny společné charakteristiky genů ze 6 chromozomů, které jsou zodpovědné za imunitu. Těch je celkem 18 typů a dědíme je po rodičích. U starých lidí se opakoval gen DR1, který kóduje rychlou obrannou reakci na patogenní mikroorganismy. Zjistilo se, že například není dobré být vlastníkem genu DR9, (který starým lidem v Okinawě vždy chyběl), protože potom máme sklony k různým onemocněním, například revmatismu. Bylo zjištěno, že dlouhověcí lidé mají geny chránící tělo před infekcemi. Vědci dále pátrají po genech prodlužujících život, ale zatím se takový gen nenašel, což potvrzuje moji teorii, že i když jsme nositeli genu například DR9 (který znamená JEN NÁCHYLNOST – ne ještě nemoc) nebo nemáme-li geny (DR1) chránící tělo před imunitou, neznamená to, že nemůžeme docílit pomocí mého objevu stejného efektu. Tvrdím, že pokud je organismus nasycen vitamíny, minerály, energií a ostatními biologicky důležitými látkami, je takový organismus stejně obranyschopný jako u dlouhověkých lidí. Podmínkou, aby se organismus všemi médii nasytil a byl obranyschopný je, že musí být zprůchodněny všechny energetické dráhy v organismu (viz text dále). Tak je tomu přirozeným způsobem podle mé teorie jen u cca 4% lidí, kteří mají maximální léčitelské schopnosti, tito lidé se nikdy „nezablokují“ stresem, nemocí, úrazem atd.- viz text teorie o vzniku nemoci. Vědecké teorie podporují moji teorii, že dlouhověcí lidé vedou zdravý aktivní život, což je pro mnoho z nás složité – viz moje teorie jak se zbavit problémů.
Jeden francouzský vědec u dlouhověkých lidí objevil (kromě genu imunity) ještě společné znaky z 19. chromozomu, který je zapojen do mozkové činnosti. Tento gen má tři typy – E2, E3, E4. Každý z nich vytváří jiný typ bílkoviny. Typ tohoto genu rozhoduje o tom, jestli člověk onemocní Alzheimerovou chorobou. Ta podle vědecké obce vzniká usazováním těžko rozpustných látek vláknitého charakteru na nervových buňkách. Když se na buňkách zachytí  mnoho látek, buňka zahyne. Bílkovina, kterou gen E2 kóduje, zabraňuje této látce přichytit se na nervovou buňku a tím nás chrání před vznikem Alzheimerovy choroby. To bílkovina kódovaná genem E 4 nedokáže. Podle vědců je téměř jisté, že kdo zdědí po obou rodičích gen E 4, onemocní Alzheimerovou chorobou dříve, třeba v sedmdesáti, kdo zdědí jeden gen E4, onemocní později, cca v osmdesáti letech. Lidé s genem E 2 onemocní Alzheimerovou chorobou jen výjimečně, a pokud vůbec, tak mnohem později. Kombinace genu E 2 a E 3 této nemoci zabraňuje. U dlouhověkých lidí byly zjištěny další geny bránící vzniku arteriosklerózy, šedého zákalu, rakoviny a ostatních nemocí. V současné době za reálnou délku života považují vědci věk 120 let, kterého se někteří lidé dožívají. I u těchto dlouhověkých lidí jsem diagnostikoval nedostatek určitých vitamínů, minerálů i nějaké malé „bloky“ pro tok energie v organismu (jenom páteř a dráhy zubů. Nebyl zablokován organismus!), malý nedostatek svalové hmoty atd., a jsem přesvědčen, že jejich doplněním a „odblokováním“ by se věk dlouhověkých mohl ještě prodloužit na 140 let. Samozřejmě si uvědomuji, že tím by se u těchto lidí dosáhlo téměř laboratorních podmínek, což víme, že v životě není téměř možné, a proto se také lidé takového věku nedožívají. Účelem této knihy je uvědomit si všechny okolnosti, které ovlivňují naše zdraví a tím délku a kvalitu našeho života. Mojí diagnostickou metodou jsem zjistil, že dlouhověcí lidé měli vždy dostatek (90-100%) těchto vitamínů, minerálů a biologicky účinných látek : betakaroten, B3, B6, B12, biotin, D2, D3, síra, křemík, železo, hořčík, vápník, fosfor, zinek, selen, jod, koenzym Q10, mangan, lysin, bílkovina, tuk, vláknina. U těchto lidí nebyl organismus nikdy „zablokován“ pro příjem vitamínů, minerálů, energií. Tito lidé mají v organismu maximum životní energie a fyzické energie a spotřeba jejich organismu je 10 - 25% životní energie denně.
       Byla objevena mutace jednoho genu na osmém chromozomu, která když se zdědí po obou rodičích, nemůže vytvářet jednu důležitou bílkovinu. Potom se rychle hromadí poškozené DNA v buňkách těla těchto lidí, proto stárnou mnohem rychleji. Postupné hromadění poškozené DNA je překážkou k životu. I u zdravých lidí dochází k poškozování DNA na několika tisících místech denně. Jenomže zdravý organismus umí poškozená místa opravovat. Protože však organismus neumí opravovat všechna poškozená místa, úhynem buněk dochází k jejich úbytku a tím ke zhoršení funkcí takto postižených orgánů – stárnutí. U dlouhověkých lidí se zjistilo, že je v jejich organismu  minimální množství poškozených buněk. Předpokládá se, že příčinou je vysoká účinnost enzymu, který brání poškození buněk. Gen, který jej kóduje, leží na 23. chromozomu. Tento enzym se někdy nazývá ochrannou jednotkou DNA. Jeho úkolem je odstraňovat z peroxidu nebezpečné elektrony. Účinnost enzymu je u různých lidí jiná, u dlouhověkých vysoká. Podle mé teorie se dá zničená buňka nahradit, když k tomu má organismus všechny potřebné látky a energie. U dlouhověkých lidí má k tomu organismus podmínky, u ostatních je nutné tyto podmínky organismu připravit například níže popsanými postupy. Náš organismus produkuje nové buňky prostřednictvím buněčného dělení. Když se nevytváří nové buňky, tělo stárne. Další problém je v dělení buněk. Ke stáru se zastavuje proces jejich dělení. Vědci v San Franciscu zjistili, že každá buňka má omezený počet dělení, že existuje vzájemný vztah mezi počtem dělení buněk a průměrnou délkou života určitých živočišných druhů. Například u myší se buňky dělí jen 15 - 20x, u člověka se lidské embryonální buňky mohou dělit  50 - 70x. U jednoho druhu želv, který se dožívá až 170 let, se buňky dělí až 125x. Z toho je patrné, že máme určité rozpětí, které můžeme ovlivnit, dále si myslím, že alternativními způsoby můžeme ovlivnit časový úsek mezi dělením buněk - prodloužit životnost jednotlivých buněk. Vědcům v Texasu se podařilo v laboratorních podmínkách několikanásobně prodloužit život buněk genovou manipulací. Bylo k tomu použito enzymu, který v lidském organismu již existuje, ale není aktivní. Tím docílili toho, že buňky se dokáží dělit vícekrát, než je obvyklé.
Když dojde ke snížení počtu buněk například v srdci, tím dojde ke snížení proudu krve do organismu, což způsobí stárnutí celého organismu. Na tomto příkladě je vidět, jak vše souvisí se vším, což podporuje moji teorii, že není užitečné se zabývat jedním konkrétním zdravotním problémem, ale organismem jako celkem.