Jak najít toho pravého, jak řešit problémy ve vztazích

Vztahy a osud
Ukázka z knihy „Jak najít toho pravého, jak řešit problémy ve vztazích“
ÚVOD
     Abychom pochopili problémy ve vztazích,  je třeba pochopit rodinný systém, sebe a vše co vztahy ovlivňuje. Pokud pochopíme rodinný systém, pochopíme sebe a tím i druhé. Za důležité považuji správně pojmenovat problém. To se týká nejenom vztahů, ale všech oblastí našeho života. Ve správně pojmenovaném problému se nachází jeho řešení. Stejně jako existují fyzikální zákony, existují určité zákonitosti týkající se vztahů. Pokusil jsem se pár základních v této knize popsat.     
     Zákonitostí ve vztazích je mnoho. Některé vypadají na první pohled nesmyslně a mnohdy jsou těžko doložitelné. V této knize bych rád popsal jen ty, které jsem ověřil v praxi a některé si může každý sám a snadno prověřit.  Na prvním místě v problémech ve vztazích  je jeden velice snadno zjistitelný. Než prozradím co to je, odpovězte  teď pro sebe na jenu mojí otázku:
     Řekněte první číslo, která Vás napadne?…Nečtete dál, dokud ono číslo bez přemýšlení neřeknete. Takto se můžete zeptat i vašich blízkých a partnerů. Na „nevědomé úrovni jsem se ptal, na kolik let se cítíte, jako kolika-letí se chováte. Pokud někdo řekne číslo v rozpětí jedna až sedmnáct, je „zamrzlý v dětství“. A to v tom věku, jaké číslo vyslovil. Na tuto otázku musíte myslet, když se budete ptát druhých.  Stejně tak se lze zeptat rodičů – každého jednotlivě, ať řekne první číslo, které jej napadne, když se ptáte na sebe. Otázka může znít: Řekni mi matko (otče) první číslo, které tě napadne, když se tě ptám na sebe. Tím se dozvíte, za jak starého (mladého) vás rodič (kamarád, sourozenec, …) považuje. Pokud řeknou číslo 1. až 17., vidí vás jako nedospělé („zamrzlé“ v dětství) a to by mohlo vysvětlit, proč se snaží vám např. stále mluvit do života a radit. Další problém je, když nemáme  ( či partner) „duši“ v těle. To rozvedu podrobně v kapitole DUŠE. Na třetím místě je nerovnováha v rodinném systému, což je vysvětleno v závěru knihy v kapitole Rodinné konstelace. Na čtvrtém místě je sexuální orientace a potom  následují další důvody, proč máme problémy s seznámení, či ve vztazích. Jako další důležitý důvod problémů ve vztazích je závislost. Úkolem rodičů je mimo jiné vychovat děti k samostatnosti a tím je zbavit závislosti na rodičích. Tvrdím, že závislost je obecná a vždy se „zvrtne“ podle dispozic každého jedince jinak- kouření, užívání drog, alkohol, hráčství, závislost na partnerovi, na utrácení, na penězích, na sexu, atd.
     Vztahy se zabývá mnoho lidí a co člověk to názor. Různé názory na vztahy mají i různá náboženství, sekty, společenství. Vztahy se dají posuzovat z pohledu  nejenom astrologie západní či taoistické. Dostávám mnoho dotazů, zda se bývalý partner vrátí, či zda se dá zachránit vztah. Mnoho zejména žen argumentuje tím, že přece partner nemůže jen tak odejít, že mají dvě děti a ona se starala dobře o celou rodinu, dokonce nechodila ani do práce, aby vše a dobře zvládla. Moje odpovědi jsou jednoduché. Vztahy podle mé teorie a mých zkušeností nejsou o odpovědnosti, vděčnosti, lásce, atd., ale o sexuálním pudu = sexuální přitažlivosti (= závislosti) a o „osudové přitažlivosti“,   o které nikdo nikdy neví kdy a proč začne, kdy a proč  skončí. Jen cca polovina lidí má to štěstí, že je přitažlivost oboustranně dána až do smrti obou. Přitažlivost většinou končí jednostranně a v nejnevhodnější okamžik pro opuštěného. Proto nic nejde „zachraňovat“, „zachránit“ můžeme jen sami sebe. Nikoho nelze změnit, můžeme změnit rovněž jen sami sebe a v této knize se budu snažit popsat postup, jak to udělat. Pokud chce někdo někoho „zachraňovat“, když o to on/ona nestojí, tak je třeba připomenout, že vnucená rada je diktát.
     Mimo jiné jsem  popsal vztahy podle čínské a taoistické astrologie, protože jsem si v praxi ověřil, že to má určitou platnost je jednoduché se v této problematice orientovat.. Nepopisuji vztahy z pohledu evropské astrologie, protože je to komplikované a existuje na toto téma mnoho knih. Důvodem proč jsem to neudělal není ona komplikovanost, ale fakt, který málo kdo bere v potaz- podle mne by se v evropské astrologii  muselo vždy nejdříve spočítat nejdříve datum početí a potom přepočítat správné datum narození. A to dělá málo kdo. Proto nemá smysl brát v úvahu např. výsledky  počítačové astrologických programů. Ze stejného důvodu jsem nebral v potaz ascendenty ani čínské a taoistické astrologie včetně podrobností, které jsou nesnadno zjistitelné a přinesly by spíše zmatek než užitek.
MOJE TEORIE O VZTAZÍCH
      
     Vztahy ovlivňuje mnoho faktorů, stále mnoho lidí mluví o osudu. Pokusil jsem se popsat, co by mohlo být schováno za slůvkem osud. Většina lidí chce „toho pravého“, tak jsem se pokusil sestavit „obraz“ toho, jak by měl vypadat. Mnoho lidí si při seznámení neláme hlavu s tím, zda je či není to ten pravý/á, ale když pohasne láska, potom se teprve ukáže, jak jsou pro sebe partneři vhodní. Je to proto, že láska, která je považována za cit nevyšší nám „zakryje“ oči. Nevidíme, neslyšíme. Já tvrdím, že láska je duševní porucha. Jedno však mají všechny vztahy společné a neoddiskutovatelné – jsou založeny na přitažlivosti. Přitahují peníze, majetek, um, výjimečný talent, postava, hlas, ruce, nohy, hlava, rozum, víra, atd. někdy to nejde ani popsat.Většina vztahů je založena na vzájemné sexuální přitažlivosti, která ovšem jen  zhruba z poloviny vydrží oboustranně až do smrti. Pokud skončí přitažlivost, nepomůže nic a vztah většinou jednostranně skončí. Přitažlivost nelze koupit, vyloudit, vynutit. Např. penězi lze vztah prodloužit, ale ne nekonečně dlouho. Nároky toho, kdo chce odejít  rostou, protože mu na již nepřitažlivém partnerovi nezáleží. Proto již není ochoten jej tolerovat, či se kvůli němu omezovat.  Když např. bohatý partner přestal být přitažlivý, pro svého chudého partnera, je schopen se nechat zruinovat, jen aby pro sebe přitažlivého partnera udržel co nejdéle. Přitažlivost = závislost je mnohdy zničující. Pokud pro jednoho z partnerů ten druhý přestal být přitažlivý, je jasné že má šanci potkávat přitažlivější partnery. Pokud by je nepotkal, mohl by (zejména muži) ve vztahu být dál, ale přitažlivostí končí závislost, což se v praxi projevuje  jako menší sexuální apetit, nechuť tolerovat toho druhého, nechuť se omezovat, až po nechuť s ním žít. Mnoho zklamaných opuštěných partnerů  chodí do mé poradny a ptají se proč partner odešel, „prý neměl důvod“. Ještě jsem neslyšel, že by někdo přišel k partnerovi a řekl: „Přestal/a jsi pro mne být přitažlivý/á, končíme“ – to je ten pravý důvod! Jednoduchý, těžce vyslovitelný, mnohdy jej pojmenovat neumíme. V praxi to je podle mé teorie tak, že většinou při seznámení je pro nás partner hodně přitažlivý, proto nevidíme jeho chyby. Přitažlivost během vztahu většinou klesá či stoupá, někdy klesá pomalu a postupně, jindy rychle. Pokud mají dva partneři být spolu až do smrti, nepřekročí pokles přitažlivosti určitou hranici která je „dnem“ přitažlivosti. Při poklesu přitažlivosti se děje ještě něco jiného- máme šanci potkávat přitažlivější partnery. Jakmile se klesající přitažlivost k našemu partnerovi zastaví a začne zase stoupat, opět se stane náš partner pro nás přitažlivější a končí  nový vztah. Jsou výjimky, když např. žena otěhotní s milencem, může se původní vztah tímto otěhotněním skončit. Není to jen proto, že žena založila nový rodinný systém, ale „partnerský úkol“ převzal nový milenec. Pokud by žena chtěla být se svým původním partnerem, musela by dítě svěřit milenci do výchovy, protože dva rodinné systémy v jednom nemohou být funkční.
     Založením nového rodinného systému vždy končí starý rodinný systém a pokud by původní partneři chtěli spolu být, museli by vztah skončit se vším všudy a znovu se dát dohromady. Pokud má žena dítě s jiným mužem než partnerem, musela by dítě dát otci dítěte, protože dítě (a otec dítěte) jiného muže než partnera patří do nově založeného rodinného systému. Dokud není „zrušen“ nově založený systém, není prostor pro původní vztah. Taková je moje teorie i ve vztazích. Dokud se nerozejdeme ze současným partnerem, nemůžeme potkat nového kvalitního partnera, ale zase jen takového, jací jsme my- který také nemá vyřešen vztah a je to jen léčitel naší zraněné duše.
     Pokud pro nás partner přestane být přitažlivý, většinou si najdeme přitažlivějšího partnera, což je podle mne vedeno sexuálním pudem, protože pud  je  silnější než „chtění“  (vůle, odpovědnost, slíbená věrnost, atd.) jednotlivce. Pokud je tím partnerem, který si našel nového přitažlivějšího partnera žena, většinou ze vztahu odchází, protože když  partner pro ženu přestane být přitažlivý, nejenom že začne vidět chyby a nedostatky partnera, ale není schopna s ním sexuálně žít. To nedělá problém většině mužů a když taková situace nastane, najdou si  milenku, ale většinou z pohodlnosti (či aby se nemuseli dělit o majetek, atd.) neodcházejí ze vztahů. V takovém případě si stejně žijí „svůj“ život a partnerku berou jako služku a uklízečku, ne rovnocennou partnerku.  Proto jsem se setkávám se situacemi, kdy se vdaná  žena – milenka dohodne se ženatým  milencem na společném odchodu od původních partnerů. Domluví se, že se v určitou hodinu oba sbalí a sejdou se na určitém místě. Ženy tam čekají „do dnes“…..
     Důvodů proč muži neodejdou  je více, buď z pohodlnosti, kvůli dětem, kvůli majetku, atd. Hlavním důvodem je to, že většina mužů nemá problém mít sexuální vztah s někým, kdo pro ně není přitažlivý. To většina žen nemůže. Proto ženy, pro něž partner přestal být přitažlivý, odchází.    
     Opuštěný partner téměř vždy argumentuje tím, že jeho partner odešel „kvůli milence, milenci“, což tak v 90% není. S tímto tématem souvisí i žárlivost. Žárlivost má několik příčin. Buď je to psychická nemoc, nebo nesebedůvěra a nevážení si sama sebe. To jsou dva důvody, když není k žárlivosti důvod. Potom jsou další možnosti. Např. když jeden z partnerů přestává být přitažlivý, či již není přitažlivý, cítí to a tuší hrozící nebezpečí, že se objeví sok. Ani nemusí být jiný důvod, toto stačí, protože přitažlivost = závislost. Čím je pro nás partner přitažlivější, tím jsme na něm více závislí a více jej chceme. V takovém případě je nerovnováha ve vztahu, protože náš partner, pro kterého nejsme tak moc přitažliví na nás není závislý a je mu jedno, zda s ním jsme. Tím má ve vztahu výhodu a převahu, je „volný“, bez břemene závislosti. Proto hrozí, že se objeví přitažlivější partner, který by mohl znamenat konec vztahu. Žárlivostí chce každý žárlivec docílit rychlejšího odchodu svého partnera, aby se tak dlouho „netrápil“ nejistotou ve vztahu. Další důvod k žárlivosti může vzniknout když se partner chová tak, že by nám to vadilo.Ani nemusí být příčinou milenec či milenka, ale „jen“ neodpovědnost partnera, který tak chová pro svojí „zamrzlost“ v dětském věku. V takovém případě se tak může začít chovat druhý partner, protože většina zejména žen je schopna vycítit nevhodné chování partnera. Horší situace je, když po nějaké době vztahu přitažlivost klesne u jednoho z partnerů na minimum pro zachování vztahu a už nestoupne. Takový partner může má trvale „nakročeno“ na milenecký vztah. Pokud se tak stane oboustranně, mají milenecké vztahy oba partneři a rovnováha ve vztahu je. Ale pokud to tak je jednostranně, vzniká nerovnováha která se dříve či později někde ukáže. Například jsem řešil na Rodinných konstelacích jeden zdravotní problém. Přišel manžel řešit nádor jeho ženy, proto nemohla přijít, byla v tu dobu v nemocnici. Jako příčina se ukázala jeho dlouhodobá  nevěra, na kterou manželka nepřišla, ale cítila nerovnováhu, se kterou si nevěděla rady. Manžel se na konstelacích k nevěře přiznal, nevím zda i doma. Najít rovnováhu ve vztahu je obtížné, téměř nemožné, protože přitažlivost nejde změřit.  Nerovnováhu lze jen vycítit a vypozorovat z chování partnera. Pro zachování rovnováhy je někdy nutné dělat přímo diplomatické kousky, což jde lépe ženám. Muži to neřeší, nebo spíše jen výjimečně.
     Pokud není  rovnováha v braní a dávání, dojde k zániku přitažlivosti a tím mnohdy končí vztah. Rovnováha musí být všude. Pokud není rovnováha v přírodě, dochází ke katastrofám, není-li v organismu, onemocní či zahyne, není-li rovnováha v základě domu, zřítí se, atd.
     Většina lidí dozrává kolem 28 let. Muži, které matka „nepustila“ do života, dozrávají do trvalého vztahu později, dokonce až ve 40-50 ti letech, někteří nedozrají nikdy.
     Pořadí priorit je takové, že  na prvním místě musí být partner. To proto, že se předpokládá společný život až do smrti. Na druhém dítě je dítě a podle mé teorie by mělo být dítě „vedlejším produktem dobrého vztahu z lásky“, i když je jasné, že i v tomto případě jde o uspokojení pudů. U žen mateřského a u mužů pudu zachování rodu. Na třetím místě by měli být rodiče a sourozenci, na čtvrtém prarodiče. Z praxe se potvrdilo, že  děti které neunesly tíhu odpovědnosti za vztah rodičů, kterou na ně matka „naložila“ v dětství zejména když otec neplnil svojí funkci  jsou častěji nemocné, slabší jedinci dokonce  onemocněli těžkými nemocemi např. roztroušenou sklerózou.
     Pokud není ve vztazích zachováno pořadí systémů, vztahy mají malou šanci na přežití. Nový systém má prioritu před starým systémem. Proto mnohdy čteme v inzerátech zejména žen: Hledám muže s vyřešenou minulostí!!! Hierarchie postupuje shora dolů a z minulosti do budoucnosti, jinak vztahy nefungují. Bert Hellinger ve své knize Skrytá symetrie lásky píše, že časová priorita se týká i sourozenců. Nejstarší dítě víc dává, nejmladší nejvíc bere. Tato nerovnováha se vyrovná tím, že nejmladší pečuje později o staré rodiče.
     Když ve vztahu někdo méně dává než bere, vztah se rozpadne, nebo někdo onemocní. Z mé praxe z konstelací vyplývá, že když např. partnerka má dítě s milencem a svede to na manžela, manžel se chová neobvykle, př. může dítě pohlavně zneužívat. Z mé praxe není tak častý výskyt sex. úchylky incest, jako pedofile, což by mohlo vysvětlovat pohlavní zneužívání vlastních dětí, protože fakticky nejsou vlastními dětmi pedofila, nebo takto podvedení muži pijí alkohol ve větší míře, než je obvyklé, atd. Další poznatek z mé praxe je ten, že když matka svede otcovství na jiného muže, dítě takto zrozené to udělá také. Je-li to žena, svede otcovství na někoho jiného, je-li z takového vztahu zrozen muž, najde si ženu, která jej podvede s milencem a milencovo dítě svede na něj. V mnoha případech jsem si ověřil, že (patrně v rámci vyrovnání nerovnováhy) děti zrozené z takového vztahu mají  tendenci páchat sebevraždu, či páchat zločin, častěji mají duševní poruchy. Důvodem je to, že nemají svojí identitu, když neznají jednoho (případně oba) rodiče. Muži, na které matka „svedla“ otcovství mají tendenci se podvědomě mstít na takových dětech a nenajdou k nim vztah. Tím, že matka  dítětem s milencem založila nový rodinný systém, vzniká problém. Milenec ji opustí, protože najednou nevěří, že je dítě jeho, protože současně udržovala intimní vztah i s manželem. Manžel narovná nerovnováhu tímto vzniklou také odchodem, takže většinou se oba vtahy rozpadnou a žena zůstává sama.  Další poznatek z mé praxe je takový, že otcové, na které bylo otcovství svedeno nechtějí platit výživné.
     Pro výše uvedené je  více důvodů k nevěře u mužů než u žen. Mimo skončení přitažlivosti je to nedostatek sexu, neumožnění sexuálních praktik, mnohdy je to „msta“ za to, že je žena psychicky silnější a muž má v takovém případě pocit, že jej žena utlačuje. Vždy když někomu něco chybí, dohání to jinde. Mnohý z takových psychicky slabších mužů si musí dát cestou domů zastávku v hospodě, kde se „posílí“ alkoholem. Důvodů k nevěře je hodně a níže jsem popsal některé. Kdo chce zkusit výkladem z karet, proč je partner nevěrný, může vyložit tři karty a dozví se odpověď.
Důvody k nevěře, proč je partner nevěrný
1.      Tak, jak se chováte vy, chová se váš partner
2.      Je až puritánsky věrný(á) a nikdy by na nevěru ani nepomyslel(a)
3.      Nechce být věrný(á), patrně má nějaký problém z dětství
4.      Na nevěru občas pomyslí, ale není ji schopen (schopna)  zrealizovat
5.      Nedokáže mít jenom jednoho partnera, má strach z opuštění
6.      Stojí jenom o vás
7.      Není věrný(á) protože, že má nedostatek sexu ve stávajícím vztahu
8.      Není schopen sexu bez citu, dokud s vámi bude (nebo vás bude milovat), bude vám věrný(á)
9.      Není věrný(á), protože jste pro partnera málo sexuálně přitažlivý (á) nebo nepřitažlivý(á)
10. O volné vztahy nemá zájem, stačí mu (jí) vztah s vámi
11. Není věrný(á), protože současný partner není ochoten ke všem (k určitým) sexuálním  
       praktikám
12. Příležitostí má hodně, ale nechce a nebude je chtít využít
13. Byl(a) věrný(á), ale nemusí to tak zůstat, záleží na tom, jak se bude vztah dále vyvíjet
14. Může mít jenom jeden sexuální vztah a ten má s vámi
15. Nemá vůli odolat změně, potřebuje změnu
16. Byl(a) vždy věrný(á) a zůstane to tak i nadále
17. Když se zeptáte, neřekne vám pravdu
18. Když se zeptáte, řekne vám pravdu
19. Není věrný(á) , protože má sexuální úchylku
20. Fyzicky věrný(á) je, duševně ne
21. Duševně věrný(á) je, fyzicky ne
22. Nebyl(a) věrný(á), ale již bude věrný(á)
23. Není odpovědný(á) ve vztahu, je nevypočitatelný(á)
24. Je to spíše váš problém, on (ona) to má vyřešené
25. Dokud se nezměníte, nebude vám věrný(á), nevěrou se mstí nebo něco kompenzuje
26. Je vám věrný(á), děláte si zbytečné starosti
27. Jste zbytečně podezřívavý(á) a žárlivý(á) a tím jste jej (jí) k nevěře dohnal, možná to tak  
      chcete
28. Je vám věrný(á), ale jestli nepřestanete žárlit, uteče vám
29. Je zbytečné se ptát, ve vztahu nic nefunguje, tak proč být věrný(á)
30. Je věrný(á) ze zásady
31. Nechce přicházet o příležitosti, má pocit, že by o něco přišel (přišla), pořád je hledající
32. Jiná možnost
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *